Petr
Po měsíci práce jsem konečně dostal volno. A tak jsem se rozhodl zajet za Fatimou, které jsem to stejně slíbil.
Zabouchl jsem dveře od auta a vydal po známe cestě k recepci. "Dobrý den, jdu za slečnou Silencovou"
"Vydržte" usmála se se recepční asi tak ve Fatiminým věku. "Je mi líto, ale nikoho takového tady nemáme" vrátila se po chvíli zpět. "Co prosím? Mohly by jste se podívat ještě jednou?" "Opravdu tady nikdo není..." "To je vpořádku Mio" přicházel k nám mně povědomý lékař "slečna Silencová byla propuštěna do domácí léčby." "Aha, proč jste mě nekontaktovaly?" "Neměla žádného příbuzného a důrazně si vydobyla, že Vás nemáme kontaktovat." "Dobře, děkuji. Na shledanou" odešel jsem zdrceně.
Smutně jsem bouchl dveřmi a rychle jsem se vydal do svého pokoje. Sundal jsem si bundu a pověsil ji. Proč mě nijak nekontaktovala? uvažoval jsem. Pavel byl práci a tak jsem měl byt celý jen pro sebe. Zapl jsem počítač a snažil se Fatimu najít na nějaké sociální síti, ale bez úspěchu. Jakoby se po ní zem slehla. "Kde jenom jsi?" zašeptal jsem.
Ahoj, máme tu další kapitolu :D Doufám, že se vám líbila a pokud máte nějaké připomínky, nebojte se jen napsat mi do soukromých zpráv a nebo do komentářů. :) Poslední dobou vycházejí krátké kapitoly, protože nemám moc čas :) Brzy by to mělo být lepší :D Snad vám to nevadí :\
ČTEŠ
Temnota A Noty (Pozastaveno)
Fanfiction"Copak nevidíš?! Jsem troska z psychyny! A teď ještě k tomu slepá!" zařvala jsem na něj a rozplakala se....
