Temnota A Noty (Pozastaveno)

7.

Fatima

Schoulila jsem se v rohu "pokoje" a snažila se být co nejdál od všech.  "Fatim" oslovil mě Petr, ale ihned umlkl, když jsem na něj vrhla zlověstný pohled. Tiše jsem vzlykala a kolébala se ze strany na stranu. "Odpusť" prolomil ticho jeho hlas. "Co ti mám odpustit?"

"to já jsem tě k tomu dohnal. Promiň mi to" sklopil hlavu a sledoval mě skrz řasy. Ten pohled byl tak neodolatelný, že jsem se přestala zlobit. "Ale já ti nic nevyčítám" usmála jsem se a vstala. Překvapeně se napřímil, ale dál zůstával obezřetný. 

Celou tuhle scénu sledovala  setra, stojící mezi dveřmi. "Tak když už jsme se uklidnila, já si zase půjdu po svým" zasmála se odešla. S povzdechem jsem se dala do uklízení všech věcí, které se válely všude kolem. "Počkej, já ti pomůžu"

"chmmm" zabručela jsem a se zájmem se v dlaních pozorovala fotku mne a Patrika. "Stále se na mne zlobíš co?" prohlásil Petr a tím mě dočista vytrhl chmurám. "Ne" zaprotestovala jsem a raději fotku odložila. 

"Kdo to je?" naklonil se blíž. "Je to podstatné?"

"Ne, jen se ptám"

"Tak se neptej" řekla jsem a fotku roztrhla na dvě části. Vzpomínku na Patrika jsem rychle zapudila a otřela jsem si slzu, která mi pomaličku ukápla. "Proč pláčeš?" zeptal se mě Petr opatrně. "A co sis šlehl?"

"Proč?"

"že máš halucinace" ušklíbla jsem se. "Tak jsme se zasmáli a teď vážně" zasmál se. "Co chceš jako vědět?"

"Všechno"

"To je široký pojem. Nezapomínej, že už jsem na světě dvacet let."

"Dobrá, tak co třeba rodina?"

"Tak to jsi přepískl" zabručela jsem a se zájmem jsem po očku sledovala jeho reakci. Zamračil se, až se mu na čela udělala hluboká vráska. Zasmála jsem se hodila po něm polštářem. Nečekal to a tak dostal tvrdou ránu do obličeje. Zamával ruka na prázdno ve vzduchu a přepadl dopředu. Začala jsem se hystericky smát, ale v tom už jsem na tváři cítila tlak a sama jsem se taky natáhla. 

Dál jsem se smála až jsem se z toho rozplakala.   Najednou jsem mezi svým hekáním zaslechla tak krásný a melodický smích. Utichla jsem a překvapeně zamrkala.  Mírně jsem naklonila hlavu a snažila jsem se vstřebat to, co mi právě problesklo hlavou.  Umlkl a podíval se na mne se stejným zkoumavým výrazem. 

Petr

Hleděla na mne se zvláštním výrazem. Hlavu měla lehce nakloněnou na stranu a jakoby mi prozkoumávala každou část mého těla. Znervozněl jsem, ale snažil jsem se o co nejodměřenější výraz. Opět propukla v smích. Nechápavě jsem povytáhl obočí. "Ale nic" mávla rukou, ale dál se nepřestávala rozpustile smát. Po chvíli váhání jsem se k ní opět připojil. Naše hlasy se spolu proplétaly a vytvářely jedinečnou melodii. v tu chvíli jsem úplně zapomněl na čas a užíval jsem si společné chvíle. Kochal jsem se jejíma havraníma očima a ledovýma očima. Krásná, ale tajuplná. Tak jsem ji vnímal.

Teriii14 - ráda bych na ní chtěla upozornit, protože její příběh Random life je moc hezký, ale nikdo o něm neví. Ráda bych ji chtěla dopomoct. Podívejte se na něj :33