Temnota A Noty (Pozastaveno)

31.

Fatima

Ozval se zvonek. Kdo by to asi mohl být? Už už jsem se zvedala, ale Vanesa byla rychlejší a rychle vystřelila ke dveřím. Její dupání vše prozradilo a nakonec se z chodby ozvalo:" Jé ahoj Petře!" Vzrušením jsem se napřímila a pomalu po hmatu  k nim docupitala. "Ahoj" pozdravila jsem a objala ho. "A nic víc? Žádná pusa? Vy jste teda pár" kritizovala Vanesa. chvíli jsme tem jen tak nervozně stáli až nakonec se nám Vanesa omluvila, že už musí jít. 

Jakmile jsme osaměli, Petr mě zatáhl do obýváku a usadil si mě na pohovku. Vůbec netuším jak ví kde co je, ale to teď bylo jedno. "Připravená?" zeptal se mě lišácky. "Na co?"

"Dostal jsem na celý příští týden volno a tak jsem se rozhodl jet na dovču. A hádej kdo jede se mnou."

"To si snad děláš srandu! Prosím že neletíme letadlem!" z letadel jsem měla panickou hrůzu stejně jako teď z aut. "Musím ti bohužel oznámit, že letíme letadlem. Jak jinak se chceš dostat do Bulharska? Autem je to nadlouho a autobus opravdu není vhodný." přivinul si mě k sobě. Ráda bych s ním jela, ale já do letadla strčím nos leda tak opilá že bych o sobě nevěděla nebo bych byla na LSD. Taky jsem to Petrovi neopomenula říct. On se však jen smál. "Moc vtipné to není." našpulila jsem rty. "Tak poletíš nebo ne?" zeptal se po chvíli ticha. Zhluboka jsem se nadechla, abych měla sílu mu odpovědět:"Ano" Během vteřiny jsem byla zahrnována pevným obětím a polibky do vlasů. "A kdy" polkla jsem nasucho "odlétáme?" 

"Pozítří a brzo ráno". Chvíli jsem informaci zpracovávala, ale nakonec jsem jen přikývla. Představa, že budu muset vlézt do letadla mi způsobila, že se můj žaludek zhoupl jako na vodě. "Je ti dobře? Jsi nějaká zelená" špitl starostlivě. "To nic, já to zvládnu". Snažila jsem se o úsměv, ale moc to asi nezabralo, protože Petr si mě k sobě pevně přitiskl a do vlasů mi zašeptal:"Ty to zvládneš." Zoufale jsem jeho slovům věřila i přes skutečnost, že to nebyla pravda. Snad neudělám Petrovi ostudu.