Temnota A Noty (Pozastaveno)

20.

Petr

Lukáš se hystericky rozesmál a já vzápětí s ním. Gestem ruky jsem přivolal barmana, aby mi ještě nalil. Kdosi mi poklepal na rameno. Otočil jsem se a ocitl jsem se tváří v tvář hloupě se usmívajícího Lukáše. Pozvedl jsem obočí a on ukázal na nově příchozí slečny. Mrkl jsem na něj. Jen co se usadily, oba jsme si k nim přisedli, každý z jedné strany. 

O několik minut později jsme se už všichni smáli dohromady. "A kdo vlastně jste?" zeptala se rozjařeně dívka s černými vlasy. "Já jsem zpěvák skupiny Slza Petr Lexa a tohle je kytarista Lukáš Bundil" představil jsem nás. Zdálo se, že dívky nemají ani ponětí kdo jsme a tak jsem jim zazpíval kousek Lhůty záruční. "Asi už vím" zasmála se druhá s brunet vlasy. Alkohol mi ale tak zatemnil smysly, že bylo obtížné rozeznat opravdovou barvu jejich vlasů. 

"Pořád vám to nevěřím"

"Venku máme ochranku" poznamenal Lukáš s obtížemi. "Fakt?"

"jasně, chcete se přesvědčit?" zachechtal jsem se. Obě zatleskaly rukama a tak se celá naše společnost přesunula ven. Jakmile spatřily naši ochranku, přitáhla si černovláska svou kamarádku k sobě a cosi ji pošeptala, načež se obě daly do smíchu. Nechápavě jsme je s Lukášem sledovaly, dokud se s námi nerozloučily a neodešly. "Hej! Chceš dál spát spolu za celibát?" vyprskl jsem smíchy, když jsem se na to zeptal Lukáše.  "Ale jistě že chci! Jdem na to?" zachechtal se a oči mu divoce jiskřily. "Myslím že bude lepší, když vás odvezeme domů" přistoupil k nám jeden člen ochranky. 

S Lukášem jsme si vyměnili smutné pohledy a pak jsme se opět rozesmáli.Členové ochranky nás chytili a nacpali nás do auta. Po cestě se Lukášovi povedlo nějakým záhadným způsobem usnout. Později pak i mně. 

Ahoj, tak máme tu kapitolu naprosto o ničem :D Pokud máte nějaké připomínky nebojte se je napsat do komentářů nebo soukromých zpráv :)