Fatima
Vítr se zvedl ještě víc a vehnal mi slzy do očí. "Tak fajn" zvedla jsem se a loudavým krokem šla nazpátek. "Jé Fatim, tebe jsem dlouho neviděla" objala mě najednou Emma, které jsem si před tím nevšimla. Otráveně jsem zabručela a pokračovala dál. "No tak ty bručoune!" zasmála se "Co tě žere?" vyzvídala. "Nic" odsekla jsem při otvírání zadních dveří.
Na chvíli umlkla a já si už začínala myslet, že mám vyhráno, ale opak byl pravdou. "Co ty a Petr?" zahiňala se. To už jsem nevydržela a vybuchla:"Tak hele, mezi mnou a ním nic není! A vůbec, nech mě napokoji. Nic ti do mě není ty huso!" a bouchla jsem dveřmi. Zatla jsem zuby a pěsti, až mi zbělely klouby.
Proč se pořád každý stará?! přemýšlela jsem. V "pokoji" panovalo šero, jelikož venku již vypukla obrovská bouře. Stejná, za které se stala ona nehoda. "Pořád jsem vrah!" posmutněla jsem a z různého nepořádku jsem vyhrabala roztrženou moji a Patrikovu fotku. Široce se usmíval tak, jak to uměl jenom on. Zrzavá kštice mu spadala do obličeje. Byl alespoň o hlavu větší nežli já. A teď? Leží v zemi v urně, kde jsem měla být i já. Bříškem ukazováčku jsem přejela přes jeho rty. "Je mi líto, když tu teď nejsi se mnou a ani já nemůžu být s tebou, musí to skončit. Sbohem" a s tím jsem fotku vyhodila do koše. Zablýsklo se a "pokoj" byl na chvíli plný světla. "Nezlob se, ale bude to tak lepší" prohodila jsem, jakoby blesk značil Patrikovu zlobu a déšť jeho slzy lítosti.
Ahojky, tak jedu další kapitola a není jen tak ledajaká. Je totiž věnována člověku, kterého momentálně život tvrdě zkouší. Držím ti palce a nezapomeň, ikdyž se zprvu zdá, že je tma, někde je vždy trochu světla. :) Pokud máte nějaké připomínky, nezapomínejte je napsat do soukromých zpráv a nebo komentíků :3
ČTEŠ
Temnota A Noty (Pozastaveno)
Fanfiction"Copak nevidíš?! Jsem troska z psychyny! A teď ještě k tomu slepá!" zařvala jsem na něj a rozplakala se....
