Fatima
Celou noc jsem se neklidně převalovala. Zdály se mi podivné sny o Petrovi, operaci, léčebně a tak dále. Nakonec jsem se se slzami v očích vzbudila. Otočila jsem se na levý bok a střetla se s Terezčiným prázdným pohledem. Avšak pravidelně oddechovala, což znamenalo, že spí.
Brzy ráno už pro mne dorazili doktoři. Nadechla jsem se. Dnes se rozhodne o tom, zda uvidím, nebo ne. "Hodně štěstí" zavolala ještě Terka a dodala o něco tišeji:"budeš ho potřebovat."
Petr
"...Řvou ať vrátím se do dnů kdy i já byl tím kdo vlastní cenu zná!" zazpíval jsem poslední sloku a zazněl poslední tón. "Zvuk dobrý" ozvalo se odněkud. "Fajn a teď světla" řekl zase kdosi. Usmál jsem se a začal pomáhat s nařizováním světel. "Dneska ten koncert bude stát za to" pošeptal mi Lukáš.
Fatima
Cítila jsem se jako pod nějakou drogou. Oči jsem raději ani neotevírala, protože jsem dobře věděla co se stalo. Nechtěla jsem tomu čelit sama tak jsem čekala na příchod Petra. Vždyť jsi ho od sebe odřízla ty krávo! řvala jsem na sebe. Hlavou mi lítalo spousty myšlenek. Zaslechla jsem jakoby zdálky otvírání dveří. "Ahoj Fatim" pozdravil mě Vanesin hlas. "Běž pryč" kníkla jsem zmučeně. "Fatim, prosím. Zítra by tě měli pustit"
"A co z toho?! Co z toho, když už nic neuvidím, nebudu se moct kochat krásou koní, nebudu moct koukat se do oříškových očí?!" rozkřikla jsem se o otevřela oči. Perfektně jsem slyšela její zalapání po dechu. "Tvoje oči..."
"...jsou bez panenky" dokončila jsem za ní kysele. "Ano, nyní už jsem odsouzená žít v temnotě."
Jak jsem slíbila, máme tu další kapitolu :) Snad se vám líbila a pokud máte nějaké připomínky, nebojte se je napsat :)
ČTEŠ
Temnota A Noty (Pozastaveno)
Fanfic"Copak nevidíš?! Jsem troska z psychyny! A teď ještě k tomu slepá!" zařvala jsem na něj a rozplakala se....
