12.

151 21 21
                                    

Fatima

Pokojně jsem seděla na trávníku a vyhřívala se. "Takže on za tebou přišel sám od sebe?"

"Dá se to tak říct" zavrněla jsem spokojeně. "A kdy sem přijde?" vyzvídala dál Vanesa.  "Kdo ví? Nikdy mi předem nehlásí kdy přijede" zamumlala jsem už otráveně z jejího vyzvídání. "Proč co vlastně chceš vědět?" začala se zajímat Olívie. "Já ani nevím. Prostě chci jen vědět proč a kdo s naší nejlepší kamarádkou chodí."

"Já a ním nechodím!" bránila jsem se. "Ale no táák. Nám můžeš říct všechno." udělala psí oči Vanes. "Ale já s ním opravdu nechodím!" začala jsem se dopalovat. Zatmělo se mi před očima, stačila jsem ještě přiškrceně vykřiknout:"Holky vypadněte ode mne!" Přestala jsem se ovládat a svět kolem mne se potemněl.


Petr

Mířil jsem si to k jezírku, kde se měla Fatima s jejími kamarádkami procházet. "holky vypadněte ode mne!" slyšel jsem její zoufalý výkřik. mnohem rychlejším tempem jsem následoval výkřik. 


U jezera panoval zmatek. Fatima celá rudá se agresivně sápala po jakých si dívkách, které se vystrašeně krčily za javorem u břehu. Vystřelil jsem jim na pomoc. Rychle jsem pevně objal Fatimu kolem pasu a táhl ji směrem k léčebně. K mé smůle měla větší sílu a tak se mi brzy vyvlékla. Na poslední chvíli jsem ji opět zachytil. Přitom jsem ji tiše zašeptal:"Fatim, to jsem já, Petr." Na chvíli se zarazila a pohlédla na mne prázdnýma očima. Jakoby se v nich jen na krátkou chvíli mihla Fatima, avšak hned byla zase pryč a nahradila ji její rozzuřené já, které nebylo k utišení. 


Pozvolna jsem ji vláčel k nejbližší budově léčebny. "Potřebuje léky!" křikl jsem na přihlížející sestry. Ty se ihned rozběhly dovnitř. Během chvilky byly zpátky a už cpaly zmítající se Fatimě prášky do pusy. Protestovala, ale nakonec tabletky přijala. Poraženecky si sedla na zem a oči se jí panenky se jí pomalu zaostřovaly. Potřásla hlavou. Strhaně na mne pohlédla a zašeptala:"už se to stalo zase že ano?" Neměl jsem to srdce jí odpovědět a tak jsem mlčel. Složila hlavu do dlaní a začala tiše vzlykat. Sedl jsem si vedle ní. Pevně jsem ji objal. "Budeš zase vpořádku. To ti slibuji" pošeptal jsem jí.



Ahoj, jsem tu s další kapitolou. Pokud k ní máte nějaké připomínky, nebojte se je napsat do komentářů a nebo soukromých zpráv :33

Temnota A Noty (Pozastaveno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat