Temnota A Noty (Pozastaveno)

25.

Petr

Mrazilo mě z Fatimynýho prázdného pohledu, ale i tak jsem přes její protesty k ní přistoupil. "Běž pryč!" špitla se slzami v očích. "Ale já nechci. Nechci tě opustit! Prosím Fatim, nebraň se tomu" zaprosil jsem. Utřel jsem si kanoucí slzu a podívala se ji zpříma do prázdných, ledově modrých očí. 

"Copak to nechápeš? Já tě miluji! Neodháněj mě od sebe, protože mě tím mučíš a já se stejně zase vrátím!" zašeptal jsem a jemně ji políbil. Ihned se ode mne odtrhla a málem při tom spadla z postele. "Copak to nechápeš!? Jsem troska z psychyny a ještě k tomu slepá" zařvala na mne a rozplakala se. Zmučeně jsem pohlédl na Vanesu, avšak ona jen pokrčila bezradně rameny. "Prosím" zašeptal jsem. "Petře, já k tobě taky chovám jisté city, ale pochop, že by nám to neklapalo. Já potřebuji asistenta, který teď ze začátku bude chodit všude se mnou. Jenom bych tě zdržovala."

"Ale to mi je jedno. Klidně se všeho pro tebe vzdám, klidně na tebe počkám i tisíc let" skusil jsem to ještě. Zaslechl jsem vzlyky. Fatimě z očí tekly proudy slz a rukou tápala do vzduchu. Opatrně jsem její droboučkou sevřel do té své. "Miluji tě" špitl jsem. Trhavě se nadechla a řekla koktavě:"já t-t-tebe t-taky". Radostí jsem byl bez sebe.

Ahojky, tak tady máme takovou rozlučkovou kapitolu. Je krátká a nepropracovaná. Možná jste si všímli, že na názvem je Pozastaveno. Ano, příběh počínaje touhle kapitolou zastavuji a dávám si takovou "dovolenou". Nezapomeňte že vás mám moc a moc ráda a někdy v budoucnu se k tomuto příběhu vrátím. Papa :33