Fatima
"...počkám až se vzbudíš" zašeptal. Tak to si počkáš. Pomyslela jsem si škodolibě. Když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém. Avšak vzpomínka na jeho nevinné oříškové oči způsobila, že jsem vše co jsem si předsevzala, jsem zapudila. Vím že se chovám jako v nějaké telenovele, ale já na vše seru. Aspoň jednou životě budu ta sobecká. Vyskočila jsem z postele a snažila se najít Petra. Najednou jsem dopadla do jeho měkkého náručí.
"Neměla bych být s tebou, ale já musím. Je to sobecké, ale já to jednou prubnu. Po dlouhé době v mém životě zavládlo světlo. Prosím odpusť" zašeptala jsem. Dokonale jsem si představila jeho zaskočený úsměv, než zašeptal:"Co ti mám odpustit?". Překvapeně jsem vzhlédla. "Ty nevíš? To moje chování vůči tobě" řekla jsem. Ucítila jsem prsty na své bradě a pak sametově jemné rty na mých.
"Hmm na tohle bych si zvykla" usmála jsem se. Uchechtl se. "Tak kdy tě pustí?"
"Nevím" povzdechla jsem si. Nejraději bych zůstala v jeho obětí na vždy, ale přerušila nás výskající Vanes. "Že vám to ale trvalo! Konečně hepáč!" křičela přes celou nemocnici. "Doufám že teď už to neodvoláš Fatim!" řekla přísně. Jen jsem se usmála a jak stvrzenku jsem Petrovi vtiskla jeden lehký polibek. "Hele, nějak moc mlčíš Petře" poznamenala vesele Vanesa. "To je tím, že nemám slov" zasmál se. "Tak to je poprvé" poškádlila jsem ho. "Ehm nechcete si radši sednout? Já jen že tu stojíte, culíte se jako blázínci a vypadá to fakt divně." začala nás postrkávat k posteli. Aspoň pro tuto dobu budeme jenom já a on.
Ahoj, mám zajímavou zprávu. Moje dovča končí! Nejásejte všichni :"D XD Takže teď zase nastupuju na plný úvazek :) to znamená, že když budu teď mezi testy mít čas, tak budou vycházet kapitoly, tohle totiž není konec :)
ČTEŠ
Temnota A Noty (Pozastaveno)
Fanfiction"Copak nevidíš?! Jsem troska z psychyny! A teď ještě k tomu slepá!" zařvala jsem na něj a rozplakala se....
