Fatima
Petr si mě k sobě pevně tiskl. Horečně jsem přemítala, co se asi stalo Olívii a Vanese. Koutkem oka jsem zaznamenala mihnutí hnědých a zrzavých vlasů. Studem mi zrudly tváře. Odtáhla jsem se od Petra s nejistým úsměvem. "A prý jak spolu nechodíte" vyprskly smíchy obě. Spražila jsem je pohledem. Avšak ony se smáli dál a dál. Petr je se zájmem sledoval a při tom se sám usmíval.
Svěsila jsem ramena, čekala jsem kdy přestanou, ale pořád nic. Musela jsem si odkašlat, aby mi konečně začali věnovat pozornost. "Ne, opravdu spolu nechodíme. Jsme jen kamarádi" a otočila jsem se k odchodu. Ku podivu umlkly a běžely za mnou, Petr je loudavě následoval. Protočila jsem očima a zastavila se, aby mě mohli dohnat.
"My už půjdeme. Máme ještě hodně práce. Moc nás těšilo Petře" oznámily mi Vanesa a Olívie. Pokojně jsem se s nimi rozloučila a pak jsem s Petrem osaměli. "Milé holky" poznamenal když se uveleboval na posteli. Mávla jsem rukou a usadila se na zem. "Někdy až moc aktivní "A to je špatně nebo dobře?" "Asi dobře" zasmála jsem se. Natočil hlavu, nejspíše vyhodnocoval situaci a bylo mi to dost nepříjemné, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Když ani po nekonečné minutě nic neřekl a dál na mne hleděl, naštvaně jsem poznamenala, že mě nemusí studovat jak vzácný exemplář, načež mi odpověděl že si mě musí zapamatovat, protože se dlouho neuvidíme. Překvapeně jsem zamrkala a pak, ani nevím jak, jsem udělala tu největší blbost mého života.
Tak tady to ukončím, protože se mi nechce dál psát a taky to musí být trochu napínavé ne? doufám že vás kapitola bavila a hlášku o připomínce už znáte XD mějte se krásně a dobrou :)
ČTEŠ
Temnota A Noty (Pozastaveno)
Fanfiction"Copak nevidíš?! Jsem troska z psychyny! A teď ještě k tomu slepá!" zařvala jsem na něj a rozplakala se....
