Fatima
Přímo jsem na sobě cítila nechápavé pohledy všech v místnosti. Pomalu jsem se postavila na chladnou zem bosýma nohama a snažila se najít dveře. Po chvíli šmátrání kolem sebe jsem konečně našla práh. "Do prdele" zamumlala jsem když jsem do něj kopla. "Kam se ženeš?" zastavil mě Vanesyn hlas. "Pryč" "Kam pryč?" "Prostě pryč" odsekla jsem a chtěla vyjít ven, ale bylo už pozdě. Vanesa mě chytila za zápěstí a stáhla zpět. "Tak poslouchej děvenko. Laskavě si rozmysli co vlastně chceš, protože ty jsi s tím miluji Tě ale... už jsi trapná. Sakra vy k sobě patříte!" rozkřikla se na celý pokoj. Jen jsem naprázdno otevřela a zase zavřela pusu. Kde se to v ní jen vzalo? Chvíli jsem jen tak seděla s rukama v kolenou a nevěděla co říct.
"Řekneš už mi k tomu konečně něco?" zasmála se. "Pravdou je, že nevím co ti mám na to říct. Sama jsem dost zmatená a myslí si, že kdyby jsi právě přišla o jeden ze smyslů, tak by jsi taky dělala zbrklé rozhodnutí" řekla jsem tiše. Cítila jsem se zdrceně a zároveň strašně ospale. Pomalu jsem si lehla a zavřela oči. Za dnešek jsem napáchala až moc škod. Bude lepší když usnu.
Petr
Stejně jsem se jen tak nenechal odmítnout. Prostě jsem nemohl se od ní držet dál. Možná je to posedlost, ale u Fatimy to za to stojí. Vylezl jsem z auta a pomalu se loudal nazpátek. Musel jsem ji prostě sbalit, jinak to nešlo. Chystal jsem se otevřít dveře, když tu náhle z nich vyrazila Vanesa div že do mně nevrazila. "Co to že ses vrátil?" usmála se smutně. "Copak? Je něco s Fatimou?" zeptal jsem se vystrašeně. "Ani ne" a odběhla. Potichoučku jsem se vkradl do pokoje. Tu malou holčičku jsem nikde neviděl, zatím co Fatima spokojeně oddychovala a něco u toho mumlala. "Klidně spi, já počkám až se probudíš" špitl jsem a nenápadně si sedl na židli v koutě.
Čauky :33 Tak vítejte u další kapitoly :) Doufám že se vám líbila. Možná si už myslíte že moje "dovolenka" končí, ale opak je pravdou. Budu vydávat jen sem tam :D Když se mi bude chtít nebo budu mít nápad :) Pokud máte nějaké připomínky nebojte se je napsat do komentářů a nebo do soukromých zpráv
ČTEŠ
Temnota A Noty (Pozastaveno)
Fanfic"Copak nevidíš?! Jsem troska z psychyny! A teď ještě k tomu slepá!" zařvala jsem na něj a rozplakala se....
