Chodící dominance

Dohoda

Kattin pohled

„Proč si mi to udělal tati?!" zakřičela jsem a utřela si slzy, které mi mezi tím stékaly po tváři.

Otec na mě pohlédl, poupravil si sako a zcela klidným hlasem odpověděl: „Nebudu se s tebou o tom bavit. Dohodli jsme se s Donem Whitem, že si Nica vezmeš a tak se taky stane. Ostatní rodiny si nás budou vážit více než doteď a málo kdo se s námi bude chtít dostat do jakéhokoliv konfliktu. Je to čistě strategický tah zlatíčko," řekl a sarkasticky se pousmál.

Nemohla jsem tomu uvěřit, vlastní otec mě takhle doslova prodal nějakému egoistickému mafiánovi, kterého jsem nikdy neviděla, ale slyšela jsem o něm a jeho rodině jen špatné věci. Takhle jsem si svůj život nikdy nepředstavovala, bylo to jako ve zlém snu. Matka se ještě k úplnosti postavila na stranu otce, protože kdyby s ním nesouhlasila, určitě by jí zbil.

Celá uplakaná jsem se vydala do svého pokoje, který se nacházel v druhém patře našeho obrovského a až přehnaně vyšperkovaného domu.

Nechtěla jsem být dcerou mafiána, nechtěla jsem žít takovýto život a už vůbec ne žít v tomto, až přehnaném přepychu. Nepotřebovala jsem to a ani nepotřebuji. Všechno na mě působí tak přehnaně, až se mi z toho dělá špatně. Neustálý teror, tátova ochranka na každém kroku se mnou, přehnané kupování drahých dárků a vybavení domů, abychom se co nejvíce vytáhli před zbylými rodinami v branži a teď tohle? Jako by to všechno předtím nestačilo.

Bylo toho opravdu příliš. Seděla jsem ve svém pokoji dlouhé hodiny a snažila se najít nějaké řešení, které by mé problémy vyřešilo, nebo bych od nich aspoň mohla utéct.

Ano! To je ono, jediné co může vyřešit mé problémy je útěk někam daleko, někam, kde mě nikdo nebude hledat. Neotálela jsem a ihned začala s realizací mého skvělého plánu. Zarezervovala jsem si přes internet letenku na jediný let mimo Ameriku, který měl ještě dnešní datum odletu. Let byl do švédského Stockholmu, což se mi náramně hodilo, protože je od Seattlu docela hodně vzdálený.

„Kattie, je večeře!" pokřikla matka z kuchyně.

Pomalu jsem vstala z postele a vydala jsem se po skleněných schodech dolů do jídelny. Sedla jsem si ke stolu, po pravici mého otce, a pustila jsem se s chutí do jídla. Všichni jsme však mlčeli a šlo lehce vycítit jakési napětí mezi námi. Otec už to nevydržel a prolomil hrobové ticho.

„Svatba je za tři dny, tak udělej něco se svým otráveným obličejem, ať si to Nico nerozmyslí!"
„To by mi vůbec nevadilo," odpověděla jsem mu pevným a jistým hlasem.

„Tak si to ujasníme ještě jednou. Ty si Nica vezmeš ať se děje co se děje, stálo mě to hodně úsilí, tak ať z toho něco máme. Je ti to jasný?" zakřičel na mě a já jsem na souhlas jen poraženecky kývla. Nechtěla jsem otce rozzlobit, protože bych tak měla větší problém s realizací vlastního plánu, o kterém nikdo nevěděl. Bylo jsem o krok před ním a toho jsem si náramně užívala, protože otec mi neustále předhazoval, že nikdy ničeho nedosáhnu, protože jsem hloupá. U slov to však málokdy zůstalo, častěji se to neobešlo bez ran pěstí a kopanců do břicha.

Po večeři jsme se všichni společně zvedli od stolu a vydali se do svých pokojů. Hned co jsem za sebou zabouchla pokojové dveře, bleskově jsem si do batohu sbalila jen ty nejpotřebnější věci, peníze s doklady a už jen vyčkávala, až se všechna světla v domě zhasnou a oba dva mí rodiče budou spát. Letadlo odlétalo z místního letiště deset minut před půlnocí, takže jsem potřebovala co nejrychleji opustit dům, abych vše stihla.