Chodící dominance

Sourozenecká síla

Kattin pohled

„Zlato, vstávej, jsme tady," uslyšela jsem Nicův tlumený hlas a pomalu otevřela své ospalé oči.
„Kdy jsem usnula?" zeptala jsem se rozespale a promnula si oči.
„Hned po našem rozhovoru, který se týkal Liama a Andrewa," usmál se a pohladil mě konečky prstů po tváři.
„Pojď, půjdeme. Vysvětlím všem hostům a rodině, že jsme unaveni a půjdeme si lehnout," seznámil mě Nico s jeho plánem.
„Nemusíš se kvůli mně omezovat. Do postele se zvládnu uložit sama," hájila jsem se a moc dobře věděla, že Nico by takto brzy spát nikdy nešel.
„Žádné odmlouvání," zamítnul jakékoliv mé námitky.
Vždy bylo vše po jeho. Dominance nad veškerými věcmi jej doslova ovládala, ale mě právě tohle neskutečně moc přitahovalo. To jak musel mít nade vším a nade všemi kontrolu.
Zasmála jsem se z posledních sil a nechala jsem se odvést dovnitř domu. Nico si hned odchytl Elisabeth a seznámil ji s naší nastávající nepřítomností. El na souhlas přikývla, popřála nám dobrou noc a my s Nicem se tedy ihned vydali do naší ložnice. Když jsme vycházeli po skleněných schodech do druhého patra, tak mě Nico nečekaně přehodil přes jeho rameno a doslova si mě odnesl do pokoje.
„Co to děláš? Jsi jako malý!" smála jsem se a začala mu na svou obranu cuchat jeho dokonale hebké vlasy. To se mu očividně nelíbilo a následně mě shodil na postel.
„Tak tohle jste neměla dělat Kattie Whiteova," zasmál se a jedním tahem se osvobodil od sevření černé kravaty.
„Ne? A co mi uděláte, pane White?" přistoupila jsem na jeho hru a neubránila se radostnému úšklebku.
„No, mohl bych vás pohodit psům, nebo," začal se procházet kolem postele se založenýma rukama na hrudi.
„Nebo?" zasmála jsem se a sledovala každičký jeho pohyb.
"Nebo by jsem vám oplatil váš nevybíravý čin," ve chvilce byl u mě a udělal mi z vlasů doslova ptačí hnízdo.
„Nico!" vyjekla jsem a rozběhla jsem se za nim.
Nico však stál nehybné na místě a nahodil sebevědomý úšklebek. Já jsem na něj skočila a oba dva jsme v důsledku Nicova zaklopýtnutí spadli na postel.
„Nelíbí se Vám snad něco, paní Whiteova?" zasmál se a hodlal mě políbit. Já jsem se však záměrně vyhnula jeho tváři a rozcuchala mu ještě více jeho vlasy.
Ihned jsem se začala nekontrolovatelně smát, protože Nicův na oko vražedný pohled stál opravdu za to. Smích mě ale po chvíli přešel, když Nicovi zůstal na obličeji kamenný výraz.
„Ale noták, Nico," snažila jsem se celou situaci odlehčit a rozveselit ho.
Dlaní jsem mu přejela po mírně zarůstajícím strništi a věnovala mu letmý polibek na jeho plné rty. S Nicem to však vůbec nic neudělalo. Díval se na mě jinak. Bylo to zvláštní, protože jsem nevěděla, co se mu honí hlavou.
„Nico," zesmutněla jsem a usoudila, že nevyžaduje mou přítomnost, když se mnou nemluví a dívá se na mě takhle. Zvedla jsem se tedy z postele a vydala se do koupelny, abych se mohla osprchovat.
„Nechoď nikam, prosím," uslyšela jsem jeho hlas za mými zády.
Zastavila jsem se, ale neotáčela se k němu čelem, protože jsem moc dobře věděla, že stojí přímo za mnou. Cítila jsem jeho teplý dech na mých zádech a vyčkávala, co bude nadále.
Ani jsem se nenadála a už jsem ucítila jeho ruce jak se obmotaly kolem mého těla a přitáhly si mě více k tomu jeho. Zhluboka jsem se nadechla a přitáhla si jeho ruce ještě blíže k tělu, než byly doposud. Nico na to ihned zareagoval tím, že mi začal zasypávat krk letmými polibky.
„Nico," vzdechla jsem a hned vzápětí jsem se mu rychlým pohybem přisála na rty.
Začali jsme se vášnivě líbat a po chvíli jsem Nicovi pomohla se dostat ze saka. Následně jsme se přemístili do postel a nepřestávali si oplácet polibky. Chtěla jsem Nica. Chtěla jsem ho strašně moc, až jsem tomu chvílemi nevěřila. Začali jsme se navzájem svlékat, až jsme na sobě leželi oba dva nazí a Nicův kamarád stál plně v pozoru.
„Opravdu to chceš, Kattie?" zašeptal Nico proti mým rtům a pohrával si s pramínky mých vlasů.
„Ano, a ty?" zeptala jsem se na oplátku a zajela mu rukou do jeho stále rozcuchaných hebkých vlasů.
„Ani nevíš jak moc," usmál se a políbil mě na čelo.
Natáhl se k nočnímu stolku a vytáhl ze šuplíku kondom. Mělo to pro mě být poprvé a tak jsem se pochopitelně bála a byla nervózní.
„Je to pro mě poprvé." začervenala jsem se a strhla jsem svůj pohled na Nicovu vypracovanou hruď.
„Neboj se," políbil mě dlouze a něžně na rty aby mě uklidnil.
Nasadil si kondom a ještě jednou mě rychlým pohledem zkontroloval. Přikývla jsem a Nico ho do mě strčil. Zabolelo to a ihned jsem se mu instinktivně zaryla prsty do jeho zad.
„Dobrý?" strachoval se a pohladil mě po tváři. Odpověděla jsem mu polibkem a Nico se ve mě začal následně pomalu pohybovat. Bolest po chvíli přešla ve slast a já jsem se nemohla Nica nabažit. Byl mi fyzicky nejblíže co by mohl být a já jsem se jen modlila, aby to nikdy neskončilo. Bylo to až nepopsatelně krásné.
Oba dva jsme společně s posledním vzdechem dosáhli orgasmu a Nico se na mě spokojeně svalil. Oba dva jsme byli zpocení a zmožení, ale i přes to mě Nico vzal do náruče a odnesl do koupelny, kde jsme si dali společně sprchu. Asi půl hodiny jsme jen stáli ve sprše ve vzájemném objetí a nechávali po naších tělech stékat kapky vody.
Po dlouhé očistě těl už jsme konečně zalehli společně do postele. Hlavu jsem si uložila na Nicovu hruď a spokojeně jsem zavřela oči.
„Dobrou noc," zašeptala jsem, ale nedostala jsem jakoukoliv odpověď. Zvedla jsem tedy hlavu a to se mi naskytl pohled na spícího Nica. Usmála jsem se, políbila ho na čela a po chvíli jsme také usnula.

Nicův pohled

Probudil jsem se kolem sedmé hodiny ráno a naskytl se mi ten nejdokonalejší pohled ženatého muže. Pohled na mou spící ženu v mé náruči.
Opatrně jsem se vyprostil z jejího sevření, abych ji nevzbudil a vydal se do kuchyně připravit nám snídani. Včerejší den byl skoro bezchybný. Konečně jsem získal, ženu, po které jsem tak dlouho toužil a jako bonus jsem měl možnost ji připravit i o panenství. Musím však uznat že to byl ten nejlepší sex v mém životě, který jsem kdy měl. S nevinným úsměvem na tváři jsem nám nalil kávu do dvou hrníčku a už jsem se chystal do přípravy palačinek, když mě vyrušil hlas mého bratra.
„Tak jaká byla včerejší noc?" promluvil na mě již převlečený a upravený Luke.
„Dokonalá," usmál jsme se a vyčkal, co po mě bude chtít tentokrát.
„Vím, že v něčem lítáš. Chci ti pomoc Nico, od toho předci sourozenci jsou," vyvalil na mě Luke a opět se ze mě snažil něco vydolovat.
„Milionkrát jsme se o tomhle bavili Luku. Nedokážeš se ještě v mafii pohybovat. Nevíš, jak to chodí a jaké jsou lidi svině," usrkl jsem si kávu a položil hrnek zpět na stůl.
„Vím to až moc dobře. To jak si mě neustále odstrkoval od mafie mě k ní právě více táhlo," bránil se Luke a já jsem se nad tím opravdu zamyslel.
Je už dospělý, ale bojím se jej zatahovat do svých problémů. Zase na druhou stranu by nám mohl významně pomoci. Přely se ve mně tedy dvě strany. Jedna chtěla od mého bratra pomoc a druhá ho chtěla nadále chránit.
„Chci ti pomoc, Nico," doslova mě prosil pohledem, „když na to budeme dva tak budeme v převaze."
„To nebudeme ani náhodou, Luku," povzdechl jsem si.
„Proč? Řekneš mi teda co se sakra děje, když si s tím neporadíme ani my dva, neporazitelní bratři Whiteovi?" jeho zvědavost byla oprávněná a já jsem se vůbec nedivil.
Kdysi jsme byli s bratrem silná dvojka, protože jsme drželi spolu a navzájem se chránili. Teď si však nejsem plně jistý, že by to stačilo na vyřešení všech problémů, ale potřebuju ho. Chci mít totiž v nejhorším po boku svého bratra, který by mi vždy kryl záda, jako když jsme byli malí.
„Všechno ti řeknu, ale ne tady. Ve tři hodiny se sejdeme u Philipa, dobře?" dal jsem nabídku a Lukeovi se rozzářily oči.
„Jasně. Díky za důvěru bratře," nepřestával se usmívat a stejně jak rychle se tady objevil tak i zmizel.