Chodící dominance

Překvapení

Kattin pohled

Nico beze slova mávl na řidiče a ten se na jeho povel rozjel. Obávala jsem se toho, co si na mě připravil a co je to jeho tak obávané překvapení. Nico se na mě opět jen usmál a přivlastnil si mou dlaň. Naše spojené ruce si přitáhl na stehno a kulišácky se usmál.

„Katt?" prolomil ticho a na oko se na mě zamračil.

„Hm?" odpověděla jsem mu stejným tónem a vyčkávala, co z něj vypadne.

„Docela mě děsí tvůj vylekaný výraz na tváři," ušklíbl se a zastrčil mi za ucho neposedný pramínek vlasů.

„To ty mě tady děsíš," zasmála jsem se celé situaci, ale jemu to zřejmě moc vtipné nepřišlo. Ve chvilce jsem zrudla a zklopila svůj pohled na podlahu auta. Zbytek cesty nikdo z nás nepromluvil, což bylo docela deprimující.
„Zavři oči," řekl hned, co auto zastavilo a já jsem se na něj tázavě podívala.

Neodporovala jsem mu a poslušně zavřela oči. Byla jsem zvědavá a natěšená zároveň na to, co si pro mě připravil tentokrát, ale na druhou stranu jsem se z neznámého důvodu něčeho obávala. Uklidňoval mě však stisk té ledové ruky, která mě po chvíli vytáhla z auta. Neměla jsem vůbec žádné tušení, kam mě to zase táhne, až do té doby, než jsme se zastavili a Nico mi dovolil otevřít oči.
Byla jsem v úžasu. Nacházeli jsme se na osamocené pláži, šel slyšet jen šum moře, na jehož hladině se leskl odraz měsíčního svitu. Před námi byly na zemi rozprostřené okolo deky svíčky a vedle ní ležel kyblíku s ledem a šampaňským. Nikdy jsem neviděla nic dokonalejšího jako tohle.
Takovými to gesty si mě Nico získával čím dál tím víc.

„Překvapení," vytrhl mě z chvilkového transu.

„Děkuju," věnovala jsem mu úsměv, na což se jen šibálsky ušklíbl a následně už mě táhl k dece ležící na písku pláže, kde mě pobídl, abych si sedla. Poslušně jsem si sedla a sledovala jsem každý další Nicův pohyb. Elegantně si sundal sako, vyhrnul si rukávy jeho sametově bílé košile a nalil nám do skleniček už na pohled drahé šampaňské. Jednu mi podal a s druhou v ruce si sedl hned vedle mě na deku.
„Tak na nás Kattie," vycenil na mě jeho dokonalé zuby a společně jsme si připili. Já jsem si odložila skleničku vedle sebe a kochala se tím nádherným výhledem na klidné moře. Nico po mě pořád pokukoval a snažil se se mnou navázat konverzaci, ale já jsem ho pokaždé odbyla, tak to po chvíli neochotně vzdal. Pochopil, že slova tuto situaci naprosto kazí a tak se ke mně více přisunul a sledoval se mnou vlnící se hladinu moře.
Po chvíli se ochladilo, začal i foukat studený vítr a mi tak začala být zima. Nečekala jsem na to, až si toho Nico všimne a nabídne mi ochotně sako, jednala jsem hned a přitulila se k němu. Nečekal to a tak zprvu ucukl, ale poté si mě už svinul do náruče a letmo políbil do vlasů. Já jsem nasála jeho dokonalou mužskou vůni a užívala jsem si jeho přítomnosti. Cítila jsem se po jeho boku silnější a sebevědomější.
Po chvíli jsem se pro změnu odvážila já a navázala s ním rozhovor.

„Co máš v plánu zítra?" zašeptala jsem.

„Budu celý den s tou nejúžasnější ženou, kterou jsem za celý svůj život potkal."

Jeho slova mě hřály na srdci. Toužila jsem ho chytit za tu ledovou ruku, přitáhnout si ji k tělu a už nikdy ji nepustit. Toužila jsem po jeho doteku a tak jsem nesměle natáhla ruku k té jeho a vklouzla svými prsty mezi ty jeho. Stisk dlaně mi ihned opětoval a já jsem se následně usmála
Nico už to nadále nevydržel a spojil naše rty. Cítila jsem tisícovky motýlků v břiše, mé rty byly jako v ohni a jediné na co jsem dokázala myslet, byl on. Doslova si mě svou osobitostí, šarmem a dominancí podmanil. Nikdo na mě nikdy neměl takový vliv, jako má teď on.
Možná to byl osud, možná to všechno okolo nebyla jen náhoda a my jsme měli být opravdu spolu. Je mi však úplně jedno, jestli to byl osud nebo pouhá shoda náhod, ale jsem si na sto procent jistá, že nehodlám od Nica odejít. Je něco, co v něm nikdo doposud neviděl a on mi to pomalu, ale s jistotou odhaluje.

Po chvíli mě osvobodil ze sevření a hluboce se mi zadíval do očí.

„Co to se mnou děláš, Kattie?" povzdychl si a opřel se svým čelem o to mé. Konečkem palce mi přejel po spodním rtu a pohladil mě po tváři.

„Nejsem si jistá, co přesně máš na mysli," zašeptala jsem a svůj zrak jsem neodvracela od jeho rtů.

„Děláš mě někým jiným, někým kdo nejsem. Někým kdo má slabost a ztrácí tak veškerou jeho moc a vliv na okolí," zahrnul mě až moc informacemi a já jsem si chvíli opakovala v hlavě veškerá jeho slova.

„Tak se neměň, zůstaň takový, jaký jsi," povzbudila jsem ho a konečky prstů mu přejela po mírně zarostlé tváří.

„Chtěl bych, aby bylo vše tak lehké, jak říkáš," opět si povzdechl a sklopil svůj pohled, co nejníže to šlo. Neváhala jsem a bleskově jej ho obejmula. Potřeboval mou podporu a já mu ji chtěla dát, co nejvíce to šlo.
„Půjdeme, je už příliš pozdě," zašeptal po chvíli do mých vlasů a pomohl mi postavit se na nohy.

Do jedné ruky popadl sako a druhou si propletl prsty těmi mými. Společně jsme se vydali k černému Mercedesu, ale nenasedli jsme si jako obvykle dozadu. Nico mi podržel dveře spolujezdce a já jsem poslušně nasedla. Nebyl tady nikdo z jeho mužů, což bylo nezvyklé. Nico si však v úplném klidu sedl na místo řidiče a nastartoval auto.

„Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se zvědavě, protože mi to nedalo.

„Poslal jsem je domů, ale nemusíš se strachovat, jsem tady s tebou já," usmál se a hned vzápětí jsme se vydali se na cestu.
Po celou dobu jsme na sebe s Nicem jen nesměle pokukovali a pokaždé, když se naše pohledy střetly, tak jsme se oba dva usmáli. Nevnímala jsem nic okolo, pouze Nica a jeho dokonalý úsměv. Nevšimla jsem si tak ani, že už stojíme před domem a jen na sebe s úžasem v očích koukáme. Oba dva jsme se však včas vzpamatovali a následně se vydali do naší ložnice. Nico si zalezl do sprchy, čehož jsem hned využila a převlékla se do vytahaného trička na spaní. Nejsem moc na takové ty noční košilky a různé "svůdné pyžama".

Zalezla jsem si spokojeně do postele a čekala na Nica, který po chvíli vylezl z koupelny a já na něj s úžasem zírala. Měl na sobě pouze Calvin Klein boxerky a já tak měla ideální pohled na jeho vysportované tělo. Všechno to korunoval tím, když si prohrábl mokré vlasy a vydal se ke mně do postele. Hned si mě svinul do náruče a přikryl nás pod peřinu.

„Dobrou noc, princezno," zašeptal mi do ucha až mě zamrazilo.

„Dobrou noc, princi," odpověděla jsem šeptem a spokojeně usnula v jeho náruči.