Chodící dominance

Klid před bouří?

Nicův pohled

Sešli jsme se tedy podle plánu s Kattie a Lukem u Philipa doma a vysvětlili Lukeovi celou dosavadní situaci. Chvíli jen mlčel a pobíral vše, co se právě dozvěděl a až poté ze sebe něco vydal.
„To není zrovna příjemná situace. Ví o tom otec?" podíval se na mě zkoumavým pohledem a snažil se jakkoliv pomoc.
„Neví a ani vědět nebude," odpověděl jsem pevným hlasem.
„Dobře, co máte tedy v plánu?" zeptal se Luke a sedl si k baru hned vedle moji Kattie.
„Zatím nic. No teda měli jsme jeden plán, ale ten nám byl zamítnut," narazil Philip na Kattinu osobu a ta se na něj ihned zamračila.
„Je to sebevražda, Philipe!" vyštěkla na něj a moc dobře jsem věděl proč.
Bylo to opravdu nebezpečné, ale také zároveň jediné řešení, tedy kromě vyčekávání na Nightovy a Kattina otce.
„A jak to chceš tedy řešit?" vyštěkl na oplátku Philip a já jsem si na chvíli připadal jako v boxerském ringu.
„Tak dost!" zjednal jsem si respekt a všichni utichli.
„Vysvětlí mi někdo o co jde?" ozval se slabým hlasem Luke.
„Byla tady varianta, že bychom vytáhli na Nightovy něco z minulosti a stanovili si určité podmínky, ale," nestihl jsem ani doříct větu a Kattie mi skočila do řeči.
„Ale je to sebevražda!" dodala a podívala se na mě vážným pohledem.
„Nepřipadá mi to moc jako sebevražda. Je lepší udeřit, než abychom vyčkávali na to, až si pro nás dojdou a všechny nás zastřelí," podělil se Luke s jeho pohledem na věc a já s nim plně souhlasil.
Zcela chápu Kattiny obavy, ale v takovýchto případech se musí jednat ihned.
„Je to tedy na tobě, Nico," podpořil Lukeovy slova Philip a nyní zbýval pouze můj souhlas.
„Zjistěte mi, kde se přesně nacházejí a já zajistím zbytek," řekl jsem chladným hlasem a byl si plně vědom Kattina nesouhlasu.
„Nico!" vyjekla zoufale a snažila se o změnu mého názoru.
„Je rozhodnuto, Kattie. Nebudu nadále riskovat naše životy," stál jsem si za svým a odebral se do vedlejší místnosti, abych mohl telefonicky zařídit dopravu do naší cílové lokality.

Kattin pohled

Nevěřila jsem tomu, co se právě stalo. Tomu co Nico schválil a úplně v klidu si odešel zatelefonovat. Philip a Luke už vášnivě diskutovali nad jejich plánem a já jsem potřebovala na vzduch. Seskočila jsem z barové židle a vydala se na terasu. Opřela jsem se o zábradlí a nechávala si v hlavě odehrávat ty nejhorší scénáře které by se mohly stát.
„Naše názory je nikdy nebudou zajímat," promluvila Olivie, která se z ničeho nic objevila vedle mě a také se opřela o zábradlí.
„Co přesně myslíš?" zeptala jsem se ji.
„Slyšela jsem váš rozhovor," obeznámila mě a já jsem znervózněla, protože mi na Olivii něco nesedělo a její chování v poslední době mi jen přidalo na podezřívavosti.
„Aha," snažila jsem se s ní co nejméně komunikovat, aby nevěděla až příliš.
„Hele, Katt, vím jak se cítíš a i já sama se šíleně bojím o Philipa. Také jsem se snažila najít jiná řešení, ale marně," začala z jiného soudku, ale já jsem ji nevěřila jediné slovo, co ji vyšlo z pusy.
„Tvé chování tomu posledně jasně naznačovalo," nemohla jsem si odpustit poznámku na její chování, ale s Olivii to ani nehnulo.
„Měla jsem k tomu důvod, ale není to vůbec tak, že by mi na Philipovi nezáleželo, nebo jsem ho nemilovala, já jsem," vyčkávala jsem v napětí co z ní vypadne, ale to se tady opět objevil náš mistr načasovaných příchodů Nico.
„Kattie, musíme se vrátit domů," vyrušil náš rozhovor zrovna v nejméně vhodnou chvíli.
„Počkáš chvilku prosím?" zeptala jsem se a Nico mi jen na souhlas přikývl a odešel nejspíše k autu.
„Tak co se stalo?" nedočkavě jsem se vyžadovala odpovědi hned poté co Nico zmizel z našeho dohledu.
„Není to pro mě vůbec lehké Kattie," hluboce se nadechla a prohrábla si konečky prstů její husté hnědé vlasy. Svým pohledem jsem ji ujistila, že se mi může svěřit a Olivie tak i následně udělala.
„Podvedla jsem Philipa," vyhrkla ze sebe a ihned si schovala tvář do dlaní.
„Co?!" nevěřícně jsem vykřikla a až poté jsem si uvědomila, jak nahlas to bylo.
„Proč Olivie?!" zašeptala jsem, aby se neopakoval hlasitý projev mého překvapeného zděšení.
„Byla jsem opilá a nevěděla, co dělám. Hrozně moc mě to mrzí. Nedokážu to Philipovi říct, protože se bojím, že by mě opustil a tak to dusím v sobě. Proto jsem se v poslední době chovala tak divně," vzlykala Olivie a neubránila se slzám.
„Kdy se to stalo?" zeptala jsem se tichým a zaraženým hlasem.
„Na večírku, kde jsme se my dvě poznaly. Poté, co jste s Nicem odjeli, tak jsme se vydali zpět dovnitř a Philip si potřeboval s jedním mužem něco vyřídit ohledně nějakého obchodu, a tak jsem si to zakotvila sama u baru. Chvíli jsem jen tak popíjela a poté mi začal dělat společnost jeden muž z hostů. Vůbec jsem ho neznala a ani dnes nevím kdo to je, ale oba dva jsme toho hodně vypili. No a pak jsme skončili sami v pokoji pro hosty a asi si umíš domyslet, co se stalo potom. Nejraději bych to vše vrátila zpátky," rozplakala se ještě více a hned vzápětí mě pevně sevřela v objetí.
„Nechci Philipa ztratit a bojím se o něj ještě více, když se chtějí s Nicem a Lukem vydat za tvým otcem a Nightovými," mluvila mezi vzlyky a já jsem nevěděla, jak se v této situaci zachovat.
Hraje si se mnou, nebo mluví pravdu? Nedokáži si odvodit co je správně a pro co bych se tedy měla rozhodnout. Nejsem si vůbec ničím jista.
„Olivie, nedovolím, aby se jim něco stalo. Vyřešíme to spolu, ale teď už musím jít, Nico na mě už čeká," odpověděla jsem neutrálně a tím pádem důležité rozhodnutí odsunula.
„Dobře, sejdeme se zítra ve čtyři hodiny u vás? Řekni Nicovi a Lukeovi, že si chceme udělat nějakou dámskou jízdu, nebo tak, abychom nevzbuzovaly moc podezření," dodala Olivie.
„Zařídím to. Tak tedy zítra ve čtyři," usmála jsem se na ni a vydala se najít Nica.
Byl však na místě, kde jsem si myslela, že bude. Už na mě čekal v autě před domem a něco si ťukal do telefonu. Nastoupila jsem a letmo ho políbila na tvář.
„Konečně," ušklíbl se a majetnicky mě chytl za stehno.
„Nebude ti vadit, když k nám zítra přijde Olivie? Chtěly bychom se více poznat," nesměle jsem položila otázku.
„V poslední době se chovala divně a celá ta situace okolo nás a ni. Dávej si na ni pozor, ale nebudu mít nic proti, když přijde. Nic závažného jsem na ni totiž nezjistil, takže ji budu nadále důvěřovat," usmál se Nico.
Srdce mi až poskočilo nad obavami o to, že by Nico mohl zjistit tu nemilou věc co se Olivii stala.
„Neboj se," oplatila jsem mu úsměv a byla jsem ráda, že se v tom dále nezaobírá.

Měla jsem před sebou však hodně přemýšlení a uvažování nad situací s Olivii. Její odůvodnění chování v poslední době je logické a ani Nico na nic nezjistil nic, co by ji spojovalo s mým otcem, nebo Nightovými, ale na druhou stranu, můžu ji věřit?