Jsi moje!

16.8K 535 30
                                    


Kattin pohled

Byl to ten nejkrásnější okamžik v mém životě. Jen já a můj Nico.
Po našem prvním novomanželském polibku se k nám nahrnuli všichni přítomní a začali jsme od nich přijímat gratulace a svatební dary, které pro mě byly trochu nezvyklé. Od Nicova strýčka Roberta jsem například dostala menší zbraň se slovy, abych ji použila, až mě manželství s Nicem nebude bavit. Podali mi s Miou jejich blahopřání dost vtipným způsobem a hrozně jsme se u toho nasmáli.
Po všech obdržených darech a kázání o tom jak je Nico nebezpečný a nesolidní muž jsme se všichni vydali k autům a plánovali se přemístit k Whiteovým, tedy k nám domů, na svatební oslavu.
„Proč mám takový dojem, že tě skoro nikdo z rodiny nezná?" zeptala jsem hned poté, co jsme se ocitli osamoceni v Nicově černém Mercedesu.
„Protože to tak je. Má vzdálenější rodina mě vidí jako černou ovci naší obrovské rodiny. Pokrytec, děvkař, arogantní bastard bez práva patřit do naší rodiny, přesně takto mě vidí velká část mé rodiny, protože mám k obchodování a celkově k lidem jiný přístup než ostatní a jim se to zřejmě nelíbí," odpověděl Nico až se znervózňujícím klidem v hlase.
„Sami jsou to pokrytci," dodala jsem a nesměle si přivlastnila Nicovu ruku položenou na jeho stehně. On se na mě jen vítězně usmál a nastartoval auto.
„Nevěř jim, co ti o mně budou vykládat. Jsou to jen lži, aby mě co nejvíce srazili na kolena a donutili se vzdát práva na dědictví po otci. Raději by ho totiž viděli v rukou mého dokonalého bratra Luka, podle nich je totiž on ten vyspělejší a rozumnější na to, aby převzal všechen majetek a obchody po otci."
Jen jsem na souhlas přikývla a nestihla jsem se divit tomu, kdo všechno se snaží Nica dostat na kolena a vidět jeho utrpení. Bez jakéhokoliv dalšího slova jsme se vydali na cestu domů společně se zbytkem Nicovy rodiny, která ho nemá vůbec v lásce.
Všechny auta nakonec zastavila před domem na příjezdové cestě a celá rodina se hromadně vydala dovnitř domu. My s Nicem jsme zůstali ještě chvíli sedět v autě a nervózně jsme po sobě pokukovali.
„Všem je úplně jedno, že jsem se dnes oženil. Zajímá je pouze způsob jak si co nejrychleji získat otcovy sympatie, aby s nimi uzavřel pro ně výhodný obchod, nebo aby jim dal kontakty na lidi, které oni hledají. Zasloužíš si, aby tento den byl mnohem lepší," zahleděl se na naše spojené ruce a přitáhl si mě do objetí. Byla jsem schovaná v jeho náruči a nasával jeho dokonalou vůni.
„Je mi jedno co se děje uvnitř tohoto domu a to, že je všem ukradený náš sňatek. Je to náš den Nico. Jen a jen náš a tak si ho společně užijeme," vyprostila jsem se z jeho sevření a na krátkou chvíli jsem spojila naše rty.
„Jsi dokonalá, teď už ano," zastrčil mi neposedný pramínek vlasů za ucho a roztomile se usmál.
„Co se ti na mně předtím nelíbilo?" zeptala jsem se zmateně a odtrhla svůj pohled od těch jeho očí zářících štěstím.
„Tvoje příjmení," zasmál se, uchopil mou tvář do dlaní a dlouze mě políbil.
„Půjdeme?" zeptal se hned poté, co se odtrhl od mých rtů.
„Ano," souhlasila jsem a společně jsme se tedy, ruka v ruce vydali za ostatníma dovnitř domu.
Naši přítomnosti si však vůbec nikdo nevšiml a tak mě Nico doslova odtáhl k baru, kde jsme si společně připili na dnešní den.
„Co jsi vlastně dělal včera večer, že jsi nepřijel domů? Bála jsem se o tebe," načala jsem konečně téma, které jsem chtěla probrat.
„Jel jsem k Robovi, je to můj nejlepší muž z ochranky. Jednou se mi zmínil o tom, že se k němu doneslo něco nehezkého o Olivii. Bylo to něco ve stylu, že jen využívá Philipa. Poté, co jsi mi řekla v autě to co si Olivie řekla pro sebe, tak mi to hned docvaklo a musel jsem ihned za Robem," vysvětlil mi jeho včerejší nepřítomnost a kopl do sebe dalšího panáka.
„A k jakému závěru jste dospěli?" vyzvídala jsem nadále.
„Zatím se točíme pořád v kruzích, ale zítra se máme znovu sejít a zkusit na ni odhalit další informace," dodal s odhodlaným úsměvem na tváři.
„Nico, tak sis konečně našel tu pravou, co?" promluvil muž, který se z čista jasna objevil za Nicovými zády.
„Strýčku Liame, jak milé překvapení," zamumlal Nico s ironii v hlase a znechuceně se na něj podíval.
„Potřebuji s tebou něco probrat chlape," poplácal Nica po rameni a dal mu najevo, aby jej následoval.
„Zrovna něco řeším se svou ženou," namítal Nico.
„Však ona ti nikam neuteče," odsekl Liam a doslova odvlekl Nica někam pryč.
Chudák, takhle neochotného k rozhovoru s někým jsem ho ještě nikdy neviděla. Musel jej podle pohledu nenávidět.
„Ahoj krásko," promluvil na mě muž zhruba ve stejném věku jako já, který se usadil na barovou stoličku na které seděl ještě před chvílí Nico.
„Páni, tady je ale dneska provoz," zasmála jsem se a dala mu jasně najevo, že nestojím o to s ním vést jakýkoliv rozhovor.
„Jsem Andrew, Nicův vzdálený bratranec z otcovy strany," představil se a mávnutím ruky na barmana si objednal panáka whisky, který mu byl skoro hned přinesen.
„Kattie," neochotné jsem se představila a snažila najít nejlepší řešení, jak se vyhnout tomuto rozhovoru, „moc ráda jsem tě poznala, ale půjdu raději najít Nica."
„Nico řeší jednu záležitost s mým otcem. Myslím si, že by nebyli moc rádi, kdyby je někdo vyrušoval," usmál se a vypil panáka whisky.
„Aha," zamumlala jsem poraženecky a zoufale si povzdechla.
Andrew hned začal mluvit o celé rodině a o tom jak je Nico černou ovcí rodiny, jako by se snažil abych s Nicem nebyla. Říkal o něm nehezké věci a snažil se co nejvíce pošpinit Nicovo jméno. Jeho kecy mi však šly jedním uchem dovnitř a druhým ven.
„Co tady děláš?!" procedil za mými zády naštvaně Nico skrz zuby.
„Povídáme si, nevidíš?" odpověděl arogantně Andrew a nepřestával se usmívat.
Ucítila jsem jak se Nicovi napnuly hněvem všechny svaly na těle a vztekem z něj doslova šlehaly blesky.
„Nico, můžeš na chviličku? Potřebuju s tebou něco důležitého vyřešit," vstoupila jsem do rozhovoru a zasáhla ve správný čas, protože pokud by to pokračovalo dále, tak by se určitě poprali.
„Jistě," poděkoval mi pohledem a společně jsme odešli ven a usadili se společně v altánku do jednoho křesla. Seděla jsem Nicovi na klíně, on mě ochranářsky svinul do objetí a hladil po levém boku na břiše.
„Co ti ten blb říkal? Nezkoušel na tebe nic? Řekla jsi mu doufám, že jsi moje," zvědavě vyzvídal.
„Věděl to i bez mého obeznámení a mluvil jen o tom, jak strašně jsi špatný. Moc jsem ho však neposlouchala," zasmála jsem se, přivlastnila si jeho pravou ruku a začala ho hladit po jejím hřbetu.
„Ještě že jsem si pro tebe přišel, jen ta představa že bys ho musela poslouchat déle mi rve srdce," zasmál se taky a letmo mě políbil do vlasů.
„Ty můj hrdi," nestihla jsem doříct slovo a to nás vyrušila Elisabeth.
„Nico, chce s tebou mluvit otec," pokřikla na něj z terasy a zmizela v domě.
„Asi se opravdu nechám naklonovat," zaprotestoval a neochotně se zvedl z křesla.
„Zůstaň mi tady Kattie, za chvíli jsem zpátky a už se nenecháme nikým vyrušovat, to ti slibuju," pohladil mě po tváři a poté mě začal vášnivě líbat. Nehodlali jsme se od sebe v nejbližší době odtrhnout.
„Už opravdu musím," zesmutněl Nico a ukončil tak naši chvilku vášně.
Přikývla jsem na souhlas a pozorovala, jak jeho postava mizí v útrobách domu.
Už jsem si chtěla usednout zpět do křesla, když se mi najednou zatemnilo před očima a ucítila, jak mě někdo razantně chytá za zápěstí a druhou rukou mi zakrývá pusu, aby nebyl slyšet můj křik. Na hlavě jsem měla nasazenou kuklu, abych nemohla nic vidět a záhadná osoba mě dost nevybíravým způsobem táhla neznámo kam. Bránila jsem se, škubala sebou, snažila jsem se i záhadnou osobu kopnout, ale všechny mé snahy byly marné stejně jako pokus o křik. Po chvíli vláčivé cesty jsme se zastavili, uslyšela jsem zvuk otevírání dveří dodávky a hned vzápětí jsem skončila na její podlaze. Hned co jsem dopadla na tvrdou podlahu, tak se za mnou dveře zavřely a já se s bolestivou grimasou chytla za zápěstí, které jsem si nejspíše při pádu pochroumala.
„Pomoc! Pomoc!" začala jsem ihned křičet s plných sil a bouchat neporaněnou rukou do stěn dodávky. Nikdo mě však neslyšel. Všechny mé pokusy ve snaze se zachránit byly marné.
„Nico!" zakřičela jsem naposledy, než se auto dalo do pohybu a já jsem mířila neznámo kam. S brekem jsem se sesunula na podlahu dodávky a hlavou mi rotovalo tolik otázek a teorií co se se mnou stane.

Chodící dominanceKde žijí příběhy. Začni objevovat