Chodící dominance

"Záchrana"

Kattin pohled

Doteď nechápu jak mě tak rychle našel. Vyhýbala jsem se lidem, co nejvíce to jen šlo a oni mě i přes to našli. Teď mě určitě Nico zaveze zpátky domů k mému otci a ten mě hned zbije. Šla bych kamkoliv jinam, než domů.

"Kam jedeme?" zeptala jsem se Nica, když jsme se usadili do kožených sedaček v jeho luxusním letadle.

„Domů k tvému otci," usmál se a mávl na svého bodyguarda, který donesl láhev šampaňského. Z jeho odpovědi mi šel mráz po zádech. Tak hrozně moc jsem se otce ještě nebála. Musel zuřit, když zjistil, že jsem utekla k vůli sňatku s Nicem. Matka to již určitě odskákala a teď je řada na mně.

„Copak se stalo?" zeptal se a podal mi skleničku s šampaňským.

„Já nepiju," odmítla jsem ho a záměrně mu neřekla o mých obavách. Poznal by, že jsem slabá a tím bych mu nahrála do karet.

„Já jsem se tě neptal," řekl vážně a pohlédl na skleničku, kterou jsem s protočením oči a poraženeckým zavrčením vzala do ruky.

„Nesnáším tě," dodala jsem, hned co se vítězně usmál.

„Za pár dní budeš říkat něco úplně jiného, zlatíčko. Vidím, jak velký strach máš ze svého otce a vím, že pokud se objevíš doma tak tě zbije," odmlčel se a arogantně se na mě pousmál, „Ale neboj, už nikdy ho nemusíš vidět, pokud půjdeš se mnou."

Teď mě opravdu zaskočil. Na tuto otázku jsem nebyla zcela připravená. Mám si vybrat mezi egoistickým hajzlem, kterého neznám, a nebo mým otcem, který mě zbije hned co se objevím doma. Moje volba však byla jasná.

„Raději se nechám zbít svým otcem, než abych byla s tebou," odpověděla jsem a razantně dala najevo, že s ním nechci být.

„Dobře, nebudu ti to rozmlouvat, ale ať do naší svatby vypadáš použitelně," řekl chladným tónem a upil šampaňského ze skleničky, kterou svíral v pravé ruce.

„To už mě neuvidíš, uteču znova. Celý život jsem sebou nechala manipulovat, ale teď už nechci být jen něčí loutka." Moje slova mu však přišla vtipná a začal se jim hned smát.

„Zlatíčko, ty už mi nikam neutečeš. Budu si tě hlídat, a kdyby se ti to náhodou zase povedlo, tak si tě najdu, ale děláš to tím jen horší. Uvědom si to už konečně, jsi dcera mafiána, tak se s tím konečně smiř."

Snažila jsem se být v tento moment silná, ale nezvládla jsem to. Vyrůstala jsem v přísném mafiánském režimu a to mě poznamenalo. Ostatní děti si hrály venku, ale já jsem byla doma se svými bodyguardy a učila jsem se zacházet se zbraní. Nikdy jsem neměla žádný vztah, protože se všichni báli mého otce a radši se mi vyhýbali velkým obloukem. Nebyl den, kdy bych netoužila být obyčejnou holkou. Mnoho nocí jsem proplakala a moje nenávist k otci se každou ránou pěstí, nebo kopancem do břicha stupňovala.

„Podívej, já nechci, aby tě tvůj otec bil, je to nepřípustné uhodit ženu. V naší rodině se to považuje jako pohrdání nad ženami a také se to náležitě trestá. Pojeď se mnou a já ti slibuji, že tě ochráním," nenechal se odbýt a začal mě přesvědčovat, abych s ním i přes to odjela.

Nevěřila jsem mu však ani slovo. Slyšela jsem o něm, že on sám ženy bije a poté je znásilní. Jeho bratr Luke je prý úplně stejný, a proto jsem nechtěla mít nikdy nic společného s bratry Whiteovými a celkově s jejich rodinou.

„Ne! Už jsem to řekla jednou a za svým rozhodnutím si stojím," odpověděla jsem mu rázně na jeho další nabídku.

Nico nadzdvihl levé obočí a klidným hlasem zareagoval na mou odpověď: „Nejsem zvyklý, aby mi někdo odporoval, sluníčko. Stejně tě dostanu. Budeš jenom moje, nikoho jiného."