Chodící dominance

Velké finále!

Kattin pohled

„Opět se setkáváme, Kattie," řekl tím svým slizkým tonem a poškrábal se na bradě, „a kohopak to tady ještě máme? Luke a dokonce i sám osobně Nico White. Ani nevíš, jak moc jsi mi usnadnil práci, Andrewe," povýšeně se na nás všechny usmál a postoupil o krok dopředu.

Andrewovi muži se ihned instinktivně postavili před nás a vytáhli své zbraně. Sám Andrew si začínal připadat mým otcem ponižován a v důsledku toho se mu na tváři objevil výhružný výraz. Můj otec se však začal zhluboka smát a otočil se tváří zpět ke svým mužům.

„Vidíš to, Lee?" prolomil chvilkové ticho, „oni se s námi snad opravdu chtějí rovnat," opět propukl v hlasitý smích a já jsem si začínala myslet, že opravdu není psychicky v pořádku.

„Pověz mi však, Nico," na chvíli se odmlčel, otočil se zpět k nám a udělal opět krok dopředu, „jsi s ním vůbec spokojený? Můžeš mít jakoukoliv chceš, můžeš jich mít kolik chceš a ty si vybereš zrovna mou dceru," posměšně se usměje a ukáže na mou osobu prstem, „je tuctová, tak proč? " jeho nálada se bleskově změnila a náhle z něj vycházel hněv.

Nico vztekem drtil mou ruku v jeho dlani, ale nijak se k tomu nevyjádřil. Byl to chytrý tah, protože ho chtěl pouze můj otec záměrně naštvat.

„Neříkej mi, že ses do ni zamiloval," začal si z nás obou utahovat, ale to už se do situace vložil i Luke.

„Všichni nejsme takové hovada, jako jsi ty," zúčastnil se diskuze, doposud tichý Luke a hájil jak svého bratra, tak i mě.

„Ale, ale, tichý Luke zasahuje," nepřestával si z nás utahovat, protože to byla nejspíše jeho jediná možná obrana před totálním koncem.

„Jsi ubohý," neudržela jsem své nervy a hned vzápětí jsem toho litovala.

Otec se na mě nevěřícně podíval a poté si nás všechny, co jsme stáli naproti němu, začal zkoumavě projíždět pohledem.

„Pověz mi, Kattie, svěřil se ti vůbec Nico s tím jak chladnokrevně zastřelil tvou matku? " vrátil se opět ke svým mužům a myslel si, že nás tímto dostal a má tak teď tedy nad námi navrch.

„Chladnokrevností bych to zrovna nenazvala. To Olivie může za smrt mé matky, nikoli Nico," hájila jsem svého manžela, co to jen šlo, protože mu můj otec neskutečně křivdil a snažil se co nejvíce pošpinit jeho jméno.

„Já jsem tuto situaci viděl jinak. Tady tvůj nevinný manžel, jak tvrdíš, dával tvé matce za vinu, to jak si dopadla a jak nezasáhla. Olivie s námi v tuto situaci byla, ale Nica se nijak nedotkla. Zastřelil ji, bez jakékoliv lítosti a pocitu viny. Je ještě horší než já," hájil svou pravdu a myslel si, že jsem tak stupidní, na to, abych mu na to skočila.

Nico se na mě zoufale podíval a dal mi jasně najevo, že nic z toho co právě můj otec řekl, není pravda.

„Dobře, kdybych jen teoreticky uvěřila tvé verzi, tak bys tady s námi nebyl. Kdyby Nico zastřelil mou matku, jak tvrdíš, jistě by na jeho seznam obětí přidal i tebe a Leea. Jak je tedy možné, že stojíš přímo přede mnou? " pronesla jsem ironickým tonem a doslova jsem se vyžívala v otcově bezmoci. To já jsem tady teď měla poprvé navrch a situaci pod plnou kontrolou. Výraz otce si však zapamatuji navždycky. Strach a zoufalství v jeho očích jsem viděla poprvé a nejspíše i naposledy. To se, ale vše zvrtlo. Andrew už měl dost arogantnosti a povýšenosti mého otce a tak dal domluvený signál svým mužům.

Ozvala se střelba a my s Nicem jsme bleskově opustili místnost. Andrewovi lidi byli ve výhodě, protože již svírali zbraně ve svých rukou a mohli tak bleskově střílet. Nevěděla jsem jaká je situace, střelba nepřestávala a Nico mě podle domluvy táhl dolů po schodech. Měli jsme namířeno ke druhému schodišti, u kterého se nejspíše nacházel můj otec. Ihned jsem si tedy vytáhla zbraň a byla Nicovi hned v patách. Opatrně jsme procházeli spodním patrem a bez jakýchkoli komplikací vešli do poslední místnosti, která nás dělila od schodiště. Perfektně bychom jim mohli zaútočit do zad a jsem si jistá, že by z toho nikdo nevyvázl živý. Přikrčení u země jsme uslyšeli kroky a hned poté se v místnosti objevil jeden z otcových mužů a můj otec osobně. Ozvaly se dva výstřely.