Chodící dominance

Budapešť?!

Kattin pohled

Byl to osud, nebo jsem si to opět všechno pokazila sama? Mohla jsem s tím vůbec něco dělat a zabránit tomu, abych teď neletěla skoro na opačnou stranu Země, pryč od svého manžela? Máme ještě vůbec šanci na "normální" život?
Nad tímto jsem přemýšlela celou cestu letadlem, do té doby, než jsme přistáli na letišti. Nikoho z Nicových mužů jsem nepoznávala a bylo to zvláštní ocitnout se mezi cizíma. Připadala jsem si jako vyhnanec.
„Kattie?" promluvil na mě zcela neznámý muž, který se ke mně každým krokem čím dál více přibližoval. Byl oblečen ve tmavě modrém obleku, který mu až nepřirozeně dobře padl a po obou bocích mu dělali společnost bodyguardi. Krátce sestřižené blonďaté vlasy mu zvýrazňovaly jeho temné oči, které ve mně vzbudily trochu strachu.
„My se známe?" snažila jsem se jej držet co nejdále od těla, protože jsem nevěděla, co je zač a co po mně bude chtít.
„Jsem Claus, Donův bratr a také Nicův právoplatný strýc," na tváři mu pohrával samolibý úšklebek a já jsem měla pocit, jako by se takto moc často netvářil.
„S Nicem jsem se na všem domluvil a mám na tebe v budoucnu dávat pozor," na chvíli se odmlčel a dal mi prostor na reakci. Já jsem na něj však otráveně zírala a připadala jsem si jako malé dítě ve školce.
„Nechci však být tvoje chůva a hlídat každý tvůj krok, proto mám pro tebe nabídku," usmál se od ucha k uchu a jeho temné oči se proměnily v jakési jiskřičky štěstí a odhodlání.
„Poslouchám," založila jsem si ruce na prsou a vyčkávala na jeho nabídku, protože mě zajímala.
„Znám tě a vím o tobě, že patříš mezi jedny z nejsilnějších žen mafie. Tvoje schopnosti a dovednosti by se mi docela hodily," vysvětloval mi trpělivě.
„Chci slyšet podrobnosti a co to bude obnášet," poprvé jsem se na něj podívala bez vražedného pohledu a má odpověď mu udělala radost i přes skutečnost, že to zcela neznamenalo můj souhlas.
„Probereme to v klidu doma. Následuj mě prosím," naposledy se na mě usmál a zamířil si to rovnou k autům, která stálá v dáli u jednoho z hangárů. Gentlemansky mi podržel dveře černého Mercedesu, vyčkal, až nastoupím a poté mě následoval a usadil se na zadním sedadle hned vedle mě. Dva z jeho mužů usedli na předních sedadlech a hned vzápětí jsme už opouštěli letiště.
„Nico Vám řekl, co se stalo?" prolomila jsem nepříjemné ticho a svůj zrak jsem upřela do těch temných očí, které mě tak znervózňovaly.
„Zdaleka ne, řekl mi pouze o jakémsi konfliktu s bratry Nighotvými. Naléhal, abych se o tebe postaral, protože se situace zhoršovala a on se bál o tvou bezpečnost," odpověděl a nyní měl na tváři kamenný výraz. Žádný cit a ani jakákoliv jeho známka.
„Bratrem Nightovým a mým otcem," dala jsem věci na pravou míru.
„Co se stalo?" zajímal se a mně bylo nepříjemné o této záležitosti mluvit před jeho muži. Nervózně jsem se na ně tedy podívala a Claus jen chápavě přikývl a nadále v konverzaci nepokračoval. Cítila jsem, že bych mu měla věřit, protože sám Nico mu svou důvěru vložil, když mě poslal zrovna k němu. Moc dobře vím o sporech v rodině kvůli Nicova dědictví a myslím si, že Claus, Nicovi po krku nejde a patří k té normální části rodiny. Chci ho však, ale ještě více poznat, než mu řeknu zásadní věci a dám mu tak možnost obrátit je proti nám.
Po celou doby cesty panovalo ticho, ale nikomu z nás to nepřišlo divné. Nebylo co říct a tak jsme všichni mlčeli, dokud jsme nezastavili u obrovské vily. Úžasem jsem jen zírala a nebyla schopna se odtrhnout pohledem od této dokonalé architektonické a zároveň moderní stavby.
„Páni," vydala jsem ze sebe po chvíli a následně vystoupila z auta.
„Čekala si něco jiného?" posměšně se ušklíbl a pobídl mě, abych jej následovala.
„Ano, ale rozhodně ne tohle," úžasem jsem se rozhlížela po obrovské místnosti, ve které bylo snad všechno z bílého mramoru, byla jsem ohromena.
„Jsem jeden z nejvlivnějších mužů tady v Budapešti, tak co také čekat že? Následuj mě prosím, musíme si spolu nejprve vážně promluvit," krátce na mě pohlédl a už zase jsem se za ním hnala jako pes.
Ani jsem nestihla zaregistrovat, kudy jsme šli, protože jsem po cestě obdivovala všechnu tu krásu interiéru okolo. Bylo to zcela odlišné, než v Americe. Jiná kultura, jiný životní styl a také zcela odlišní vkus majitele domu.
„Prosím, posaď se," poukázal Claus na černé kožené křeslo a on sám se usadil do stejného hned naproti mně.
Nesměle jsem se usadila a stále se rozhlížela okolo a usoudila jsem, že se nacházíme v jeho pracovně.
„Tak přejděme hned k věci. Jak to tedy bylo s tím Nicovým sporem mezi tvým otcem a Nightovými?" nezdržoval a ihned šel k věci. To se mi na něm líbí, protože zbytečné neztrácíme čas a jde rovnou k věci, bez všelijakých keců okolo.
„Nejprve chci jistotu, že se to všechno co teď řeknu, neobrátí proti nám s Nicem," vyjednávala jsem si podmínky a připadala si o něco více samostatnější a vlivnější ve společnosti, než když jsem se jen poslušně schovávala za Nica a nechala na něm, aby všechno vyřešil on sám.
„Jsme rodina a ta by měla držet pohromadě. Nikdy bych rodinu nezradil a vždy ji stavím na první místo," odpověděl mi zcela pevným a autoritativním tónem v hlase.
„Sám víte, že jdou po Nicovi i členové rodiny a to kvůli dědictví," argumentovala jsem.
„Jako první věc bych chtěl podotknout, abys mi tykala, jsem Claus a jinak mě prosím neoslovuj. S Nicem máme dobrý vztah již od našeho prvního setkání a často jsme spolu spolupracovali v obchodech i různých nepříjemných věcech, které jeden z nás potřeboval co nejrychleji vyřešit. Proč by mi tě jinak svěřil, kdybych mu šel po krku?" nezměnil tón v hlase a já jsem každému jeho slovu věřila. Kdyby to byl náš nepřítel, tak mě sem Nico nepošle.
„Máš pravdu. Řeknu ti vše, pokud ty řekneš, co máš v budoucích dnech se mnou v plánu," opět jsem smlouvala já.
„Ráda smlouváš, co? " zasmál se, „to se mi na tobě líbí. Potřebuji odstranit jednoho muže, který se mi různými způsoby snaží kazit obchody a hází na mě špínu. Od tebe potřebuji pouze jednu věc," odmlčel se a zkontroloval mou pozornost pohledem. Přikývla jsem a Claus nadále pokračoval.
„Zítra se koná večírek u mého přítele Marca. Nikdo o našem vztahu neví, a proto jsme ve výhodě, protože již zmiňovaný muž, který špiní mé jméno, Robert, potvrdil účast na tomto večírku. Od tebe chci jen jediné, a to abys jej ohromila svým šarmem a dostala jej do zahradního altánu, o zbytek se postarám už já," dal mi chvíli na to, abych vše stihla pobrat a poté opět promluvil.
„Jdeš do toho?" zeptal se a nedal na sobě znát jakoukoliv emoci.
Mám snad na výběr? Pokud mu s tím nepomohu já, tak si najde někoho jiného, ale jsme přeci rodina a ta si má pomáhat. Možná je to trochu více riskantní, ale já jsem odhodlaná uspět.
„Ano, pomůžu ti," mírně jsem se na něj usmála a Claus mi svůj úsměv opětoval.
„Tak to jsem velmi rád a teď k tomu, co se právě teď děje mezi Nicem a jeho nepřáteli," ušklíbl se, bedlivě mě zkoumal pohledem a čekal na mou odpověď.
Věřil mu Nico, věřím mu i já, tak mi tedy nebránilo nic v tom, abych mu řekla pravdu, kterou mu Nico zatajil. Claus mě celou dobu, co jsem vyprávěla vše, co se nám v Americe stalo, zaujatě poslouchal a když jsem skončila s vyčerpávající řeči, tak se podivně usmál.
„Tvého otce moc dobře znám a také jsem s nim měl dávno konflikt, který se však vyřešil. Znám jeho chování, vím, jak myslí a znám jeho strategii, kterou skoro vždy používá," poupravil si sako, vyhoupl se na nohy a začal se procházet po místnosti.
„Teď ti dám pro změnu nabídku já. Pokud nám můj plán vyjde, tak hned, co se zbavím Roberta, nasedneme na letadlo a poletíme zpět za Nicem a skončíme s tím. Nico to sám nezvládne, protože Michael je velmi chytrý člověk. Musí se na něj jinak, než na to jde Nico."
Nevěřícně jsem na Clause zírala a opět jsem začala doufat ve světlé zítřky.
„Tak jsem tedy dohodnuti?" usmál se a ve chvilce stál u mě.
„Ano, bude mi ctí s tebou spolupracovat," zářivě jsem se usmála a ve chvilce jsme stáli naproti sobě.
Tento člověk mi nabídl svobodu, kterou jsem nedávno ztratila. Nabídl mi šťastný život s Nicem, o který jsme přišli. Byla bych hloupá, kdybych s ním neuzavřela dohodu.