Chodící dominance

Lež

Kattin pohled

Cítila jsem se opravdu hrozně. Moje hlava si dělala, co chtěla a nejhorší na tom bylo to, že jsem mu musela lhát.

„Ani nevíš, jak moc jsem rád," usmál se a sevřel mě v pevném objetí.

Složila jsem si hlavu na jeho rameni a nasála tu dokonalou mužskou vůni, která pro něj byla typická. Nico mi začal kreslit prstem na záda malinké spirálky a mnou projela vlna obav.

„Půjdeme dovnitř? Začíná se docela ochlazovat," prolomil ticho a já jsem na souhlas jen přikývla. Nico si majetnicky přitáhl mou ruku a vydali jsme se dovnitř jejich domu.

„Tady jste vy dvě hrdličky," pokřikl na nás vysmátý Luke, který seděl u obrovské televize a sledoval zprávy.

„Co, že jsi tak vysmátý? Konečně ti nějaká dala?" rýpl si do něj Nico a táhl mě přímo k Lukovi. Posadili jsme se na gauč hned vedle něj a Nico se s úšklebkem díval na Luka a trpělivě vyčkával na svou odpověď.

„Nico, mě jich dalo více než tobě," zasmál se vítězně a upřel zrak na mě "ale závidím ti, že si to rozdáš s Kattie."

Nico už se nadechoval, aby něco řekl, ale já jsem mu skočila do řeči.

„Nejsem si vědoma toho, že bych někdy řekla něco o tom, že se vyspím s Nicem," zamračila jsem se a vytrhla svou dlaň z Nicova sevření.

„Sebevědomé ženy jako jsi ty má Nico rád a v posteli o to ještě víc," nepřestával Luke a to už jsem byla opravdu naštvaná. Vadily mi jeho poznámky a byly zcela nevhodné.

„Co jsem taky mohla čekat že? Beru si přece Nica Whitea," procedila jsem skrz zuby, vyskočila na nohy a možná až přehnaně rychle si to zamířila do našeho společného pokoje.

Zabouchla jsem za sebou dveře a skočila do obrovské postele, která byla ještě před chvíli precizně ustlaná. Tvář jsem zabořila do obrovského měkkého polštáře a začala si vyčítat své rozhodnutí. Nechci být žena, se kterou se jen vyspí, když přijde domů a poté o ní ani pohledem nezavadí. Nechci a ani nezvládnu byt Nicova žena. Jediné co chci je klidný a bezstarostný život, který ale bohužel nikdy mít nebudu, protože jsem se narodila do špatné rodiny.

„To, co řekl Luke, není pravda. Jasně jsem si to s ním vyřídil a už se to vícekrát nebude opakovat," promluvil na mě od dveří Nico, který se potichu vkradl do pokoje.

Neodpověděla jsem a vůbec nedala najevo, že bych se s ním chtěla o čemkoliv bavit. Měla jsem vztek, protože jsem nechtěla být opět jen něčí loutka a hračka na hraní.

„Nejsem zvyklý, aby mě někdo ignoroval," sedl si kousek ode mě na postel a to už jsem cítila na svých zádech jeho pohled.

„Tak to si zvykej," vyjela jsem na něj a až potom jsem si uvědomila, že to on tady má navrch.

„Tohle bylo od tebe velmi nevhodné. Zamysli se nad sebou prosím," odpověděl klidným hlasem, ale v jeho pohledu jsem vycítila obrovský hněv z podrývání jeho superega.

„A myslíš si, že je normální si brát holku, kterou vůbec neznáš a nic o ni nevíš? Brát si ji jenom protože se ti líbí? Ne! To není normální!" bezmyšlenkovitě jsem vykřikla něco, čehož jsem později velmi litovala. Jeho oči potemněly a já jsem dostala strach, který jsem však nedala jakkoliv najevo.

„Znám tě až moc dobře," řekl až nečekaně klidným hlasem, což mě překvapilo.

„Pleteš se, nikdo mě nezná," nyní už jsem jen šeptala a snažila se splynout s okolím, aby mě bylo co nejméně vidět.

„To ty se pleteš," na chvíli se odmlčel, pohlédl z okna, protože se zrovna rozpršelo a až poté pokračoval, „poprvé jsme se potkali na oslavě tvých osmnáctých narozenin. Neznal jsem tě, ale už na první pohled ses mi zalíbila. Tichá, skromná a laskavá dívka, přesně taková, jakou bych chtěl mít za svou ženu. Celý večer jsem tě sledoval a zjistil, kdo jsi, veškeré podrobnosti o tvé rodině a i něco málo ze soukromého života. Poté se naši otcové dohodli na sňatku. Byl to pro mě doslova jackpot, ale zarazilo mě chování tvého otce. Byl až moc sebejistý a tak jsem na další krok vpřed dlouho vyčkal. Celou dobu jsem si o tobě něco zjišťoval a snažil se navštěvovat večírky, na kterých jsi byla i ty a musíš uznat, že jich moc nebylo," pousmál se, „a teď tě konečně mám. Jsi tady a já mohu trávit svůj čas s tebou."

„To jsi mě jako celou tu dobu sledoval? Jsi magor!" zakřičela jsem na něj celá rozčílená, protože on je doslova stalker.

„Hodně lidí mě takto oslovovalo, ale nedopadlo to s nimi zrovna nejlépe. Moc dobře vím, co ti teď šrotuje v hlavě. Ne, nejsem stalker, pouze jsem chtěl vědět, s kým mám tu čest a jestli jsi opravdu ta, za kterou jsem tě měl. Pouze jsem se ujišťoval, dokud jsem do toho nešel po hlavě," promluvil až podezřele klidným a sebejistým hlasem.

„A co na mě vybalíš příště? Ty si možná myslíš, že mě znáš, ale není tomu tak," vyvrátila jsem mu všechny teorie a snažila se zachovat klid. Přece jenom nevím, co od něj můžu čekat.

„Vůbec se v tobě nevyznám. Proč si mi tedy řekla, že si mě vezmeš? Mělo to snad vedlejší úmysl, zisk majetku, ochrany, lepšího jména nebo snad něčeho jiného?" zvýšil hlas a já jsem v tu chvíli poznala, že je zle. Moc dlouho mi ta hra nevydržela, protože jsem vůbec nečekala až takový zvrat.

„Nemůžeš mě prostě jenom nechat jít?" snažila se z toho všeho ještě na poslední chvíli vybruslit.

"Ne! Už si mi jednou vstoupila do života a já tě teď nenechám jen tak odejít. Riskoval jsem pro tebe život, tak mi teď aspoň upřímně odpověz. Proč jsi na mou žádost o sňatek odpověděla kladně, když teď tvoje chování jasně dává najevo pravý opak?" nadzvedl pravé obočí a netrpělivě čekal na mou odpověď.

Srdce jsem měla někde až v krku a celá vystrašená z Nicovy reakce jsem přemýšlela nad odpovědí. Mám mu říct pravdu o svém sobeckém chování, nebo mu znovu zalhat? V mé hlavě se přely dvě strany a ani jedna neměla navrch, musela jsem se však rozhodnout.