Chodící dominance

Claus

Kattin pohled

Claus mě po našem rozhovoru a detailním rozebráním plánu provedl po celém domě a nakonec mi ukázal můj pokoj na budoucích pár dnů.
„Nechám tě tady o samotě, protože se chci ještě stavit za Marcem. Hned co se vrátím, tak mi ukážeš, jak dokážeš střílet se zbraní," zářivě se na mě usmíval a po mém přikývnutí na souhlas odešel.
„Já se zbraní?!" řekla jsem s nepochopením, hned co opustil místnost.
Nikdy jsem moc se zbraní nezacházela, ale líbil se mi Clausův přístup. Tímto se co nejvíce začlením do mafiánské společnosti a nebudu již nadále ta chudinka Kattie, která se ani nedokáže bránit. Kufry s věcmi jsem si nechala u obrovské postele se sametově bílým povlečením a vydala se do místnosti, která mě při Clausově prohlídce domu nejvíce zaujmula. Knihovna!
Na chodbách bylo celkem rušno, protože Clausův personál neustále někam pospíchal, ale v knihovně, jako by se zastavil čas a celý svět s ním. Ticho, oblíbená vůně knih a hlavně samota. Tu jsem teď potřebovala. Potřebovala jsem na chvíli opustit svět a pozastavit se nad všemi potížemi a celkovou situací. Poslední dobou nad vším často přemýšlím, ale poté když se mám rozhodnout, tak se mi z hlavy vše vytratí a já nevím jakým směrem se mám nadále ubírat.
Očima jsem brouzdala po knihách a vyhledávala svou oblíbenou knihu, Janu Eyrovou. S knihou jsem se usadila k jednomu s pracovních stolů a vášnivě se začetla do díla, které jsem měla již mnohokrát dočtené a bylo mi neuvěřitelně blízké.
Vcítila jsem se do situace hlavních postav, prožívala jsem s nimi jejich pocity, když mě vyrušil Clasu a já jsem si všimla, že už se začíná stmívat. Čas najednou utekl tak rychle a já jsem si přála jej na chvíli opět zastavit.
„Neruším?" stál ve dveřích opřen o jejich rám, ruce zastrčené v kapsách tmavě modrých kalhot a jeho vlasy byly nezbedně rozcuchané.

„Ne, pouze jsem se začetla," zavřela jsem knihu a vrátila ji zpět, odkud jsem si ji vypůjčila.
„Dobrá, pojď, půjdeme zjistit co v tobě skutečně je," mávl na mě a já jsem se za nim opět hnala jako dostihový kůň. Zavedl mě do garáže a gentlemansky mi podržel dveře jeho černého auta značky Audi. S děkovným pohledem jsem nastoupila do auta a byla zvědavá, kam se mě právě chystá odvést. Mlčky jsme jeli necelou půl hodinu, až když jsme zastavili na úplném okraji města u jednoho staršího panelového domu.
„Kde to jsme?" nevydržela jsem nepoložit tuto otázku, když Claus zaklepal na ocelové dveře.
„U mého dodavatele zbraní," usmál se a hned vzápětí nám otevřel starší plešatý muž, který se na nás hned ze široka usmál.
„Clausi," podal si s mým doprovodem přátelsky ruku a svůj pohled poté ukotvil na mně.
„Konečně sis někoho našel?" zvláštně se ušklíbl a Claus jej ihned zpražil vražedným pohledem.
„Kattie je manželka mého synovce. Pojďme však k věci kvůli které jsme přijeli," odpověděl nabručeným tónem v hlase.
Muž pouze přikývl a my jsme jej následovali dovnitř. Sešli jsme do nejnižšího patra domu a zastavili se až před dalšími ocelovými dveřmi. Claus si mě zkontroloval pohledem a poté jsme vstoupili pouze my dva dovnitř, kde se nacházela menší střelnice s připravenou zbraní na stolku u jednoho ze stanovišť.
Pro mě neznámý muž za námi zavřel dveře a odešel pryč.
„Chci vidět co v tobě je a hlavně si být jistý, že když ti dám zbraň, tak mě omylem nezastřelíš," zasmál se nahlas a zastavil se u stanoviště, kde byla připravena již zmiňovaná zbraň a dvoje proti zvučná sluchátka. Jedny z nich mi podal a sám si ty druhé nasadil. Já jsem si je trochu zmateně nasadila a už jsem pozorovala, jak Claus dává náboje do zásobníku.
„Tak se ukaž. Dal ti Nico někdy zbraň?" podal mi s úsměvem nabitou zbraň a postavil se po mojí pravé ruce.
„Ne," nesměle jsem zbraň uchopila do rukou a namířila na terč ve tvaru postavy před sebou. Zmáčkla jsem spoušť a radovala jsem se ze svého zásahu. Trefila jsem se přímo do místa, kde se nachází čelist.
„Slušné," usmál se a ukázal mi, jak se zbraň nabíjí.
„Jen zkus více zpevnit ruce, když se chystáš vystřelit," ve chvilce stál za mnou a chytl mě za paže.
„Dobře," souhlasně jsem přikývla a opět vystřelila. Přímý a zároveň smrtelný zásah do čelní kosti.
„Jsi dobrá, udivuje mě, že ti Nico nesvěřil zbraň," ušklíbl se a opět zaujal jeho předchozí místo po mé pravé ruce.
Opět jsem nabila zbraň a namířila na terč.
„Nikdo o tvém vztahu s Marcem neví?" zeptala jsem se těsně přeď stisknutím spouště.
Trefila jsem se přímo do hrudníku a s úsměvem jsem si znova nabila zbraň.
„Až na tebe," obešel si mě a bedlivě sledoval každý můj pohyb.
„Proč já? Vůbec mě neznáš, tak proč zrovna já?" nechápavě jsem odpověděla a opět jsem vystřelila. Tentokrát jsem zasáhla pouze rameno a tak jsem si s povzdechnutím opět nabila zbraň.
„Znám tě, jinak bych nikdy Nicovi svatbu neschválil. Musel jsem si tě prověřit a i přes to, že jsme se nikdy do této doby nesetkali, tak jsem věděl, že ti mohu důvěřovat," ukončil svůj vyčerpávající proslov a nechal mě naposledy vystřelit.
„Děkuji, za tvou důvěru a za to co pro mě děláš," usmála jsem se a podala mu zbraň, kterou následně odmítnul.
„Mám svou a tato od dnešního dne patří tobě," usmál se, „pojď, půjdeme," zavelel a já jsem si ještě stihla zastrčit zbraň za lem svých riflových kalhot, než jsem ho opět stíhala. Nasedli jsme do auta a vydali se zpět.
„Běž brzy spát, zítra nás čeká velmi rušný den," usmál se, když jsem vystoupila z auta a společně jsme se odebrali dovnitř domu.
„Dobře, ty taky," ušklíbla jsem se a vydala se do svého pokoje.
„Dobrou noc, Clausi," ještě jsem na něj pokřikla a slyšela v dáli jeho odpověď.
„Dobrou noc, Kattie."
Celá zmožená jsem se vydala ihned do sprchy a poté už mě a mou postel nedokázalo nic rozdělit. Zachumlala jsem se do deky a těsně před tím, než jsem usnula jsem si pro sebe zašeptala: „Dobrou noc, Nico. Buď na sebe opatrný."
Moc dobře vím, že to neuslyší, ale cítila jsem se alespoň o trochu lépe.