Chodící dominance

Volba

Kattin pohled

Pak jsem si to ale uvědomila. Kdybych odešla, tak by si mě otec hned našel a určitě by mě už zabil. Nikdy nebudu mít normální život a nikdy nebudu volná. Ne do té doby, dokud bude můj otec naživu. Lidé by měli být manželé, protože se milují, ale já k Nicovi tolik necítím.

Celý život jsem se podřizovala a teď se budu muset ve snaze zachránit si život podřídit znovu, ale Nicovi. Zhluboka jsem se nadechla a odpověděla jsem mu na tu vytouženou otázku.

„Vezmu si tě Nico."

V očích se mu objevily jiskřičky štěstí a sevřel mě v pevném objetí. Mně však po tváři začaly téct slzy. Rychle jsem si je utřela, aby nic nepoznal a nahodila falešný úsměv.

„Nepůjdeme už dovnitř?" zeptal se radostně a já jsem přikývla.

Hned uchopil mou drobnou dlaň do té jeho a vydali jsme se společně dovnitř domu.

Nicův pohled

Vešli jsme do obývacího pokoje a sedli si společně na gauč. Byl jsem tak šťastný a Kattie taky, protože se na mě neustále usmívala.

Sakra! Zapomněl jsem na to nejdůležitější.

„Omluv mě prosím na chvíli," řekl jsem a namířil si to přímo do své ložnice. Tedy už naší ložnice. Přistoupil jsem ke skříni a začal jsem v obleku hledat krabičku s prstýnkem, který měl patřit mé budoucí manželce.

„Konečně!" zajásal jsem a ujistil se, že se v krabičce opravdu nachází prstýnek. Už jsem se vydával ke schodům, když mi to začal v kapse zvonit telefon.

„White!" křikl jsem naštvaně do telefonu, aniž bych se podíval, kdo mě v tuto nevhodnou dobu zase otravuje.

„To jsem já, Sebastian," ozvalo se z druhé strany.

„Co se děje?!" zeptal jsem se napruženě a opřel se o rám dveří po mé pravé ruce. Sebastian je můj dobrý přítel, který mi pomáhá v obchodech a dělá za mě všechnu špinavou práci.

„Ten chlápek co nám kazí obchody, tak se slušně rozrostl a je větší poptávka po jeho zboží než po tom našem."

„Za dvacet minut se sejdeme u Henryho," křikl jsem naštvaně do telefonu a ukončil hovor.

Vrátil jsem se opět do pokoje a převlékl se do prvního obleku, co mi padl pod ruku. Krabičku s prstýnkem jsem si zastrčil do kapsy u kalhot a s telefonem v ruce jsem se vydal naštvaně dolů za Kattie.

„Kattie? Je mi to moc líto, ale musím si jet něco vyřídit. Chovej se tady jako doma, za chvíli budu zpátky," mrkl jsem na ní a zamířil si to ihned do garáže. Nasedl jsem do svého černého Mercedesu a namířil si to co nejrychleji k Henrymu. Henry je náš dlouholetý rodinný přítel a zároveň překupník zbraní. Všechny svoje obchody si vyřizuje v jeho baru, který vlastní, protože tak upoutávám méně pozornosti.

Kattin pohled

Nico někam odjel a já jsem tak měla chvilku jen pro sebe. Zvedla jsem se z gauče a vydala se opět na jejich překrásnou zahradu. Byla tak obrovská a překrásná, až se mi z toho dostavoval pocit svobody. Sedla jsem si na osamocenou dřevěnou lavičku, přitáhla si nohy k tělu a jen tak tam seděla a přemýšlela, jaké to bude. Jaký bude můj život s Nicem a co mě do budoucna čeká.

„Copak tady děláš tak sama?" vyrušil mě hrubý cizí hlas.

Rychle jsem sebou cukla a otočila se za sebe, odkud na mě někdo promluvil. Stál tam, pro mě, neznámý muž s blonďatými vlasy a zelenýma očima. Byl oblečen v elegantní modré košili, jež rukávy měl vyhrnuty až po lokty a jeho levé zápěstí zdobily obrovské stříbrné hodinky.