Chodící dominance

Hajzl

Kattin pohled

„Chceš po mně, abych tě milovala? To ses zbláznil? Prober se Nico! Celý tenhle debilní obchod mezi našimi otci nám zkazil život," vyjekla jsem na něj a lehce ho od sebe odstrčila.

„Není to jen k vůli jejich obchodu. Jsi žena, kterou bych chtěl mít v budoucnu po svém boku," odpověděl klidně a s úsměvem na tváři. Já jsem však byla rozzuřená.

"Za dva dny se ti to splní," procedila jsem skrz zuby a pokusila se zvednout z křesla, když mě opět zastavila bolest.

„Kattie!" pokřikl a uchopil mě kolem pasu, abych nespadla.

„Děkuju," pošeptala jsem a tvrdohlavě se pokusila rozejít, ale to mě bolest zasáhla ve své plné síle. Podlomily se mi kolena a dolehla na mě únava z nedostatku spánku v noci. Zatemnilo se mi před očima a ztratila jsem pojem o čase.

Nicův pohled

„Katt? Kattie!" křičel jsem na ni, když se mi sesypala do rukou. Bleskově jsem ji vzal do náruče a donesl ji do domu.

„Tati!" zakřičel jsem přes celý dům, že mě musel slyšet i všechen personál. Otec vystrašeně vyběhl ze své pracovny a hned se ke mě rozběhl. Projel si nás pohledem a zachoval klidnou hlavu.

„Co se stalo?" zeptal se a mávl rukou na povel, abych šel za ním.

„Bolelo ji u žeber, a když se pokusila postavit, tak se ji podlomily nohy a ztratila vědomí," pokřikl jsem ve spěchu na otce a opatrně ji položil na postel v pokoji pro hosty.

Náš rodinný lékař byl ve chvilce u nás a už zjišťoval co je s Kattie. Bál jsem se o ní a moc dobře věděl, kdo za tím stojí.

"To Michael, podívej se na tu pohmožděninu na zápěstí. Kattie se mi nepřiznala, protože se ho bojí, ale jsem si na sto procent jistý, že jí to udělal on," promluvil jsem a namířil si to rozzuřeně k Michaelovi.

„Ty svině jedna! Jak jsi to mohl udělat?!" křičel jsem na něj a neodpustil jsem si razantní postrčení. Michael se na mě nechápavě podíval a myslel si, že budu tak naivní a skočím mu na tu jeho hru.

„Mám tě prokouknutého už od začátku. Jsi ubožák, protože jenom ubožáci dokáží udeřit ženu, natož svou dceru."

Měl jsem sto chutí ho na místě zastřelit, ale to by skoro nic nevyřešilo. Patří sice mezi uznávané mafiány, ale na naší rodinu zdaleka nemá. Rozčílil mě tak hodně, až mi vyskočila na krku razantní žíla, která oznamovala můj velký hněv.

„Zasloužila si to, vždyť před tebou utekla a doslova se ti vysmála do obličeje. Je to jenom malá svině co si nezaslouží nic jiného než ránu pěstí," odpověděl mi klidným hlasem.

„Ty jsi neskutečná svině Michaeli!" zakřičel jsem na něj a tak tak jsem se udržel, abych mu jednu nevrazil. Otec mi položil ruku na rameno a zatáhl mě dále od Michaela, protože věděl moc dobře, co se mi honí hlavou.

„Done, měl by sis lépe vychovat svého syna, neuškodilo by, kdybys mu sem tam taky jednu vrazil, aspoň by si teď nedovolil tohle. Jako rodič jsi zcela selhal."

Tohle už na mě bylo moc. Asi si neuvědomoval, s kým mluví a urazit jakéhokoliv člena mé rodiny je nepřípustné. Neudržel jsem se a vrazil Michaelovi pěstí přímo do obličeje. Jeho čelist mu křupla a hned se za ní instinktivně chytl.

„Ještě jednou si vezmeš do huby mojí rodinu, tak to schytáš daleko hůř," varoval jsem ho a vydal se zpět ke svému otci.

„Nico, pozor!" pokřikl na mě otec a rozběhl se ke mě.