Chodící dominance

Plány

Kattin pohled

Po cestě k Philipovi jsme spolu prohodili ještě pár slov, ale jinak už jsme si moc nepovídali. Ticho bylo zcela na místě. Přemýšlela jsem totiž nad vším co se nyní děje, co bude nadále a co má můj otec s bratry Nightovými v plánu.
Ani nevím, jak dlouho jsem takto přemýšlela, protože mě Nico vrátil zpět do reality, až když zastavil před Philipovým domem a vypl motor auta. Vystoupil z něj a gentlemansky mi otevřel dveře. Poděkovala jsem mu letmý polibkem na levou tvář a vyčkávala na jakýkoliv jeho další pohyb. Nico se zářivě usmál, namířil klíčkem na auto a jedním stisknutím jej uzamknul. Jeho prsty propletl těmi mými a vydali jsme se společně ke dveřím domu, které bedlivě strážila ochranka. Nico kolem nich bez jakéhokoliv problému prošel a doslova mě vtáhl dovnitř domu, kde bylo dalších pět mužů z Philipovy ochranky.
Nico mě však táhl dále domem, až když jsme se zastavili u dřevěných na konci chodby do které jsme se dostali ze vstupní haly.
Zhluboka se nadechl, zaklepal a bez jakékoliv odezvy vešel dovnitř. Nacházeli jsme se ve Philipově pracovně. Philip seděl za obrovským mramorovým stolem a byl obklopen mnoha papíry a různými spisy. Olivie si v poklidu na gauči, po Philipově levé ruce, četla nějakou knihu a na rozdíl od Philipa vypadala úplně v klidu. Bylo to až znepokojující jaký klid z ni vycházel.
„Nico, Kattie, moc rád vás opět vidím," zvedl se Philip od stolu a šel se s námi přivítat. Olivie na nás na pozdrav pouze kývla a opět se začetla do své knihy.
„Pojďte, dáme si kávu a probereme celou naší situaci," navrhl Philip a z jeho výrazu šlo snadno vyčíst, že je rád za naši přítomnost. S Nicem jsme na souhlas přikývli a bedlivě vyčkali na odpověď Olivie.
„Já zůstanu tady. Chci tu knihu dočíst," odfrkla a nevěnovala nám nadále svou pozornost.
Philip s povzdechnutím odešel z pracovny a my s Nicem jsme jej následovali.
„Co se děje s Olivii?" zeptala jsem se zvědavě, po cestě do kuchyně, Philipa.
„Nevím, je taková už od rána. Nemá o cokoliv zájem, pouze o ty své knihy a za celý den jsme spolu skoro vůbec nemluvili," posmutněl Philip, ale to už jsme se ocitli v kuchyni.
Philip mávl na ženu z jeho personálu, byla to nejspíše kuchařka, a poručil ji, aby nám uvařila kávu. My jsme se zatím usadili k barovému stolku na a vedli neškodnou konverzaci o Nicově rodině, aby nikdo další o naší situaci nic podstatného nevěděl. Až tehdy kdy nám všem donesla žena kávu a odešla pryč, jsme začali vést konverzaci ohledně věci, kvůli které jsme s Nicem dnes přijeli.
„Obvolal jsem pár lidí, kteří mi něco dluží a dostal z nich celkem podstatné informace," usmál se spokojeně Philip.
„Poslouchám," odpověděl Nico a usrkl si kávu ze šálku, který svíral ve svých ledových rukou.
„Kattin otec Don se vám chce pomstít za to, co jste mu udělali. Svou pomstu si promýšlel, brouzdal ve tvé minulosti Nico, až se od někoho dozvěděl o Nightových a naši společné a nepříjemné minulosti. Zkontaktoval je a nabídl jim jeho pomoc při mé a Oliviině vraždě, pokud mu oni pomohou s tou vaší," dořekl Philip a čekal na naše reakce.
„To jsem si mohl zjistit i já sám. Nic jiného tam nemáš?" zavrčel Nico na Philipa a zamračil se na něj s očekáváním nějaké podstatnější informace.
„Klídek, brácho, jeden z mých obchodních partnerů mi pod menším nátlakem dnes prozradil, že Lee dává údajně Henricovi za vinu smrt jejich sestry Amelie, která zemřela při nějaké přestřelce. Henric ji údajně doslova obětoval, aby si zachránil svůj život a Lee to do teď neskousl, takže máme skvělou příležitost poslat bratry Nightovy proti sobě," usmál se Philip a byl na sebe už od pohledu hrdý.
„Amelie, ale zemřela při autonehodě." argumentoval s klidným hlasem Nico.
„Ne, oni chtěli, abyste si to všichni mysleli a záměrně vykládali svou vymyšlenou verzi. Všichni by Henrica odepsali, protože by byl považován za zbabělce a zrádce rodinného pouta. Nikdo by s ním nadále nespolupracoval a nevedl žádné obchody," obhajoval se s nehorázným zápalem pro věc Philip.
Nico se poškrábal zamyšleně na bradě a důkladně si to všechno promýšlel.
„Dobrá, použijeme tuto informaci pro náš prospěch, ale jak přesně to máš v plánu?" založil si Nico ruce na hrudi a já jsem jen nevěřícně poslouchala celou konverzaci a usrkávala si z šálku plného lahodné kávy.
„Najdeme si je a na rovinu si pod nátlakem určíme podmínky a naše požadavky do budoucna,"
„Ne! V žádném případě! To je přeci sebevražda!" vyjekla jsem a konečně se vložila do konverzace.
Oba dva na mě zaraženě zírali s otevřenou pusou a byli zaskočeni mou reakcí.
„Jiné řešení nemáme, Kattie. Já nebudu čekat, až mi zase někdo naruší bezpečí a odkrágluje mě i mou rodinu," promluvil po chvíli ticha Philip.
„Musí být jiné řešení. Já o vás nechci přijít," tak tak jsem zadržovala slzy.
Nechci zase riskovat Nicův život a rozhodně ani ten Philipův. Pokud bych ztratila Nica, tak už bych zase nikoho neměla. Nikoho.
„Nepříjdeš o nás, neboj se," chytl mě Nico chladnou rukou za tu mou a snažil se mě uklidnit jeho pohledem.
„A co když se všechno zvrtne? Co když na vaše podmínky nepřistoupí a dojde na to nejhorší?" chrlila jsem ze sebe jednu otázku za druhou.
„Tak je všechny postřílíme," dodal Philip s klidným tónem v hlasu.
„Co?!" vyjekla jsem nevrle a šíleně jsem se o oba dva bála. Nechápu jak může být Olivie tak klidná.
„Dobrá, pokusíme se přijít na něco jiného, ale pokud nás nic nenapadne tak budeme muset pokračovat takto," navrhl Nico s pohledem upřeným do mých očí.
„Dobře," odvětila jsem na půl spokojeně.
„Odebereme se tedy do knihovny a pokusíme se to vyřešit, než bude připravený oběd?" navrhl Philip a my jsme mu jen kladně přikývli.
Všichni tři jsme se tedy vydali do obrovské knihovny, která se nacházela hned vedle vstupní haly, a usadili se na gauč, který se nacházel v srdci obrovské knihovny spolu se dvěma křesly a stolem. S Nicem jsme si ruka v ruce sedli vedle sebe na gauč a Philip se uvelebil v křesle hned naproti nám.
Přitáhla jsem si naše propletené ruce k tělu a snažila se společně s Nicem a Philipem najít jiné řešení našeho problému, ale marně. Všechny naše další nápady byly buď nesmyslné a nebo neschopné realizace.
„Oběd je připraven, pane," vyrušil nás jeden muž z Philipovy ochranky.
„Dobrá tedy, dáme si pauzu," zavelel Philip a ihned se vydal do jídelny.
„Nikdy tě neopustím kdyby se mělo stát cokoliv," promluvil Nico, hned co byl Philip z dohledu.
„Bojím se o tebe," stěžovala jsem si mu a pohladila ho po zarůstající tváři.
„Slibuju ti to, Kattie a já své sliby plním," usmál se na mě a zapečetil svůj slib polibkem. Já jsem mu ho ihned opětovala a svou rukou mu zajela do dokonale hebkých vlasů, za které jsem mu zatáhla, když se mi vášnivě zakousl do rtu.
„Nico!" zasténala jsem mu do rtů a on se jen šibálsky usmál.
Už se mě chystal znovu políbit, když nás vyrušil Philipův hlas.
„Tak kde jste vy dva?!" pokřikl na nás skoro přes celý dům.
Nico na protest zavrčel a věnoval mi ještě jeden letmý polibek.
„Půjdeme, nechci, aby byl ten nedočkavec vzteklý," zasmál se a ruka v ruce jsme se vydali za Philipem do jídelny.