Chodící dominance

Večeře

Kattin pohled

Seskočila jsem z kuchyňské linky a věnovala jsem Nicovi letmý polibek.

„Musím si jet něco vyřídit, pokud to půjde bez problémů, tak bych mohl být doma kolem dvou hodin," usmál se a uvěznil mě rukama u linky.

„Bez problémů?" vyslovila jsem jediné dvě slova, které mi uvízly v paměti.

„Jeden překupník si myslel, že mě okrade a vyhraje nade mnou, ale já mám lidi všude. Jdu si s ním pouze srovnat účty, jak to bude pokračovat je jen a jen na něm," odpověděl úplně klidným hlasem a bez jakékoliv emoce.
Nemohla jsem s tím však nic dělat a ani se mu do jeho záležitostí jakkoliv plést.

„Dobře, dávej na sebe pozor," strachovala jsem se. Přeci jen, mít tak vysoké postavení v mafii není zrovna moc bezpečné.

„O mě se nemusíš bát, zlato," sebevědomě na mě mrkl a odešel, mi neznámo kam.
Byla jsem tak úplně sama v tomto obrovském domě. Měla jsem skvělou příležitost dozvědět se více z Nicova soukromí díky jeho denících, ale na poslední chvíli jsem si to všechno rozmyslela. Je to jeho soukromí a mně samotné by se také nelíbilo, kdyby někdo četl můj deník, pokud bych teda nějaký měla. Pokud mi to bude chtít říct, tak mi to poví, jinak se mu nijak nebudu hrabat ve věcech, nebo slídit po domě, abych něco vypátrala. Uvařila jsem si tedy citrónový čaj a vydala se s hrníčkem na tu obrovskou a překrásnou zahradu. Usedla jsem si do altánku do koženého křesla a kochala se tím tichem a krásou prostředí okolo mě. Konečně jsem měla možnost vypnout a zapomenout na všechny starosti a lidi okolo mě. Jako malá jsem si vždycky přála tohle, obrovskou a překrásnou zahradu, kde bych se mohla vždycky zašít a vypnout od okolního světu.
„Věděl jsem, že tě tady najdu," promluvil někdo za mými zády.

„Luku, co tady děláš?" vyptávala jsem se zmateně, protože jsem si myslela, že tady budu do Nicova příchodu sama.

„Všechno, co jsem si potřeboval vyřídit, už mám hotové, takže jsem se vrátil zpátky domů, pokud ti to nevadí," zasmál se a usedl do koženého křesla hned vedle mě.

„Ne, nic proti tomu nemám," odvětila jsem mu bez jakéhokoliv zájmu pokračovat v rozhovoru, ale Luke to zřejmě nepochopil.

„Hele, vím, že jsme nezačali úplně nejlépe a z celého srdce se ti za to, co jsem minule řekl, omlouvám," prolomil ticho a celkem mě i překvapil. Ani jsem se na něj za to nezlobila, pouze jsem ho brala jako blbce, ale asi jsem se zase spletla.

„Dobře," usmála jsem se na něj a usrkla si čaje z hrníčku.

„Fajn, nemáš hlad? Já už celkem ano," zasmál se a následně se odebral do kuchyně. Neochotně jsem se zvedla ze svého zahřátého křesla a vydala se za ním. Už šmejdil v ledničce a vymýšlel, co si dá na oběd.

„Co takhle steaky?" pokřikl na mě a já jsem mu kladně odpověděla.

Odložila jsem tedy prázdný hrníček do myčky a šla Lukeovi pomoc, protože už od pohledu nevěděl, co má dělat. U vaření jsme se celkem hodně nasmáli, protože na co Luke sáhl, tak se mu rozsypalo v rukách. Na oběd jsme připravili steak i pro Nica a zatím jsme poobědvali.
„Ty jdeš dnes taky na tu večeři?" prolomila jsem ticho po dlouhé době pro změnu já.

„Ano, půjde celá naše rodina, protože nás pozvala matčina sestra, čili moje teta Mia. Náš strýc Robert je hodně uznávaný ve svém oboru, protože má pod kontrolou téměř všechny obchody se zbraněmi. Je to prostě frajer. Určitě si tě oba dva oblíbí," mrkl na mě a já jsem byla z dnešní večeře docela nervózní.
Tady už nejde jen o malé ryby v mafii, okolo kterých se motal můj otec, je to elita mafie a já s nimi mám jít na večeři? Další noční můra, která se stává skutečností.
„Doufám, že zbylo i na mě," prošel kolem nás Nico v bílé košili s odepnutými knoflíčky u krku a vyhrnutými rukávy až po lokty. Na levé ruce se opět vyjímaly obrovské stříbrné hodinky. Po chvíli ticha se vrátil s talířem v ruce a usedl si ke stolu hned vedle mě.
„Tak jak to šlo?" zeptal se zvědavě Luke a strčil si do pusy velké sousto steaku.