Chodící dominance

Domov?!

Kattin pohled

„Ano?" odpověděla jsem Donovi a bedlivě mu naslouchala.

„Svatba se musí opět odložit, nechci riskovat, že by se Nicovi něco stalo a ohledně tvého otce," odmlčel se, poškrábal se na zátylku a pokračoval, „mí muži ho zatím nenašli,"

„Je mi jedno kde můj otec uprchl, nebo kde se ukrývá, hlavně ať není v mé, nebo Vaši blízkosti," odpověděla jsem seriózním tónem a seskočila z barové židličky. Vydala jsem se ke skleněným schodům a chtěla jsem se už konečně zašít do Nicova pokoje, ale Don mě zastavil.

„Nico se na tebe vyptával a byl by moc rád, kdybys za ním ještě zašla," poukázal na bílé dveře do pokoje, kde ležel Nico.

Neochotně jsem se tedy vydala ke dveřím, pomalu je pootevřela a vešla dovnitř.

„Katt?" zvolal na mě Nico, u kterého byl zrovna Antonio a kontroloval, jestli se mu rána dobře hojí.

„Ano, nebudu rušit, přijdu později," promluvila jsem směrem k Antoniovi, ale to už mi odpověděl Nico.

„Nerušíš, zrovna jsme byli u konce. Byl bych rád, kdybys tady se mnou zůstala," řekl panovačně a poklepal na místo vedle sebe.

Antonio s úsměvem na tváři odešel z pokoje a zavřel za sebou dřevěné dveře. Pomalu jsem došla k Nicově posteli a čekala, co se bude dít dál.

„Mrzí mě to s tvým otcem a slibuji, že už nikdy nikomu nedovolím, aby ti něco takového udělal. Postarám se o tebe, budeš jenom moje," promluvil a vyzval mě, abych si sedla k němu na postel.

„Neslibuj něco, co nemůžeš splnit. Dokážu se o sebe postarat sama," odsekla jsem mu a opět se ve mě probudil odpor k jeho dominanci.

"To vidím, nechala ses mlátit svým otcem a teď mi tu vyčítej, že se o tebe chci postarat," řekl zvýšeným hlasem a z obličeje se mu dal přečíst vztek na mou osobu. Neměla jsem ráda, když mi někdo rozkazoval, nebo ke mně přistupoval jako Nico před malou chvílí.

Beze slova jsem tak odešla z pokoje a ani jeho protesty mě nezastavily. Zavřela jsem za sebou dveře a porozhlédla po hale. Koutkem oka jsem však zahlédla Dona v kuchyni a hned jsem si to k němu rychlým krokem namířila.

„Chtěla bych domů," promluvila jsem na něj a netrpělivě čekala na jeho odpověď.

„A smím se zeptat proč? Nechceš snad znovu utéct, že ne?" zeptal se klidným hlasem a usrkl si whisky ze skleničky, kterou svíral v dlani.

„Potřebuju si to všechno urovnat v hlavě," řekla jsem stručně.

„Dobře, ale pošlu s tebou pár mých mužů, aby nám na tebe dali pozor," odpověděl a mávl na jednoho z ochranky a něco mu pošeptal. Po chvíli u mě stáli čtyři muži v oblecích a Don je seznamoval se situací.

„Dávej na sebe pozor," dodal a rozloučil se se mnou.

Společné s bodyguardy jsem se vydala ven na parkoviště a všichni jsme nasedli do černého Mercedesu. Seděla jsem vzadu mezi dvěma muži a přišlo mi to zvláštní, ale po necelých dvaceti minutách jízdy jsme byli zpět u našeho domu. Hned jsem s bodyguardy v patách zamířila do pokoje a oni chápavě zůstali na chodbě. Jako první jsem zašla do koupelny a dala si ledovou sprchu. Dlouho jsem tam jen tak stála a přemýšlela, co se bude dít dál. Nevěděla jsem, co mám čekat jak od Nica, tak od mého otce. Zabalená v županu jsem si sedla k oknu v pokoji a pokračovala v přemýšlení nad celkovou situací. Je téměř skoro jisté, že si budu muset vzít Nica a tím ztratím i poslední kousíček své vůle, protože Nico musí mít vždy vše pod plnou kontrolou.

Byla jsem opravdu unavená a vyčerpaná z toho, co se poslední dny odehrálo. Pomalu jsem se tedy dopotácela k posteli a ve chvilce jsem se odebrala do říše snů, kde mi nikdo nemohl ublížit.

Nicův pohled

„Cože Tati?! Jak jsi ji mohl nechat odejít, může se ji něco stát," vyjekl jsem na otce hned, co mi oznámil, že Kattie odjela k ní domů.

„Musím ihned za ní!" pokřikl jsem na otce znovu a pokusil jsem se posadit. Otcovy ruce mě však stáhly zpátky na postel a pokáral mě: "Nedělej hlouposti Nico, jsou s ní naši muži, takže se ji nemůže nic stát."

Snažil jsem se mu odporovat a přesvědčit ho, aby mě pustil za Katt, ale on odešel a nechal mě tam s ochrankou, abych nemohl utéct.

„Chci ihned mluvit s Robem, zařiďte to," pokřikl jsem naštvaně na jednoho z otcových mužů. Rob je šéf mé osobní ochranky a zároveň je to i můj nejlepší přítel.

„Potřebuješ něco?" zeptal se hned, co vešel do pokoje.

„Ano, potřebuju to s tebou probrat v soukromí," promluvil jsem směrem k bodyguardům a ti neochotně opustili pokoj.

„Tak co se děje?" zeptal se netrpělivě.

„Můj otec pustil Katt domů s jeho muži a všichni víme, že na ně není tak úplně spolehnutí. Chci, abys mi sehnal šaty a zbraň," poručil jsem a pokusil se posadit.

„Dobře, ale dneska už to nepůjde, nejdříve až zítra ráno, dneska si na tebe dává otec velký pozor a to je problém," oznámil a já jsem na souhlas jen přikývl.

„Díky Robe," pokřikl jsem jeho směrem, než opustil pokoj.

Kattin pohled

Ozval se hlasitý výstřel. Ihned jsem vyletěla z postele a s bolestí jsem se chytla za břicho, které ještě není zvyklé na tak rychlé pohyby. Slyšela jsem křik Donovy ochranky a hned jsem věděla, že je zle. Rozklepaly se mi kolena a strachem se mi začaly třást ruce. To je určitě můj otec a jde si pro mě za to, co jsem mu udělala. Ozval se druhý a třetí výstřel a najednou všechno utichlo. Tohle je můj konec, teď vtrhne do mého pokoje a nemilosrdně mě zabije. Strašně jsem se bála a ani jsem se nepokoušela schovat, protože jsem uslyšela kroky na chodbě. Najednou se rozrazily dveře a v nich stál neznámý muž s pistolí v ruce a oblekem od krve.

„Kdo jsi a co chceš?!" zakřičela jsem na něj ze strachu.

„Je úplně jedno, kdo jsem. Posílá mě tvůj otec, abych se o tebe postaral a konečně tě zabil, ale když tě tak vidím," usmál se a skousl si ret, "tak si s tebou ještě užiju, než tě zabiju."

Po celém těle mě zamrazilo a ještě nikdy jsem neměla takový strach jako teď. Měla jsem zůstat u Whiteových a poslechnout Nica, ale jsem až příliš tvrdohlavá na to, abych poslechla a zůstala. Muž se ke mě pomalu rozešel, ale to se najednou ozval ohlušující výstřel a já jsem instinktivně zavřela oči a obmotala si ruce kolem těla.