Ticho po boji

180 12 2
                                    

Ahoj, začínám psát svoji první povídku. Vím že to nebude žádný zázrak, ale doufám že se najde alespoň někdo, komu se bude moje premiéra líbit. Budu ráda, když mi dáte vědět v komentářích, co bych mohla zlepšit. Děkuji za všechno (zatím za nic) ☺
Pěkné počtení 😘 Katy

Klap, klap, klap. Hop. Prásk! První úder a hned fifteen. To jsem nečekala. Teď přijde podání z druhé strany. Klap, klap. Hop. Prásk! Tak dneska už se mi dařit nebude. Hned druhé podání a síť. Zbytek zápasu probíhá podobně.

Po třetím prohraném gemu už mě nebaví lítat za míčem jako zmatený čmelák. Tenis mě baví. Odreaguji se u něj. Můžu do míče pořádně prásknout. Ale že bych vyhrávala, to ne. Neumím to. Hra se musí vyhrát v hlavě.

"Co to děláš Daph?!" ptá/řve po mě taťka když už asi po desáté nechám míč proletět těsně kolem mé rakety. "Nech mě být!" zaječím na něj. Vím že to dělat nemám, a že to ještě schytám, ale v tuhle chvíli mi je to úplně jedno.

Konečně. Zápas skončil. Dneska se mi oproti jiným nedělním dařilo. Výsledek 3:6, 4:6. Jsou pro mne dostatečně uspokojující. Ale bohužel jenom pro mne.

Cestou domů se mnou otec ani nepromluví. Je to to nejhorší co může být. Vím, že přijde něco špatného. Velice špatného...

ŽítKde žijí příběhy. Začni objevovat