Žít

Glum

"Není slušné odposlouchávat cizí rozhovory." pošeptám a zamračím se na něj.

"Psssst!" okřikne mě aniž by se na mě podíval.

Vypláznu jazyk a vytáhnu si batohu mobil. Hned na ploše se mi připomene, že mám dneska tenis. To znamená že musím být ve tři doma. Teď jsou dvě. To bych měla už pomalu vyrazit. Zvednu oči od mobilu a šíleně se leknu. Marc stál hned nade mnou a šklebil se jako Glum z Pána prstenů. Nadskočím tak, že ho temenem hlavy praštím do čela, jak se nade mnou sklání.

"Co jančíš?" pošeptá a promne si čelo.

"Panebože promiň," vyhrku a ustaraně se na něj podívám "já nechtěla, hrozně jsem se tě lekla. Omlouvám se. Jsi v pořádku?"

"Jo vpohodě, jenom... nečekal jsem, že máš tak tvrdou hlavu." Ještě jednou si promne čelo a tváří se rádoby vážně.

"No jo promiň." zastrčím si neposedný pramen vlasů z ucho. Cítím se hrozně provinile.

"Ne vážně jsem v pořádku." usměje se na mě a sundá si ruku z čela. Sakra, dělá se mu boule. Přistoupím k němu blíž. Sleduje každý můj pohyb a celý se napne. Zvednu ruku a položím mu ji na zátylek. Cukne sebou. Vypadá roztomile, když je nervózní. Přiblížím se k němu ještě blíž a zvednu druhou ruku. Marc mezitím zavře oči a našpulím rty. Vážně si myslí, že mu dám pusu? Položím mu zvedlou ruku na čelo a přitlačím na bouli. Dělá se to, aby nenabobtnala ještě víc.

"Au!" zaječí a odtrhne se.

"Psssst!" vrhnu se k němu abych mu ucpala pusu.

"Hej, pusť mě," řekne přidušeně skrz mé prsty "To bylo dost trapné." začne se červenat a ošívat. "Myslel jsem, že mi chceš....však víš,...dát ehm dát pusu."

"No... myslím, že žádná holka by nechtěla dát pusu klukovi s bouli na čele. Vlastně jsem ti udělala službu." Snažím se uvolnit atmosféru. Ale je to marné jako řezat do kamene.

"Aha."posmutní.

"Hej, buď vklidu. Nejsme spolu a možná ani nikdy nebudeme. Jsi můj kámoš." Rozhodím rukama a podívám se na něj. Zabodne mi do obličeje pohled malého štěněte. Proč mi tohle děláš? zaskuhrá můj vnitřní hlas při pohledu na Marca a jeho mírně vykulené oči, natočenou hlavu a pokrčený nos. Jeho výraz se náhle změní. Začne být tvrdý a nepřístupný. Dvěma rychlými kroky se dostane těsně ke mě. Chytí mě prudce kolem pasu a svoje hebké rty přitiskne na moje. Jakoby se najednou zastavil čas. V tomto okamžiku bych dokázala zůstat navěky. Já v něm chci zůstat navěky. Ten příval energie mě do sebe pohltí jako oheň pohltí suché chrastí. Zvednu ruce a položím je Marcovi nejdřív na ramena. Jako bych mu právě vyslala signál, že může. Začne mě jemně hladit po zádech. Moje ruce putují přes okraj jeho obličeje až k zátylku. Přitáhnu se výš, blíž, těsněji. Naše rty se dotýkají a já mám pocit jako bych létala. Mám motýlky v břiše. Nečekala jsem, že můj první polibek bude ve školní tělocvičně a zrovna s Marcem. A už vůbec nikdy by mě nenapadlo, že by mohl být tak krásný. Pomalu se od něj odtáhnu. Nechci ale musím. Pořád mě drží kolem pasu. Líbí se mi ten pocit. Cítím se v bezpečí.

"Já už musím jít." klesnou mi koutky úst. Úsměv se nedá udržet, když ho musím opustit. Před chvílí to byl jenom roztomilý kámoš. Nevěděla jsem jestli k němu něco cítím a kdyby ano tak jsem ani v nejmenším netušila co to je.

"Tak dobře. Já tu ještě chvíli zůstanu. Musím něco vyřídit." vtiskne mi polibek na tvář a vyjde z tělocvičny. Já se protáhnu skladem a vylezu dírou ve stěně jako včera. Celou cestu domů přemýšlím co se stalo a jak krásné to bylo. Nedokážu Marca dostat z hlavy. Někdy se chová tak divně...