Nechápu

30 4 0
                                    

Sedím v županu na posteli zabalená do peřiny, opřená o polštář a pořád se klepu zimou. Už nepláču. Necítím nic. Cítím prázdnotu.

Brrrrrrm-brrrrm!

To je telefon. Zvednu hlavu a podívám se na displej. To je Marc. V hrudi mi něco praskne. Polije mě horkost. Na tvář se mi prodere úsměv. Nedokážu to ovládat a ani nechci. Tenhle pocit mám ráda. Zahání úzkost. Skoro po telefonu skočím.

"Haló?" ozve se jeho hlas zkreslený telefonem.

"Ahoj zlato." řeknu naléhavým hlasem. Nechci od něj slyšet "haló" . Chci ať mi říká jak mě má rád a jak se mu po mně stýská a jak jsem podle něj krásná a jak se bojí, že mě ztratí a další slova zamilovaných blázínků.

"Broučku... jak se máš? Neruším? Potřeboval jsem slyšet tvůj hlas..." řekne rozesmutnělým tónem. Přesně tohle jsem potřebovala.

"Zlato hrozně mi chybíš!" zašeptám. Ani nevím jestli to slyšel. "Ne nerušíš a nemám se nejlépe..."

"Jakto? Lásko co se děje?!" vyhrkne.

Nevím co mám odpovědět. Nechci to s ním rozebírat ale nechci mu ani lhát. Mlčím moc dlouho, musím něco říct.

"Zlato jsi tam? Odpověz prosím! Co je s tebou?!" je naléhavější a naléhavější. Nevím co dělat. Zrychluje se mi dech. Musí slyšet jak prudce dýchám protože říká:

"Uklidni se a dej mi nějak vědět, že tam jsi prosím. Řekni cokoliv. Nemusíme se bavit o tom jak ti je. Jenom se mnou prosím mluv." zní zoufale. Nechci ať je kvůli mě zoufalý.

"J...jo jsem tady."

"Zlatíčko můžu něco udělat. Mám za tvou přijet?"

"Já se bojím." vyhrknu. Nechtěla jsem to říct, ale ta pravda ze mě vyletěla tak nečekaně, že jsem ji nestihla zkousnout.

"Čeho?" zděsí se Marc na druhé straně telefonu. Skoro křičí. Bojí se o mě. To stačí. To hřeje. A dost! Ani nevím proč ale zavěsím. Usmívala jsem se ale už ne. Jsem že sebe zmatená. Skoro nevím co dělám. Jako bych se stala někým jiným. Znovu se opřu a zavrtám do peřiny. Chvíli jen tak přemýšlím nad sama sebou ale nakonec vezmu z nočního stolku knihu a čtu. Celé dopoledne jenom čtu. Prožívám život smyšlené postavy na řádcích a přeji si abych to byla já... Protože má o tolik lepší život.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Oct 17, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

ŽítKde žijí příběhy. Začni objevovat