Žít

Nesvá

5:00. Proč já se budím tak brzo? Je středa, což znamená že mám dneska tenis. Otočím se a natáhnu ruku pro mobil na stolku.

A.anonym: Ahoj, tak co ví o tom už Sam?

Jejda, no ještě jsem se s ní vlastně nesešla, ale jsme domluvené na příští pondělí. Už jí to skoro ani nechci říkat. Chová se ke mě jako k podřádnému druhu.

Daph.loor: Ne, ale ví to dva lidi ze třídy. A díky jednomu z nich jsem se včera vyhla dalšímu zničenému odpoledni. :D

A.anonym: Jo? A která slečna tě zachraňuje?

Wow odepsal hned. On je aktivní snad pořád.

Daph.loor: Není to slečna. Je to Marc.

A.anonym: Vážně? :O

Daph.loor: Jo. Copak, žárlíš?

A.anonym: Ne jenom se divím.

Teď ve mě něco prasklo. Myslela jsem, že se mu líbím nebo tak něco. Zajímá se o mě jenom proto, že na naší škole nechce trpět šikanu?

Daph.loor: Aha. No tak se nediv.

A.anonym: Dobře. A jak tě zachránil?

Daph.loor: Utekli jsme ze školy. Čekala na mě v atriu. Zavedl mě k jinému východu.

A.anonym: Naše škola nemá jiný východ.

Daph.loor: Jo má. ;)

A.anonym: A kde?

Daph.loor: Kdo je zvědavý, bude brzy starý.

A.anonym: Aha tak nic.

Položím mobil zpět na stolek a kouknu na hodiny. Teprve 5:15. Co budu dělat?

Poslouchám tichý tikot hodin a pozoruji, jak se pozvolna rozednívá. Snažím se nepřemýšlet a jenom sledovat stoupající slunce. Bohužel se mi po chvilce na mysl dostane pár zbloudilých myšlenek.

Co když Kimberly začne šikanovat i Marca. Přetáhne si na svoji stranu George a začnou nás šikanovat oba. Třída bude jako vždycky zbabělá a nehne ani prstem.

Fuj. To byl špatný nápad, přemýšlet. Zahledím se na sekundovou ručičku hodin. Zase se ale nevyhnu přemýšlení.

Co když je Marc ten záhadný anonym. Možná si ze mě jenom utahuje a celou dobu je přitom spolčený s Kimberly! Třeba mě chtějí obalamutim falešným pocitem bezpečí, aby mi potom mohli udělat něco mnohem horšího než byl podpatek ve stehně.

A dost! Už přemýšlet nebudeš! Zaječím na sebe uvnitř své hlavy. Musím se něčím zabavit, než mě moje myšlenky rozežerou zevnitř. Můžu kreslit ale na to je moc tma. Taky si můžu třeba číst, ale to se mi zrovna moc nechce.

Nakonec se vyhrabu z postele a protáhnu si záda. Už dlouho jsem se odhodlávala k tomu začít běhat. Bohužel zatím marně. Dneska to ale udělám. Obleknu si legíny, sportovní podprsenku a mikinu. Boty si vezmu do rukou a po špičkách vyjdu z pokoje, přejdu  přes chodbu k hlavním dveřím. Náhle se z kuchyně ozve cinknutí mikrovlnky. Nadskočím a boty mi vypadnou z rukou.

"Sakra." zanadávám šeptem. Rychle boty popadnu a vyklouznu z domu, než se neznámý kuchyňový návštěvník stihne vzpamatovat a podívat se na chodbu.