"Daph, jsi to ty?" ozve se z chodby naproti mě. Otevřu oči. Je to Karen. Hned vedle ní stojí Steve. Hned jak je spatřím spolu vzpomenu si na naše první setkání, když jsem je vyrušila v lese. Při té vzpomínce se mi samovolně zvednou koutky úst.
"Ano jsem to já." Nevím jestli mě slyšela, protože můj hlas je zastřený ale jde ke mně. Steve nahodí nakvašený výraz a jde za ní. Pomalu se zvednu na lokty a podsunu pod sebe nohy. Vlhký kapesník mi začíná sjíždět z ruky a odkryje horní okraj černých linek na mé ruce. Než ke mě Karen dojde ho sundám a zakryju tetování rukávem. I za tu chvilku jsem se přesvědčila, že na ruce mám slova vykreslená krasopisem plným zatočených ocásků a zdobných prvků.
"Co tady děláš?" klekne si ke mně Karen a položí mi ruku na rameno "Nestalo se ti nic?"
"Ne jsem vpohodě." otočím se k ní ale jejímu pohledu se vyhýbám.
"Super tak můžeme jít ne?" řekne povýšeným tónem Steve. Jako by na mě chtěl ty slova plyvnout i když nejsou určeny mě. Zabodnu do něj pohled ale on tím svým neuhne. Má světlé oči s jemným kaštanovým nádechem. Těsně předtím než se ale náhle barva změní v rudou. Znejistím. Co to má být? pomyslím si, ale snažím se nedat na sobě nejistotu znát a radši se obrátím zpět ke Karen. Ta si prohlíží kapesník v mé ruce. Po chvíli si ho ode mne vezme a obloučkem ho hodí do nejbližšího koše na odpadky. Kulička dopadne na okraj chvilku na něm balancuje a pak spadne na zem vedle koše, kde se rozplácne a vydá čvachtavý zvuk.
"Pojď půjdeme." řekne Karen milým tónem a sama se zvedne. Podá mi ruku a já se chytnu. Vytáhne mě nahoru jako pírko. Odlepím oči od země a hned toho začnu litovat. Steve se šklebí jako by snědl citrón, ruce má založené na prsou a podupává si špičkou svých značkových tenisek. Nevím čím to bude ale asi mě nemá rád.
"Kam se chystáte jít?" zeptám se opatrně a pohled opět stočím ke Karen. Odpoví mi ale Steve: "Někam kde bude klid a nebudou tam otravný holky jako ty!"
"Steve nech toho!" oboří se na něj Karen a vrhne po něm jeden ze svých přísných pohledů. On se však jenom nechápavě zakření, otočí se a odejde.
"Klidně běž za ním jestli chceš."
"Můžu? Já jenom jestli ti něco není?" strachuje se o mě Karen ale zároveň kouká za Stevem jak zachází za roh. Ale ani nepočká na odpověď a už běží za ním.
"Tak ahoj" řeknu už jenom do prázdné chodby a vydám se svou cestou.
ČTEŠ
Žít
Teen FictionDaphne byla vždy obyčejná holka, kterou nikdo neměl rád. Měla nejlepší kamarádku ale ta ji opustí a ani po ní nemrkne. Pak se ale objeví on a s ním spoustu neočekávaného a nového. Život není černobílý... Jsi tu se mnou?
