Milosrdný stín

Letadlo

Najednou jsem ucítila, jak někdo zatřásl mým ramenem. Z mých rtů vyklouzlo jakési nesrozumitelné zabručení a obrátila jsem se na druhý bok, aby mě ta osoba nemohla obtěžovat.

„Ale no tak, Shadow. Vstávej. Přijdeme pozdě," zamumlal mi do ucha. S povzdechem jsem otevřela oči a lehce nadskočila, když jsem si uvědomila, co se děje.

Kurt měl obličej vzdálený sotva centimetr od mého a na rtech mu hrál mírný úsměv. Lehce mě políbil na čelo a odskočil od postele.

„Profesor říkal, že jdeš s námi na večírek. Dokonce ti vyrobil kostým. A ty teď vyspáváš. Šup, ať jsi na nohou!" Při každém slově lehce povyskočil a já si konečně všimla, že na sobě má také kostým. Pokud se to tak dá nazvat. Obkresloval celé jeho tělo a také mu tvořil větší ramena. Prsty měl zakryté zvláštními bílými rukavicemi a přímo uprostřed svalnaté hrudi se mu skvělo velké X. Kostým mu slušel, zvýrazňoval nezvyklou barvu jeho kůže, která byla vždy skryta ve stínu. Maličko jsem se pousmála, když předvedl perfektní salto a dopadl na ruce.

„Jsi dnes nějaký rozverný," poškádlila jsem ho. Bez jediného slova po mě hodil malý balíček šatstva a za doprovodu hlasitých zvukových efektů, pachu síry a temné mlhy, se přesunul vedle mě na postel. Slabě jsem zaúpěla, když mi dopadl na nohy.

„Promiň," usmál se a jediným plynulým pohybem mě shodil z postele.

„Kurte!" štěkla jsem, ale neubránila se smíchu. I on se usmál, ale potom ukázal na balíček.

„Měl jsem tě informovat, že máš pět minut. No... teď spíš tři. Čekáme venku," oznámil a překřížil nohy. Maličko jsem povytáhla obočí.

„Ty jsi tady."

Jeho rty se rozevřely a vytvořily malé o. „Máš vzácný dar, Shadow. Objevuješ... objevené."

„Pff." Plácla jsem ho do ramene a hodila balíček na zem. Ukázalo se, že je to snad ještě míň oblečení, než se zdálo. Ale jedno se tomu muselo nechat; už na zemi to vypadalo skvěle.

„Kdo to vymýšlel?" zeptala jsem se Kurta.

„Samozřejmě Profesor. Má na svědomí všechny naše kostýmy. Říkal, že se ti asi bude líbit."

Zvedla jsem to ze země. Byl to úzký, přiléhavý kostým, celý černý, až na lemy, které byly zářivě bílé. Vlastně to byly takové lehké šaty.

„Je moc krásný..." zamumlala jsem a chtěla si svléct triko, když v tom mi došlo, že se Kurt pořád dívá.

„Otoč se," nařídila jsem mu. S povzdechem se opřel o zeď a zavřel oči.

Spokojeně jsem přikývla a rychle se převlékla. Když byl kostým na mně, došlo mi, jak je úžasný. Měla jsem pocit, že jsem oblečená jen v chladivé vodě. Bylo to neskutečně pohodlné.

„Sluší ti," ohodnotil mě Kurt. Zvedla jsem obočí a obrátila se na něj.

„Děkuji," řekla jsem nakonec. Nightcrawler vyskočil z postele a vzal mě za rámě, než nás oba s hlasitým BAMF odteleportoval před školu.

„Konečně," zabručel Logan, když nás uviděl. Byli tam snad všichni dospělí mutanti, které jsem už měla tu čest zde potkat. Každý měl na sobě jiný kostým a já se musela mírně pousmát. Storm, která měla vlasy shrnuté z čela krásnou čelenkou, se na mě podívala kritickým pohledem a prohrábla mi vlasy.

„Tak. Nebude nás tam mnoho, ale představíme se ti všichni, jako kdybychom se viděli poprvé. Oficiálně jsi X-men nováček, Xavier tě našel nedávno a ukrýval přede všemi," oznámila mi. Kurt se postavil vedle mě a významně naklonil hlavu na stranu, aby na sebe upozornil.