Milosrdný stín

Angel

„Díky," usmál se na mě Kurt, jakmile se ke mně teleportoval a lehce mě podepřel. Teprve teď, když ho nic nebolelo, jsem skutečně poznala, jak trpěl. Konečně stál aspoň trochu vzpřímeně, ocas držel vysoko zvednutý. Zlaté oči mu zaplály tichou, vášnivou nenávistí, když pohlédl k vyraženým, nebo spíš proraženým dveřím.

„Shadow, jak se cítíš?" sondoval okamžitě Cyclops. Opatrně jsem se postavila jen na vlastní nohy. Kurt stál vedle mě, připravený rychle pomoct, kdyby to bylo potřeba.

Už po několika krocích jsem cítila, jak se mi podlamují nohy. Mé srdce svírala ledová ruka strachu. Byla jsem naprosto vyčerpaná, ale odmítala jsem se nechat vyšachovat. Jsem X-man a budu stát po boku svých druhů.

„Jsem trochu rozklepaná," přiznala jsem popravdě. „Ale ne tak, abych nezvládla bojovat."

„Hm. Nevypadáš dobře," poznamenal nedůvěřivě. „Angele? Pod zemí nemůžeš moc dobře létat a ve vzduchu jsi nejlepší. Dostaňte se nějak nahoru a hlídejte."

„Co naše kostýmy?" zeptal se Angel.

„Budete to muset zvládnout bez nich."

Zaúpěla jsem, ale zabolela mě četná malá zranění. Ačkoliv jsem vyléčila ostatní, sebe ne, tudíž jsem teď k smrti vyčerpaná a rozlámaná.

„Takže polezeme nahoru, skoro nazí. Nemyslíš si, že lidi bude vyděšení, jestli na nás nezačnou rovnou střílet?"

„Máme snad na výběr?" pokrčil Cyclops rameny. Tiše jsem zavrčela.

„Neboj, budu ji chránit vlastním tělem." Mrkl Angel na Kurta. Ucítila jsem, jak se mi kolem pasu pevně omotal Kurtův ocas a majetnicky mě stiskl.

„Angele," usmál se a vycenil zuby. „Abys to nakonec nebyl ty, kdo bude potřebovat ochrynu."

„Nemáme čas," přerušila naši konverzaci Marvel girl. „Všichni už se probrali. Telepaticky jsem propátrala cestu. Po pravé straně od těchto dveří je žebřík, který vede až na povrch. Můžete jím pryč. Ale Mind jsem nikde necítila, jen Thunder a Sentinely. A..." zmlkla v půlce věty a soustředěně se zamračila. „Ti Sentinelové. Jsou... jiní. Než dřív. Jako by..."

„Co?" zeptal se hned Cyclops.

„Asi nic... nic," zamumlala Jean, jenže to neznělo příliš přesvědčeně. Cyclops se zamračil, ale nechal ji být.

„Dobrá. Angele, Shadow, víte, co máte dělat. My ostatní vyřídíme Sentinely," rozhodl Cyclops a rozhlédl se po ostatních. V jejich tvářích nebyla ani stopa po strachu nebo váhavosti. Všichni vypadali odhodlaně... až na jednoho.

„Zvládneš to?" zamumlal mi do ucha. Jeho horký dech mě šimral na uchu a nutil mé nohy, aby se podlamovaly. V ten okamžik mé tělo zareagovalo naprosto přemrštěně a já ucítila, jak se mi po tvářích rozlévá horkost.

„Jo. Angel se o mě... se o mě postará," zajíkla jsem se a o krok od něj ustoupila. Kurt si mě zmateně prohlédl, ale neučinil žádný pohyb směrem zpět ke mně.

„Kurte, oni to zvládnout. Potřebujeme tě," poplácal ho Cyclops po rameni. „Pojď."

„Běž," přikývla jsem a zvedla ruku s prstenem. „Až se příště uvidíme, naplánujeme nám svatbu."