Milosrdný stín

Bolístky

Shadow zvedla obočí, když ji Kurt lehce pohladil po tváři. Promnul mezi prsty její vlasy. V ten okamžik jim bylo všechno jedno; že jsou ve vězení, že se na ně dívá spousta dalších mutantů, i že na sobě mají jen spodní prádlo. Stačil jediný pohled z očí do očí, ze zlata do stříbra, ze slunce do měsíce, aby si sdělili to, co zůstalo nevyřčené.

„Jak je možné, že žiješ?" zašeptal Kurt, spíš pro ostatní, než pro sebe. Koneckonců, sám už jednou Shadow viděl povstat z mrtvých. Nevěděl ale, že má stále dva životy.

„Ani jsem neumřela. Tam venku... Mind je mocná, ale ne až tak. Nemůže blokovat schopnosti nás všech, číst ti myšlenky a zároveň mučit mě. Štěpí svoje síly a díky tomu je zranitelná. Vyzkoušela jsem první talent, co mě napadl. Promiňte, asi jsem vás mohla varovat." Omluvně se usmála. „Mám nápad, nebo spíš plán. Je to dost šílené, ale myslím, že když všichni zároveň vypálíme své schopnosti na plné pecky, tak jeden z nás prorazí a snad, snad nás dostane ven."

Chvíli bylo ticho. Všichni v místnosti přemýšleli nad proveditelností toho plánu. Dokonce i Storm zvedla hlavu a Angel zkřivil tvář bolestí, ale také uvažoval.

„Jsi si jistá?" Prolomil ticho po chvíli Scott. „Jistě, mohli bychom to udělat... ale pokud se vymknou schopnosti mě, Marvel girl, Havoka, Polaris, Icemana nebo Storm, mohlo by to mít katastrofální následky, zvlášť tady, v uzavřeném prostoru."

„Nejsem si jistá." Shadow se opatrně vytáhla do sedu a cukla sebou, když ji zabolela naražená žebra. Mind skutečně nemírnila svůj hněv, když ji mlátila, ale její vlastní bolest jako by bledla v porovnání s Kurtovou. Tělesně na tom byl hůř, ale pokud šlo o duši... „Jenže pokud to nezkusíme, bude si nás brát, jednoho po druhém, nebo i víc zaráz. Chcete snad vidět, jaké to je, když před vámi mučí milovanou osobu?"

Hlas Shadow zhrubl, když si vzpomněla, jak šílená žena zlomila Kurtovi ocas. „Je to hrozné. A řeknu vám upřímně, raději bych tisíckrát zemřela, než to prožít znova. Ale to není správné. Musíme bojovat, musíme se odtud dostat. Mám pocit, že něco takového jsi tu vykládal i ty, ne, Cyclopsi?"

Zvedla ruku a podívala se na třpytivý prsten na své ruce, důkaz toho, že zanedlouho bude patřit jen a jen Nightcrawlerovi.

„Pokud to chceme udělat, musíme co nejrychleji. Vsadila bych se, že Mind už mi ten plán vyhrabala z hlavy."

Cyclops se podíval na svou přítelkyni, která se mu postavila po boku a kývla. Havok a Polaris se postavili podobně, stejně tak Banshee. Shadowcat se váhavě postavila a stiskla rty, zatímco Colossus praštil do zdi a vytáhl na nohy Storm, které se sice poněkud třásly nohy, ale tvářila se odhodlaně. Beast zavrčel a odhalil tak dlouhé tesáky, zatímco Deadpool se ušklíbl, s rukama založenýma. Bobby svraštil obočí a dotkl se podlahy, jako by ji chtěl roztavit, přestože nejspíš měl v plánu něco úplně jiného. Sunfire poklekl naproti němu a taky položil prsty na chladný kámen. Angel se opatrně překulil na kolena a se zaťatými zuby roztáhl křídla.

Sama bojovná Shadow se postavila. Po její pravici se přikrčil Nightcrawler, který také vycenil zuby, ale z jeho rtů se vydral smích, ne nepodobný vytí. Většina X-menů tak stála vedle sebe, staří i noví, připravení bojovat o to, o co bojovali vždy.

O svobodu.

„Teď!" zaburácel Cyclops a strhl si z očí brýle. Ostatní zakřičeli svůj vlastní bojový pokřik a vypustili sílu, která se v nich ukrývá, naplno.

Celá místnost se otřásla, vlivem neskutečného množství energie, která se v ní náhle objevila. Každý mutant dělal to, co uměl nejlépe. Bylo to velkolepé.

Ale nestačilo to. Všichni to viděli, všichni cítili, jak jejich síla pomalu vyprchává.

První to vzdal Angel, oslabený vlivem zranění. Sesunul se k zemi, neschopný pohybu, vyčerpaný až k smrti.

Ostatní na to reagovali tak, že vycenili zuby a zdvojnásobili úsilí.

První výsledky byly vidět až po několika minutách. Na zem spadli další dva mutanti, Beast a Storm. Shadow už se na čele leskly kapky potu.

Uběhla další minuta.

A další.

Další...

Colossus se zhroutil.

A pořád se nic nedělo.

Cyclops na chvíli přivřel oči a vzpomněl si, jaké to bylo, než ho našel Charles Xavier. A jak strašný byl pocit, když myslel, že je tento muž mrtvý.

Scott Summers rozpažil ruce a vložil všechnu svou sílu do ničivého paprsku, který obvykle vycházel z jeho očí a snad poprvé v životě doufal, že se skutečně objeví.

A on objevil.

Vystřelil z jeho zornic, jako nespoutaný hřebec, narazil do těžkých kovových dveří, ale jako by byly z papíru; prorazil je. V ten okamžik mihotání kolem Kurtova těla ustalo, a on se přemístil na druhou stranu místnosti, zatímco oči Jean Greyové zaplály rudým světlem, které téměř okamžitě potlačila. Havok a Polaris byli lépe ukáznění, dokázali své schopnosti utlumit už v zárodku, ale Shadowcat se ponořila hluboko do podlahy.

To všichni čekali. Co nikdo nečekal, byla reakce Shadow, která zaklonila hlavu, a z jejích rukou vyšel proud bílého světla. Dotkl se všech mutantů v místnosti, všech těch ubohých, zraněných lidí, a vyléčil je. Angel překvapeně pohnul mohutným bílým křídlem, které bylo najednou zcela zdravé a pohyblivé. Kurt zacukal ocasem. Storm se konečně vzpřímeně postavila a její tvář prozářil nádherný úsměv.

„Díky bohu, fungovalo to," odfoukla si Shadow vyčerpaně a opřela se o zeď. „Ale nechtějte, abych to dělala znova. Mám vás ráda, ale léčit vám všechny bolístky nehodlám."