Milosrdný stín

Phoenix

Cítila jsem se naprosto bezmocná, když jsem klečela před svým největším nepřítelem. Bezmocná a potupená. Jenže jsem neměla na výběr. Byla jsem k smrti vyčerpaná a chtělo se mi spát. Má žebra jsou naražená a bolí při každém nádechu. Nemůžu nic dělat. Nemůžu se bránit.

Najednou se mi Xavier vloupal do mysli. Spojení trvalo jen vteřinku, než ho Mind zablokovala, ale to jedno slovo, co mi předal, mi stačilo. Nikdy bych se neodvážila to udělat; Phoenix je příliš nebezpečná a neovladatelná bytost, než abych si ji pustila do těla. Nebudu schopná ji kontrolovat. Ale když si Xavier myslí, že je to správné, mám právo mu odporovat?

... mám. Musím se rozhodnout sama. Jean ji nedokáže ovládnout, to je jisté, jinak by ten vzkaz předal jí.

Vždycky jsem byla sólová hráčka, až dodnes. Dnes... nedokážu nechat Kurta a ostatní svému osudu.

„Angeli, leť nahoru. Hned," zašeptala jsem a doširoka otevřela oči. Angel váhal skutečně jen vteřinku, než uposlechl mého příkazu a máchl mocnými perutěmi. Následoval hukot, jak se jeden ze Sentinelů odrazil a vydal za ním.

Phoenix. Zapátrala jsem po pochopení jejího talentu. Phoenix je naprosto neovladatelná, ale nádherná bytost, sama jsem ji kdysi viděla. Efekt letícího fénixe, který vytvoří čistá energie, je děsivý, nosí smrt i krásu. Phoenix efekt. A vzhledem k tomu, jak je Phoenix tajemná, se mi ji dost možná nepovede pochopit. Ale možná že o to jde. Je tak nádherná, tak nelidská, až ji nemohu pochopit. A v ten okamžik mě její odhalení zalilo jako pálící, štiplavá řeka, plná ohně, ledu, lásky, vášně a nenávisti. Phoenix. Tak taková je.

Teď jsem se pro změnu zasmála já. Zaslechla jsem tiché zašustění, jak se kdosi pohnul.

„Phoenix. Jsem si jistá, že jsi ji nikdy neviděla, co?" ušklíbla jsem se do kamene a postavila se. Syrová energie mnou protékala jako ta řeka. Nic mě nebolelo; cítila jsem se tak plná síly, tak šťastná. Stačil mi jediný pohled na Kurta, aby se mé srdce rozezpívalo čistou láskou. Fénix v mém srdci roztáhl křídla a začal mě dusit. Láska. Přátelství. Rodina. Všechno tohle jsem našla mezi X-meny a Mind mi to chce vzít. Inu, uvidíme, jestli to dokáže.

„Phoenix?" zeptala se dívka zmateně. Jean vytřeštila oči a Profesor jednou krátce kývl.

„Phoenix. Je to jeden z tří nejmocnějších mutantů, co kdy chodili po této zemi. Tedy spíš tří mutantek. Jednou z nich jsi ty, milá Mind. No a druhé dvě jsi zrovna naštvala. A jen jedna z nich přísahala, že nebude zabíjet. Jaké to asi bude, když síla nejmocnější bytosti na světě bude ve mně... ve stínu?"

Roztáhla jsem ruce tak doširoka, jak to jen šlo, a tleskla jimi vysoko nad hlavou. Energie, která se ve mně skládala, musela někudy vyjít ven. Maličko jsem se pousmála, vzpomněla jsi na Bansheeho, a začala křičet.

Z mého hrdla ale nevycházel zvuk, ne, byla to síla. Síla, která mě obklopovala jako tajemný štít, štít, sloužící k útoku. Dnes tu někdo zemře.

Ach, kéž bych si to nikdy nepomyslela. Kéž bych už tehdy věděla to, co vím teď. Kéž bych tehdy nevyplýtvala svůj talent.

Zaklonila jsem hlavu a široce se usmívala. Z mých očí kapaly slzy. Phoenix, jak můžeš žít s takovou sílou? Ničí mě, nutí mě toho tolik cítit. Dusí mě to, dusí mě má láska, dusí mě má nenávist. Démoni v mé duši, stíny v mém srdci, všechno to vychází na povrch a zhmotňuje se to v jiné podobě. Není to tak úplně Phoenix. Je to temnější, ale zase to není Dark Phoenix. Jsem to prostě já, Shadow, stín ostatních, dnes konečně jen stín. Moji druhové, moji přátelé, přestože ne všechny mám ráda, ti všichni se na mě dívají jako na šílence, ale nevadí mi to. Zachráním je. Zachráním je všechny.

Phoenix efekt ze mě vyrazil jako divoký hřebec, oslnil všechny v okolí. Sentinelové jeho moci nedokázali čelit; srazil je k zemi. Jejich elektrické obvody zkratovaly, kovové součástky se rozpadly a plastové roztavily. Phoenix je porazila, nebo to snad byla Shadow? Nevím. Vždy, když si vypůjčím nějaký talent, zároveň ho lehce přizpůsobím sobě. Těžko říct, jestli já ovládám Phoenix, nebo ona mě.

Nasměrovala jsem její sílu do jediného tenkého paprsku, jehož cílem bylo rozdrtit mou nepřítelkyni jako odporný hmyz. Zabodl se hluboko do jejího srdce. Její vytřeštěné oči v sobě měly trochu smutku, když jsem ji pomaličku drtila zevnitř, nutila ji prožívat vše zlé. Mind bezhlesně křičela, když dopadla na zem. X-meni, teď už v bezpečí před Sentinely, uhýbali přede mnou, jako by se mě báli. Mind se na mě naposledy zadívala; byla to tichá omluva, co šeptaly její rty?

Najednou Thunder vyskočila na nohy a vrhla se k mému paprsku, držíce Kurta kolem pasu tak, aby se nemohl bránit. Jeho teleportaci bránila její elektřina. Nedokázala jsem se zastavit, když mi ho hodila přímo do rány.

„Ne!" Výkřik se vydral z mého hrdla. Musel. Jeho tělo sebou párkrát zaškubalo, než se prohnul v páteři a zakřičel. Pociťoval přesně to samé, co Mind. Vykašlala jsem se na ni a jediným škubnutím zápěstí jí zlomila vaz. Zhroutila se k zemi jako hadrová panenka, ale bylo mi to fuk. Mysl mi příliš zaměstnával strach o mého snoubence.

Vrhla jsem se k němu a objala jeho bezvládné tělo, teď už studené. Měl zavřené oči. Vyděšeně jsem mu přiložila prst na krk a zoufale hledala tep, jenže jsem nic nenahmatala. Rychle jsem přiložila ucho k jeho hrudi a zaposlouchala se.

Pravidelný tlukot jeho srdce tam nebyl. Stejně jako Phoenix ve mně.