Milosrdný stín

Slzy

Dveře do podzemní kobky se rozrazily a dovnitř vletělo bezvládné tělo. Vzápětí poté tam byl neurvale strčen zlatooký muž, který šíleně vřískal, jako by měl v plánu vyvraždit všechny ve svém okolí. Po modrých tvářích mu stékaly slzy a na holé hrudi měl stopy od krve, ale to ho nezastavilo od pokusu skočit na Thunder, v jejíchž žlutých očích zářily blesky. Dotkla se ho a jeho tělem projel elektrický proud, ale jako by to necítil; bojoval dál. Avšak obvykle tak obratný ocas táhl po zemi a byl mnohem pomalejší, než bylo běžné. Nedalo se očekávat, že by vyhrál.

X-meni povstali, vyburcovaní bojem, připravení postavit se po boku svého spolubojovníka. K tomu ale nedostali příležitost. Oči vládkyně elektřiny žhnuly svým vlastním světlem, když do ní vrazil blesk.

Energie odhodila všechny mutanty v místnosti na zeď. Někteří, jako například Deadpool nebo Cyclops se téměř okamžitě postavili. Storm a Angel jen zasténali a snažili se ulevit svým zraněním. A Shadow, celá zkrvavená, ležela na zemi, bez jediného náznaku života. Potom se její ramena lehce nadzvedla a z úst jí vyšel příšerný, bublavý povzdech.

„Co se stalo?" vyhrkl okamžitě Scott. Kurt bezhlesně zavrtěl hlavou a pomalu se dokulhal k Shadow, který se stále téměř nehýbala.

„Kurte, co se stalo?!" Jean Greyová neboli Marvel girl, nebo také Phoenix, záleží na její podobě, ho pevně popadla za ramena a donutila zvednout hlavu. Nightcrawler na ni upřel pohled svých zlatých očí, které nebyly až tak zlaté. Kolem jeho zorniček se táhl stříbrný pásek, pásek šílenství.

„Chtěli odpovědi," vydechl mrtvě a pokusil se dotknout své dívky. Jean mu v tom však podruhé zabránila.

„Co se tam stalo?"

„Shadow jim nechtěla odpovídat a tak se ji Mind pokusila donutit. Ona... Shadow jí ukousla kus ucha. To ji rozlítilo a..." Otřásl se, při vzpomínce, jak mohl jen bezmocně zírat na šílenou mutantku, která mlátila Shadow hlava nehlava. „Blokovala naše schopnosti. Ta Mind je nesmírně silná. Ale já přísahám, Jean, přísahám, pokud mě okamžitě nepustíš k mé snoubence, vlastnoručně tě zabiju."

To rozhodně zapůsobilo. Marvel girl na několik vteřin zaváhala, než ustoupila.

Shadow vypadala příšerně. Kdykoliv se nadechla, v jejích plicích cosi zabublalo, ale to zdaleka nebylo to nejhorší. Z jejího pravého zápěstí trčela bílá kost, a když jí shrnuli vlasy z obličeje, objevil se zlomený nos a hluboká rána na tváři. Také její tělo bylo celé dobité, zkrvavené.

„Tady to nemůžeme vyléčit," zamumlal Scott, když si plně uvědomil její zranění. „Musíme ji nějak probudit. Kdy upadla do bezvědomí?"

„Chvíli potom..." Kurtovým tělem projel silný záchvěv. Jeho ocas sebou párkrát škubnul, ale nezvednul se do vzduchu tak, jak ho Kurt rád nosil. „Našli v mém kostýmu prsten a zajímali se, proč ho mám. Nic jsem jim neřekl, ale Mind mi pročetla myšlenky. Je to naprostý šílenec, nezastaví se před ničím."

„Jim? Bylo jich víc?"

„Ale ovšem. Co je ale nejhorší... byli tam Sentinelové."

Na celou kobku upadlo mrazivé ticho, když všem došlo, co tohle znamená. Sentinelové. Ohromné stroje ničivé zkázy, výtvory doktora Bolivara Traska, zaměřené proti mutantům. Nebylo by to poprvé, co s nimi X-meni museli bojovat, ale nikdy to nebyl příliš vyrovnaný boj. Proti Sentinelům se dá bojovat jen ve velké skupině, ale ne takto, oslabení, bez schopností, s dvěma mutanty zraněnými, třetím na hranici šílenství a čtvrtým v bezvědomí.

„Musíme pryč. Hned," rozhodl Cyclops. Skupinka k němu obrátila cynické pohledy.

„No ne, brejloune, to by nikoho nenapadlo," prohodil kousavě Deadpool. „Ale co třeba nějakej plán?"

„Na útěky z kobek zkázy jsi mistr ty," odsekl tiše Cyclops a dál se věnoval poraněné dívce. Kurt se vedle ní opatrně posadil a sykl bolestí, když se jeho bolavý ocas dotkl země.

„Nehádejte se," řekla mírně Polaris a postavila se mezi ně. Ale ani ona nemohla popřít zoufalství celé situace. Dívky seděly na zemi a choulily se u sebe, všechny vyděšené. Dokonce i Collosus vypadal nervózní, i přes svou velikost. A všem docházelo, že jim chybí duše týmu; Profesor, Wolverine a Rogue. I kdyby snad měli šanci utéct, bez svých přátel by to nikdy neudělali.

„Tohle je v prdeli." Jako první to vzdal Havok. Sjel na zem a vložil si tvář do dlaní. „Jako X-meni jsme toho už zvládli hodně, to jo... ale nikdy nic takového."

„Mám strašáka, že tentokrát to nezvládnem. Dokonce i moje zlatý vlasy už maj šediny a já si ňák nejsem jistej, že dokážu rozdat dost sonickejch pecek, aby nás to dostalo ven," souhlasil Banshee a taky klesl dolů. „Možná, že svět už X-meny zavrhl."

„Nesmíme se vzdát," namítl Cyclops, ale dokonce i jemu ta slova zněla prázdně a chabě. Stačil však jediný pohled na jeho milovanou Jean a utvrdil se ve svém přesvědčení. „Dostaneme se z toho, jako tým."

„Scotte..." začala tiše Marvel girl. Ale on nehodlal skončit.

„Nechovejte se jako hlupáci. My tu pro svět budeme, i když on nás už nebude chtít. Ale podívejte, co se stalo; Angel má zlomené křídlo, Storm se psychicky zhroutila, Kurt je zraněný víc, než si dokáže sám přiznat a Shadow je na tom taky dost bledě."

„Scotte..." zkusila to Jean znova. Stále to nemělo sebemenší účinek.

„Jsme X-meni. A budeme chránit lidstvo, které se nás bojí a nenávidí nás. Copak jste zapomněli, jaké to je, ochraňovat svět? Jste stále Havok a Banshee, nebo jen zbabělci?" Scott Summers se otočil i k dívkám, které se stále choulily k sobě. Shadowcat a Polaris se pevně držely za ruce. „A co vy, holky? Kam zmizela vládkyně magnetismu a ta, která prochází zdmi? Dřív jsme spolu bojovali, bok po boku. Dnes to snad nejde?"

„Scotte!" zaječela rusovláska. Její hlas přitáhl pozornost všech k místnosti k Nightcrawlerovi, který držel v náručí Shadow. Do jejích stříbrných vlasů kanuly slzy z jeho zlatých očí, slzy smutku. Z Kurtovy hrudi vycházel tichý, bolestný zvuk, plný utrpení, zoufalství a lásky. Byl to zvuk zármutkem zničené duše.

„Sie atmet nicht!" vydechl Kurt a pevně ji stiskl. „Sie atmet nicht!"

Zaklonil hlavu a znova zasténal, tak hlasitě, až si všichni museli zakrýt uši. Ten zvuk jim drásal srdce, tak byl bolestný. A Kurt znova vykřikl, nedbaje jejich strachu.

Potom náhle přestal, ustrnul uprostřed pohybu. Zvedl tříprstou ruku do výše svých očí a chvíli se díval na krásný prsten, který se na ní třpytil.

Byl vskutku nádherný. Safír v jeho středu zářil svým vlastním, vnitřním světlem, zatímco stříbrné tělo prstenu jako by bylo vytvořeno ze zrcadla. Jednoduchá krása, ale přesto krása. Snubní prsten.

Kurtovy rty zkřivil letmý úsměv, když natáhl ruku, aby prstenem mrštil směrem ke zdi.

„Vezmeš si mě?" procedil skrz zaťaté zuby a švihl zápěstím.

Zničehonic se zdánlivě z nicoty vynořila ruka, která tu jeho uzamknula do pevných okovů. Přejela prsty po jeho napjatých svalech, dotkla se prstenu a poté ho opatrně nasadila na levý prsteníček.

„No konečně," zašeptala Shadow a chraplavě se usmála. Odhalila tak natržený ret a vyražený zub. „Jasně že vezmu, le soleil."

----------

Překlady:
Sie atmet nicht - Ona nedýchá! (německy)
Le soleil - Slunce (francouzsky)

Wooho! Zrovna jsem tuto kapitolu napsala za 20 minut! Jsem na sebe hrdá..:D
Co si o ní myslíte? Je lepší, psát to ze 3 osoby? Ono by samo o sobě nebylo moc logické, psát z pohledu Shadow, když je v bezvědomí, mno...:D

Za každý like, komentář nebo dokonce sdílení kamarádům budu vděčná. Díky za podporu!

AngryMiss