Tora no me

Kapitola pátá

Donesli mi stejně dobrý oběd a kluk zase utrousil podobnou poznámku, než odešel. Rozhodl jsem se ho u večeře zeptat, co tím myslí. Na to jsem ale nedostal příležitost, protože než s ní přišel, vrátil se šéf. Podle otráveného pohledu měl nejspíše dlouhý den. Docela snadno se dalo uhádnout co asi tak dělal.

Byl děsivý i v dobrém rozpoložení, natož pak ve špatném. Zalitoval jsem, že mě nenapadlo předstírat spánek. Věnoval mi takový pohled, že jsem se bál ho pozdravit. Radši jsem sledoval peřinu. Ta byla rozhodně méně nebezpečná.

„Pojď sem," řekl a zastavil se u nohou postele. Překvapeně jsem na něj pohlédl. Nejistě jsem se posadil a dosoukal se na kraj. Měl jsem špatný pocit. Bál jsem se na něj pohlédnout, tak jsem dělal, že mě zajímalo něco za ním.

„Podívej se na mě." Z těch povelů mě zamrazilo, ale poslechl jsem. Měl oči vydrážděného tygra. Nervózně jsem se pousmál neschopen slova.

Natáhl ke mně ruku a bolestivě mi sevřel čelist. Pak mě zatlačil dolů, až jsem se zbořil do matrace.

„Co-" začal jsem protestovat, ale umlčel mě.

„Ještě slovo a zabiju tě." Na to, jak byl očividně podrážděný, to řekl až moc klidně. Nelíbilo se mi, jak se nade mnou skláněl. Nebyla to vůbec hezká pozice. Bál jsem se ale protestovat, protože jsem moc dobře viděl opasek se zbraní.

Chvíli si mě prohlížel a pak se ke mně sklonil. Přejel mi rukou přes hruď a břicho a sledoval pouť svých rukou. Cítil jsem, jak mi naskočila husina. Měl jsem hodně špatný pocit...

„Nebudeš tak špatný..." řekl zamyšleně a pohlédl mi do očí. Z toho pohledu mě zamrazilo. Pousmál se a sklonil se mi ke krku. Ztuhnul jsem. Začínalo mi docházet, co se asi bude dít. Ucítil jsem na kůži jeho dech a začal zmatkovat. Horší to pak bylo, když mě zlehka kousl do krku.

Prudce jsem ho od sebe odstrčil a nevěřícně na něj hleděl. V t chvíli jsem nad svou situací moc nepřemýšlel.

„Opovažuješ se protestovat?" zeptal se. Nic jsem neřekl a snažil se od něj odtáhnout, ale pevně mi sevřel ramena a zabořil mě znovu do matrace.

„Jak chceš," pousmál se takovým tím úsměvem, ze kterého vám naskočí husina. Ucítil jsem, jak se mi zahákl prstem za spodky. Zalapal jsem překvapeně po dechu, když mi je stáhl.

„T-To nemyslíte..." Ruka mu sjela k opasku a vytáhl zbraň. „...vážně..." hlesl jsem, když mě hlaveň dloubla do tváře. Trochu roztřeseně jsem na něj pohlédl. Otázka byla, co bude lepší, kulka nebo... sex.

„Já? Ty by sis měl rozmyslet, co myslíš vážně." Odjistil ji. Srdce mi bušilo jak o život. Sjel mi ledově chladnou hlavní po krku. Na sucho jsem polkl.

„A-Asi..." pípl jsem a sledoval jeho ruku, která vedla pistol stále níž.

„Hmm..." lehce se pousmál. Bylo to děsivé samo o sobě, ale ta změna nálady... Hlaveň se zastavila u podbřišku.

„Tak co, Katsuro? Co si vybereš?"koukl na mě neutrálně.

„No... Co...?" nervózně jsem se zasmál. Dál mě sledoval a přejel mi hlavní ještě níž, až se ho dotkl.

„Kdo... Kdo by si přál... umřít..?" zachvěl jsem se.

„To je pravda, zvlášť pro tebe, co?" Hlaveň zabořil do matrace. Ozval se utlumený výstřel. Překvapeně jsem sebou trhl. On si odepnul opasek a hodil ho na zem. Pistol na něj položil.

„Tak s to užijeme, ne?" usmál se a sklonil se ke mně. Nasucho jsem polkl a začal se v duchu modlit. Pak mi ale chytl ruce a přivázal je k čelu postele. Lepší to už být nemohlo...

Rukama i rty mi pátravě putoval po kůži, jako by se seznamoval s mým tělem, a já se neodvážil ani pípnout. Srdce mi bilo jako zvon. Horší to bylo, když se dostal k mému rozkroku. To se ale zarazil a koukl na mě. Postavil se a došel si pro něco do šuplíku. Sedl jsem si a neklidně ho sledoval.

„Tohle bude snazší," řekl a koukl na podivnou lahvičku. Měl jsem špatný pocit... a právem. Dal mi ji ke rtům a donutil napít se. Bylo to sladké...

Netrvalo ale dlouho a moje tělo se začalo cítit divně. Nejsem tolik blbý, aby mi nedošlo, co jsem právě vypil. Ne moc přátelsky jsem na něj hleděl, ale nic mi to platný nebylo. Moje tělo začalo reagovat.

On v klidu počkal, až to zabere a pak mi spokojeně cvrnkl do chlouby. Zachvěl jsem se. Tohle nebylo dobrý...

Pak mi náhle zvedl nohy. Tváře mi zrudly. Byla to hodně trapná pozice. Ani nevím kdy si ho stihl vzít, ale najednou měl v ruce gel. Dal si ho trochu na ruku a pak láhev odhodil stranou. Chvíli jen kroužil kolem a pak do mě pomalu pronikl dvěma prsty. Nevím, jak jsem se měl cítit, ale přinejmenším to bylo divné. Hodně divné. Zatahal jsem neklidně za provaz. Zaregistroval to a pousmál se na mě. Ne že by mě to uklidnilo, hlavně s tou představou, co přijde.

Pátravě ve mně prsty hmatal, jako by chtěl něco najít. Dost mě to zneklidňovalo. Pak se ale dostal k určitému místu, nejspíše právě k tomu, co hledal. Trochu jsem se napnul a unikl mi slabý sten.

„Tady?" zeptal se a začal mě v tom místě dráždit. Nemůžu říci, že by to bylo úplně nepříjemné, ale nadšený jsem z toho rozhodně nebyl. Hlavně kvůli tomu, že to nebylo nepříjemné. Spíš mě to vyděsilo.

Ještě chvíli mě dráždil a pak prsty vytáhl ven. Kousek se odtáhl a rozepnul si příklopec. Cítil jsem srdce až v krku a radši zavřel oči. Tohle nebude hezký...

Když do mě vnikl, úplně mě to připravilo o hlas a do očí vhrkly slzy. Byl to docela šok a dost to bolelo. Co oproti tomu byly prsty?

Začal pomalu přirážet a já ztratil kontrolu nad svým hlasem i tělem. Když se snažím vzpomenout, je to všechno zastřené...

Probudil jsem se další den brzy ráno, slunce teprve vycházelo. Chvílijsem jen tak ležel a probíral se. Byl jsem v pokoji sám, což bylo dobře.Jakmile jsem se začal zvedat, do zad i vystřelila bolest. Promnul jsem si kříža po chvíli se i odvážil postavit se a dopotácet se do koupelny. Dopřál jsem sihodně dlouhou sprchu, při které jsem si porovnával myšlenky. Jedna věc mi alebyla jasná – musím utéct.