Tora no me

Kapitola devatenáctá

Uplynul týden. Darrena jsem vídal maximálně z dálky, zato si mě našel Shane s tím, že teď nemá co dělat, tak uvítá i jinou společnost než svou, jak ji označil, pošahanou sestru. Zkoušel ze mě vytáhnout, co všechno se dělo, ale neměl jsem se k tomu, tak to nakonec neochotně vzdal.

Hodně času jsem taky prospal a proležel v posteli, zatímco jsem si psal s přáteli a rodinou, kteří se doslechli o neštěstí v knihkupectví. Těžko se jim vysvětlovala moje nynější situace a tak jsem jen řekl, že jsem se přestěhoval do jiné části města kvůli neshodám s domovníkem.

Ujistil jsem se ale, že jsou všichni v pořádku, za což jsem byl rád. Nikdy jsem ale nevěděl co bude další den. Neskutečně mě to děsilo. O to víc mě štvalo, že jsem neměl šanci promluvit si s Darrenem. Nedával jsem si ale moc velké šance, že by Zenshiho tak snadno a rychle dostal, už jen pro to, že Zenshi byl vše jen ne hlupák. Bylo to na něm znát na první pohled.

Seděl jsem zrovna u stolu a dopíjel kafe, co jsem si koupil dole v automatu, když se otevřely bez varování dveře. Koukl jsem k nim a s rozporuplným pocitem uviděl Darrena.

Vešel dovnitř a zavřel za sebou. Došel až ke mně a sedl si naproti.

„Umm..." Hleděl jsem na něj nevěda co říci.

Darren se opřel a odhrnul si vlasy z obličeje s táhlým povzdechem. Nevypadal nejlépe. Asi toho moc nenaspal, pod očima se mu začaly rýsovat kruhy.

Pohlédl do mých vyčkávavých očí a krátce zaváhal, než řekl: „Teď už by měl být od Zenshiho klid."

„Co se stalo?" narovnal jsem se jako prkno. Stále jsem byl nejistý, ale cítil jsem, jako by ze mě padala zátěž.

„Je o něj postaráno, to ti musí stačit." Nebyla to uspokojující odpověď, ale byl jsem rád. Neubránil jsem se mírnému, úlevnému úsměvu.

Pak jsem pocítil, jak mi sevřel ruku. Koukl jsem k němu překvapeně. Darrenovi oči směřovaly dolů k mé dlani. Nebránil jsem se, když si ruku přitáhl k sobě. Prohlédl si pomalu se hojící ránu z obou stran a pak si ji přitáhl k ústům. Opět mě uvěznil ve svém pohledu, zatímco mi jizvu na dlani políbil. Mírně se mu zvedl koutek.

Sakra...

„Pojď sem," řekl a pustil mi ruku. Po chvilce jsem se pomalu zvedl a došel až k němu. Vzhlédl ke mně.

„Co zranění?"

„Hojí se to dobře..." zamumlal jsem odpověď.

„Ukaž." Nečekal, co udělám a rozepnul mi košili. Stáhl mi ji z ramen a pohlédl na dvojici jizev. Prsty jemně přejel po té, co se mi táhla přes hruď. Byla největší, ale taky se nejlépe hojila – moc hluboké to v první řadě taky nebylo, rozhodně ne v poměru k noze a rameni.

Krátce mi pohlédl do očí, než si mě přitáhl blíž a sám se zvedl. Vysadil mě na stůl.

Znepokojeně jsem se zapřel o dlaně a pohlédl na něj.

„Taky už je na čase dát mi něco na oplátku," pousmál se. Přeběhl mi z toho mráz po zádech. Nic jsem neodpověděl, nebylo co, pouze jsem uhnul pohledem.

Darren se usmál a sehnul se mi k hrudi. Jemně jazykem poškádlil ránu na rameni, z čehož mi naskočila husina. Skousl jsem si ret, cítil jsem, jak mi tváře mírně zahořely.

Ruku mi položil v místo, kde tkvěla má nejhorší rána, stále krytá pod vrstvou rifloviny.

„Prý ti z toho musely vymývat sůl..." zamumlal a kousek se odtáhl.

„Nic, co bych si chtěl zopakovat," odvětil jsem trochu rozechvěle a sjel pohledem k noze.

Darren se jen tiše zasmál a narovnal se. Sám si vršek sundal a spojil naše rty. V polibku jsem se k němu přidal, zatímco on rukama sklouzl níž a rozepnul mi kalhoty, aby mi je následně stáhl i s trenkami. Zachvěl jsem se, když jsem pocítil jeho dlaň na své chloubě.

Odtál se a rty mi sjel po krku. Zatnul jsem zuby, ale ještě jsme nebyli u nejhoršího.

Ještě chvíli na mě pracoval a po očku sledoval můj výraz. Skousl jsem si ret a přivřel oči. Nebyl v tom nejhorší...

„Otevři pusu," zamumlal a dal mi dvojici prstů ke rtům. Neochotně jsem poslechl a on prsty strčil dovnitř. Zatlačil mi na jazyk a trochu si s ním pohrával. Nepřestával se ale přitom druhou rukou věnovat mé spodní část.

Prsty po chvíli vytáhl a na stůl mě položil. Nechal jsem sebou manipulovat a ve vědomí, co mě čeká, jsem sevřel okraj stolu.

Pronikl prstem dovnitř a sehnul se k mým rtům. Uvítal jsem to a polibky mu oplácel – byl to dobrý způsob, jak držet svůj hlas zpátky. Kor, když nebyl trpělivý. Nedlouho na to vložil druhý prst, což rozhodně nebylo bezbolestné. Nedal ale na můj tichý, protestativní sten a v klidu pokračoval.

Brzy vnikl i třetím a konečně uvolnil mé rty. Slabě jsem zaúpěl a pohlédl na něj. Vpíjel se do mě dravým pohledem. Nasucho jsem polkl a on vytáhl prsty. Rty mi sjel po táhlé jizvě a pak lehce skousl tu na rameni. Hned na to zajel. Nebral si servítky a nějaké pomalé přivykání ho nijak nebralo. Unikl mi bolestný výkřik.

Chytil jsem se ho a semkl víčka.

Počkal chvíli a zabavil se tím, že mě kousal do krku. Pak ale bez varování začal přirážet. Zalapal jsem po dechu a zaryl mu do kůže nehty – snad ve snaze ulevit bolesti.

Jen slabě sykl a trochu zpomalil. Bolest ale netrvala dlouho, zvláště, když se i rukou začal opět na chvíli věnovat mé chloubě.

Jakmile se ale mé steny změnily ve slastné, přestal mi dělat dobře a zrychlil pohyby. Chvílemi jsme se líbali, ale oběma nám rychle docházel dech.

Netrvalo to ani tak dlouho, abych dosáhl vrcholu. Avšak noc byla ještě mladá a tak jsem pocítil onu slast ještě několikrát.

Ráno jsem se vzbudil první. Zamžoural jsem ospale na Darrena, který měl stále hlubokou půlnoc a nezdálo se, že by se v blízké době hodlal vzbudit.

Ještě pár minut jsem ležel, než jsem se konečně posadil. Nebudu lhát, jen z toho mě pěkně zabolelo v kříži. Tiše jsem zaúpěl a hodil nohy přes okraj postele. Natáhl jsem se pro mobil a koukl na čas – něco po desáté.

Hodil jsem ho zpátky a pomalu se zvedl. Tohle vážně mému zdraví neprospívalo...

Dovlekl jsem se do koupelny a dal si dlouhou osvěžující sprchu. Následně jsem se usušil a oblékl. Darren stále tvrdě spal a asi by ode mě nebylo nejrozumnější, kdybych teď někam šel, tak jsem si vzal mobil a sedl si ke stolu, kterému jsem nejdříve věnoval skeptický pohled vzpomínaje na to, co se na něm včera večer dělo.

Brouzdal jsem po facebooku a hrál nezáživné hry skoro hodinu, než se vzbudil. Posadil se a pohlédl na mě.

„Dobrý ráno..." zamumlal jsem.

„Dobrý..." Zvedl se a zamířil do koupelny. Chvíli jsme za ním hleděl, než jsem se vrátil ke své hře.

Po několika minutách vylezl a oblékl se.

„Pojď, něco pro tebe mám," řekl a pohlédl na mě. Vzhlédl jsem k němu tázavě a mobil odložil. Zvedl jsem a se a šel za ním ven z pokoje. Otevřel dveře k sobě a vešel dovnitř. Přestože jsem u něj už byl, stále na mě ten prostor nepříjemně doléhal.

Zavřel jsem za sebou a došel k Darrenovi, který sebral něco ze stolu. Otočil se ke mně a s mírným úsměvem mi podal zbraň i s pouzdrem. Chvíli jsem zaraženě stál, než jsem si ji od něj vzal.

„Chtěl jsi ji, ne?" zeptal se pobaveně. Pokývl jsem a až s posvátnou úctou ji vytáhl a prohlédl si. Byla to jednoduchá černá zbraň, kterou vidíte v každé hloupé kriminálce. Byla těžší, než jsem čekal, ale o to větší dojem udělala.

„Předpokládám, že moc střílet muset nebudeš, takže by sis měl zatím bohatě vystačit se zásobníkem, co tam máš."

„Děkuju..." zamumlal jsem. Už zbývalo jen se s tím naučit zacházet.