Tora no me

Kapitola dvacátá druhá

„Nic?" ozval se po chvíli ticha.

„N-nemám k tomu co říct..." zamumlal jsem stále koukaje stranou.

„Oh? Vážně? To byl až tak ošklivý, že ti to nedalo?" zeptal se mě posměšně. Konečně jsem se odhodlal k němu zvednout pohled. Na rozdíl od jeho tónu byly jeho oči naprosto vážné. Zabodly se do mých jako dvě dýky.

„Moc... Moc dobře víš pro koho dělal," odvětil jsem skoro šeptem, „Byl to on..."

„Hm?" povytáhl tázavě obočí.

„Wyenn... Měl mě u Zenshiho... na starost..."

„Takže ses mu chtěl pomstít?"

„Já... nevím... Když jsem ho uviděl, tak..."

„Tak?" pobídl mě, když jsem se odmlčel.

„Prostě jsem to musel udělat... Moje tělo se hýbalo samo..." Podařilo se mi od něj odtrhnout oči.

„Samo..." Slyšel jsem úšklebek v jeho hlase. Pak mi ale bez varování sevřel čelist a bolestivě mě narazil na zeď. Zalapal jsem po dechu a pohlédl na něj bojácně.

„Tak mě nech říct ti jednu věc." Obličej měl až nepříjemně blízko a zpříma mi hleděl do očí, „Na spontánnost se ti můžu vysrat. Jestli tě zachytily kamery, tak se osobně postarám o to, aby o tobě už nikdo neslyšel."

S tím mě pustil. Čelist mě bolela snad ještě víc, než facka od Iryi. Pokorně jsem sklonil hlavu, ochoten přijmout cokoliv.

„Proč mám dojem, že tě víc štve skutečnost, že si musíš tohle vyslechnout, než to, žes někoho zabil?" Nasadil opět ten výsměšný tón. Mírně jsem sebou cukl. Měl pravdu... Ale ať jsem nad tím hloubal jakkoliv, trápily mě víc ty věci kolem než to, že je ze mě vrah.

„Wyenn nebyl o nic lepší..." řekl jsem po chvíli ticha.

„Máš pravdu, to nebyl." Rozešel se chodbou a pokynul mi, ať jdu za ním. Poslušně jsem ho došel a pohlédl k němu.

Mlčel celou cestu nahoru, jen si dál pohrával se zbraní. Neočekával jsem, že by mi ji ještě svěřil, ale svůj účel splnila.

„Tady je větší soukromí," řekl, když za mnou zavřel dveře svého apartmánu. Zbraň položil na poličku a posadil se na pohovce.

„Pověz mi vše, co se u Zenshiho stalo. Každou blbost, co řekl," nakázal mi.

Nebyl vhodný čas dělat problémy, ale nemluvilo se mi o tom snadno. Sedl jsem si vedle a pomalu ze sebe vysoukal, co jsem si vybavil.

Darren mě celou dobu mlčky poslouchal.

„Dopadl jsi ještě docela dobře," poznamenal nakonec. Nic jsem mu na to neodpověděl, jen se ušklíbl. Byla to velmi povzbuzující odpověď.

„A trefa do krku... To taky není špatné," dodal pobaveně.

„Mířil jsem na hrudník... a vystřelil čtyřikrát..." vyvrátil jsem mu to.

„Přinejmenším jsi zasáhl dřív, jak on." Asi jsem mu zkazil zábavu.

„Um... Je pravda, že je Wyenn... otcem Airi a Shanea?" neudržel jsem se. Darren ke mně střelil pohledem.

„No... Byli tam v tu chvíli se mnou. Já jen nechápu, jak je možné, aby byli ti dva tady, zatímco jejich otec..." potřásl jsem hlavou.

„Zeptej se jich na to sám."