Tora no me

Kapitola osmá

Sledoval jsem ho a přemýšlel, jestli něco udělat či říct. Přemýšlel jsem, co vlastně jsem a co tam dělám... Najednou na mě tyhle myšlenky přišly. To vážně už budu žít jen abych dělal potěšení nějakému mafiánovi?

Vydržel jsem mu hledět do očí bez té úzkosti, ale asi to bylo jen tím, jak jsem byl duchem mimo. On mě zkoumavě sledoval. Snad se snažil přijít na to, co mě tak náhle zarazilo. Už otvíral pusu, aby něco poznamenal, ale předběhl jsem ho.

„Proč tady vůbec jsem? Jen abych... tu přečkal noc a pak...?" ujela mi otázka. Uhnul jsem pohledem, co jsem si to uvědomil a neklidně si skousl ret.

„Zas ty otázky?" zeptal se ne moc spokojeně. Stál nade mnou. Váhavě jsem se posadil.

„J-já se omlouvám, ale..." vykoktal jsem. Bál jsem se, ale přesto...

„Budeš tady tak dlouho, jak budu chtít, abys byl. Budeš dělat, co budu chtít, abys dělal. A pojdeš jako pes, až to budu chtít," řekl chladně. Cukl jsem sebou a hned na to byl zatlačen do matrace. Hleděl jsem mu, opět bojácně, do očí. Se svým osudem už jsem zřejmě nebyl schopný nic udělat.

Zalapal jsem po dechu, když mě náhle přetočil na břicho a zatlačil mě za krk do matrace.

„A jestli budeš nadále mít tyhle pitomé otázky, nebudu se s tebou srát a zabiju tě. Řekl jsem vše, co potřebuješ vědět."

Jen jsem přikývl, byť má hlava měla poněkud omezený pohyb. Stejně jsem měl stále tolik otázek. Třeba k čemu mu to všechno je? Se svou mocí by si mohl najít kdejakou děvku...

Uvolnil sevření, ale stejně mi neumožnil se přetočil. Ta pozice se mi vůbec nelíbila, ale alespoň mi nesvázal ruce. Nebo alespoň zatím ne...

Kousek se odtáhl. Jednou rukou se zapřel o matraci vedle mě a druhou mi vyhrnul triko. Zachvěl jsem se, když jsem ucítil jeho dotyk. Asi bylo moje tělo ještě v šoku z minule...

Skousl jsem si ret a raději zaměřil pozornost na prostěradlo. Snažil jsem se zůstat u myšlenek, které mě trápily, ale byly zahnány, když jsem pocítil bolest na krku. Cuknul jsem sebou.

„Au!" zaúpěl jsem. Zakousl se dost silně. Pak ranku olízl. Začínal jsem být trochu vzrušený. Asi jsem vážně jen masochista... Potupné zjištění...

On nic neřekl a stáhl mi triko úplně. Kousl mě ještě do ramene, ale ne tak silně. Připadal jsem si, jako by si mě značkoval... No, ani bych se nedivil.

Zanedlouho se ale moje pozornost přesunula jinam, když mi rozepnu a stáhnul kalhoty. Nasucho jsem polkl. Minule to nebylo úplně nepříjemné, ale stejně... Na co to myslím?! Zrudnul jsem.

Pozoroval jsem jeho ruku, jak se natáhl pro gel. Moje mírné vzrušení naštěstí nekomentoval. Už tak bych se nejraději propadl hodně hluboko po zem.

Zahryzl jsem se do rtu a čelo si opřel o matraci, když do mě vnikl prsty. Opět se dostavil ten divný pocist, když ve mně začal pohybovat, ale bylo to... trochu příjemnější jak minule. Něco, co bych si nikdy nepřiznal. Bál jsem se toho, co bude dál. Nejen v průběhu minut, ale dnů, týdnů, měsíců... let...

Zřejmě cítil, že jsem duchem zase mimo, když mi zatlačil na prostatu. Cuknul jsem sebou.

„Mmm!!" skousnul jsem si pevně ret a obličej zabořil hlouběji do matrace. Ještě chvíli pokračoval v tom mučení, než prsty vytáhl.

Kouknul jsem po něm. Na chvíli se naše oči střetly a on se jen pobaveně pousmál a jediným přírazem mě připravil o všechny slova. Unikl mi slabý výkřik a tak jsem raději svoji tvář opět schoval v matraci, byť ani ta nedokázala umlčet vše, jak jsem se vše stupňovalo...

Probudil jsem se brzo ráno, bylo ještě šero, takže mohlo být něco kolem šesté, možná ani ne. Přetočil jsem se na druhý bok a trochu sebou cukl, když jsem pohlédl do tváře spícímu šéfovi. Takhle vypadal docela normálně, rozhodně ne tak nebezpečně. Vlastně skoro mile s tím uvolněným a klidným výrazem. Docela mě ale zaskočilo, že vedle mě tak snadno usnul. Mohl bych ho teď něčím majznout po hlavě a nevěděl by o sobě docela dlouho. Možná bych tady našel i něco ostrého...

Sledoval jsem ho zamyšleně několik minut, než jsem neodolal a pomalu k němu natáhl ruku. Sevřel jsem mezi prsty pramínek blond vlasů a promnul ho. Připadal jsem si dost hloupě, ale na to, že jsme to dvakrát dělali jsem se ho já ještě ani nedotkl. Měl překvapivě hebké vlasy. Zamyslel jsem se, jestli se barví nebo je to přírodní. Ale nehodlal jsem se na to zeptat, byť jeho výraz by byl určitě zajímavý. Ale bude lepší, když už se na nic pokud možno ptát nebudu, zase jsem si svého života vážil, byť nebyl úplně perfektní.

Pramen jsem pustil a váhavě se jedním prstem dotkl jeho tváře. Na tak vlivnou osobu vážně vypadal v posteli jako obyčejný člověk. Musel jsem se ušklíbnout.

Nechal jsem se trochu unést a za tvář ho zatahal.

„Co děláš...?" uslyšel jsem nevrlý a rozespalý hlas. Cukl jsem sebou a pustil ho. Polil mě studený pot.

„Eh.. Já... omlouvám se, jen..." soukal jsem ze sebe a uhnul pohledem. Cítil jsem lehký třes. On mě delší chvíli jen propalovat pohledem a pak se zvedl. Hodil nohy přes okraj postele a rychle se oblékl. Pak na mě zase koukl.

„Pak sem za tebou pošlu Shanea. Trochu tě tu zaškolí." S tím odešel. Neklidně jsem sledoval dveře. Co tím mohl myslet...?