Tora no me

Kapitola dvacátá třetí

Irya se mnou naštěstí moc nezabývala, jen mi řekla, abych ze sebe šel smýt tu krev a uklidnil se, což bylo více vřelosti, než bych od ní v tu chvíli čekal.

Vyšel jsem schody nahoru, ani si nepamatuji jak, byl jsem stále v šoku.

Trochu jsem se probral až v koupelně, když jsem na sebe pohlédl do zrcadla. Krev z rány na krku už přestala téct, nechala za sebou cestičky a červený flek na triku. Ale víc mě v tu chvíli zajímala krev, co jsem měl na tváři. Setřel jsem si pár kapek a pohlédl na svůj prst, na kterém ona tuhnoucí červená tekutina ulpěla. Ruka se mi třásla a tak jsem ji sevřel v pěst a chvíli tak zůstal, opřený o umyvadlo.

Stáhl jsem ze sebe oblečení a vlezl do sprchy. Pustil jsem ale studenou vodu, potřeboval jsem se probrat.

Opřel jsem se o stěnu sprchového kouta a zavřel oči. Ignoroval jsem štiplavou bolest krku, jak voda smyla krev a stékala po holé ráně.

Vše jsem si přehrál zpětně. Od mého prvního setkání se Shanem až doposud. Pravda byla, že jsem se se Zenshim střetl dvakrát. Prvně mě s Airi Shane poslal na čerstvý vzduch a narazili jsme na ně. Pak, když najednou potřeboval hrozně jít do oné pošty...

Stejně tak i ten incident s přepadením knihkupectví. Jak by o mně zjistil Zenshi informace jen z toho, že viděl mou tvář?

Potřásl jsem hlavou. Nechtěl jsem tomu věřit, byť to najednou začalo dávat smysl.

Pak se mi ale vybavila i jeho slova o Zenshim. O tom, jak mi Darren lže. Nedávalo to moc smysl po tom všem, ale věřil jsem víc Shaneovým slovům, než těm Darrenovým. Koneckonců, Shane mi z očí do očí nelhal.

Došoural jsem se do postele a schoulil se pod deku. Byla mi zima, ale alespoň mi studená voda projasnila mysl.

Hlavou se mi honila spousta otázek, ale ani jednu jsem nebyl schopen zodpovědět. Ne já. Nevěděl jsem prakticky nic o tom, co se zde děje.

Zavřel jsem oči, ale usnout jsem nemohl. Přišlo mi to jako věčnost, co jsem se převaloval v posteli a snažil se na to nemyslet, ale bylo to marné.

Už jsem tu snahu chtěl vzdát, když se ozvalo klapnutí kliky. Nadzdvihl jsem se na loktech a koukl k příchozímu.

Darren za sebou zavřel dveře a podal mi jednu z káv, co nesl.

„D-děkuju..." hlesl jsem překvapeně a vzal si ji. Trochu jsem upil a zvedl k němu pohled. Doufal jsem v to, že mi snad konečně něco řekne po tom všem.

„Máš štěstí na problémy," ušklíbl se nakonec. To nebylo to, co jsem chtěl slyšet.

„Chtěl bych... slyšet pravdu. Co se tady děje? Mezi tebou a Zenshinem?"

Stočil ke mně pohled a upil ze své kávy. Nezdálo se, že by byl ochotný mi něco říct. Ale v posledních dnech se toho událo tolik, že...

„Řekl bych, že mám právo slyšet pravdu. Zatáhl jsi mě do toho, tak chci alespoň vědět, na čem jsem. Proč musel Shane dělat pro Zenshiho, zatímco Airi má k tobě takovou loajalitu, že zradila otce a nakonec nechala zabít i svého bratra..." Snad poprvé jsem na něj pohlédl s opravdovým odhodláním, „Co se stalo před devíti lety?"

„Zřejmě," pousmál se a dopil kafe. Prázdný kelímek odložil na noční stolek. „No dobrá, přece jen jsi pomohl zjistit, odkud nám utíkají informace."

Takhle to znělo dost hnusně, ale nic jsem neřekl, jen na něj hleděl, jak se zhluboka nadechl.

„Kurosawa Zenshi byl původně členem naší skupiny. Už mého otce fascinovala jeho prohnanost, když ho našel na ulici jako patnáctiletého kluka, žijícího z drobných krádeží.

Přibral ho k sobě s příslibem lepšího života a šoupl ho mezi dealery, u kterých se Zenshi ihned zažil a za necelé čtyři roky se díky svým schopnostem dostal do nejvyšších kruhů a získal dobrý status.

V té době jsme spolu vycházeli vcelku dobře, ale Zenshi chtěl víc, než se plazit u nohou nějakého bosse. Jako vždy se toužil chytit příležitosti a tak si nenechal ujít šanci zbavit se svého nadřízeného. Domluvil si tedy s tím starým hlupákem soukromou schůzku, na které ho zabil.

Nebyly to hezké časy, mít takový rozkol vevnitř. Proteklo tu v té době hodně krve. Naštěstí pro mě si ale při své cestě vzhůru Zenshi nadělal nejen spojence, ale i hodně nepřátel, takže byl nakonec nucen ustoupit. Kdo by se ale chtěl podrobit trestu, který by ho za všechny ty věci čekal?

Jen co mu došlo, že má malou šanci uspět, zmizel i se svými věrnými. Mezi nimi byl i Wyenn. Vzal s sebou tehdy Airi, která byla ještě malé dítě. Vyděšeného Shanea jsme našli zavřeného v úklidové místnosti. Bylo mu tehdy nějakých dvanáct let a vůbec netušil, co se kolem něj děje. Kdo by ho podezříval?" trpce se usmál.

„Zenshi si změnil jméno na Shindo Zen a na náš úkor se opět dostal na vrchol. A jak vidíš, máme s ním problémy dodnes. Strávil mezi námi dost dlouho na to, aby nám mohl furt házet klacky pod nohy."

Chvíli jsem byl ticho a přemýšlel nad tím, co mi zrovna řekl.

„Proč pak ale... Proč by Airi, která vyrůstala ve vlivu Wyenna a Zenshiho, zradila a přeběhla sem...?" vyslovil jsem otázku, co mě nejvíce tížila.

„Asi toužila být s bratrem?" pokrčil rameny, „Nevím, co tam s ní dělali. Můžeš se jí zkusit zeptat."

„Raději ne..." zamumlal jsem. Nemohl jsem teď jí za ní. Ne po tom všem...

„Co bude teď?" zeptal jsem se po chvíli ticha a pohlédl na něj. Pohled mi opětoval.

„Podíváme se Shaneovi na zoubek, mohli bychom z jeho věcí získat cenné informace." Pousmál se a zvedl.

„Uvidíme se večer," oznámil mi a s tím odešel.

Dny plynuly jeden za druhým v nezáživném stereotypu. Nemohl jsem takhle zůstat, tak jsem si začal shánět práci. Věřil jsem, že kdybych Darrena uprosil, něco by mi zajistil, ale k tomu jsem se snížit nechtěl. Spíš jsem chtěl se od jeho světa trochu vzdálit, nebylo to něco, co by mohlo trvat věčně.

Zdálo se, že Shane nebyl až tak opatrný a poskytl Darrenovi spoustu informací. Z toho, co jsem pochytil, se „postarali" o spoustu Zenshiho věcí i lidí. Darren se zdál být spokojený, ale stále visela ve vzduchu jedna otázka: Kde se skrývá sám Zenshi a co plánuje?