prolog

1.8K 54 1
                                    

Tááákže,

dneska, je to přesně šest let, co se kluci dali dohromady a tím mne i spoustě dalších dali podporu v těch nejhorších chvílích.

A já jsem se „na jejich počest" rozhodla, že vydám jednu Fan fikci, kterou jsem o nich psala.

I když se to pravděpodobně nikdy nedozví, ale znamenají pro mne všechno, a budu s nimi, ať se děje co se děje.

Každopádně, užijte si čtení!

„Mami! Už to zapadá!" Vykřikla dívenka menšího vzrůstu, co právě slavila její dvanácté narozeniny. Rychle přiběhla ke své matce a hlavu ji otočila na západ vstříc zacházejícímu slunci.

Žena se zasmála a přikývla. „Je to nádhera, že ano?" Usmála se a s něžným výrazem se podívala a svého manžela, co se šťastně koukal na svoji dceru. Miloval, když viděl ty šťastně chichotající se jiskřičky v jejích očích.

Dívenka si přisedla a deku vedle své matky a chytla ji za ruku. „Tohle jsou nejlepší narozeniny v životě."

Tuhle větu opakovala každý rok, protože se jí každé narozeniny zdál lepší a lepší.

Nebyla rozmazlené dítě. Nemusela mít narozeninovou oslavu s obrovským dortem, hromadou dárků a se spoustou lidí. Jí stačil úplně obyčejný piknik se svou rodinou při západu slunce, jak to bylo teď.

Žena jí políbila na tvář.

„Víš, co mám na tomhle kopci nejradši?" Zeptala se.

Dívka nevědomě zavrtěla hlavou.

„To, že nás tu nikdo neslyší a já tě můžu zlechtat!" Vykřikla a ve zlomku vteřiny se už dívka svíjela v křečích smíchu.

„Ne- nech toho! Tati!" Křičela se smíchem a už jí začínaly slzet oči. A její otec se na ně jenom koukal a neměl se k pomoci.

Za několik málo vteřin byla dívka osvobozena.

Její matka ji pustila a zahleděla se do očí, co její dcera po ní zdědila. Najednou se ji ale zamotala hlava a poslední co slyšela, bylo: „Mami!"


That Girl || One Direction FanFicKde žijí příběhy. Začni objevovat