That Girl || One Direction FanFic

chapter thirty

Je to tu. Je to zde. Je to za dveřmi. Je to dnes večer. Den D. Večer s velkým V. No dobře, už to stačí.

Oslava předešlého večera se doopravdy zdařila a udělala to, co měla. Danielle i Lucas na chvíli zapomněli, že je zítra čeká nejdůležitější den jejich životů a bavili se. I Lucas, který to samozřejmě nedal najevo. To by přece jinak nebyl on.

Všichni šli spát okolo jedenácté hodiny, a do postelí je nahnal někdo, od koho by to Danielle nikdy nečekala.

Byl to Louis a hájil se tím, že jako mentor nemůže přeci dopustit, aby jeho dva finalisté šli kvůli němu spát pozdě. I Liam chtěl ještě slavit!

No každopádně se všechno jídlo snědlo (co byste taky čekali, když máte v jedné místnosti Nialla a Danielle) a všichni byli šťastní a tak hezky unavení.

Lucile dneska spala s Danielle v pokoji. Jednak si chtěla být jistá, že jí Lucas zase nic neudělá (i když se o to už dlouho nepokusil) a navíc nechtěla hnědovlásku nechat samotnou. Přece jenom, je to její kamarádka.

Obě dvě dívky usnuly téměř okamžitě.
///\\\

„Vstávat!“ Někdo prudce rozrazil dveře a Lucile okamžitě vyskočila připravena Lucase zneškodnit, ale místo toho jenom vrazila do Louise, který se na ní vykuleně podíval.

„Promiň,“ omluvila se mu. „Já si jenom myslela, že to byl Lucas.“

Louis chápavě přikývl a v jeho očích se objevila malá zuřivá jiskra. Pořád byl naštvaný. Zavrtěl hlavou a naklonil se na Danielle, kterou ten rámus nevzbudil. Jenom se přetočila na bok a snila si dál. Louis se ďábelsky usmál a potom začal Danielle lechtat.

Dívka okamžitě otevřela oči a začala se smát a u toho křičet na Louise, co si to jako představuje a ať jí okamžitě pustí. Myslela si, že v Lucile najde podporu, ale nestalo se. Dívka jenom stála opodál a smála se jejímu utrpení.

Louis po několika dalších sekundách přestal a Danielle ho okamžitě přetáhla polštářem po hlavě. Možná by se začala polštářová bitva, ale nakonec to zastavila Lucile, která se Louise zeptala: „Proč si vlastně přišel, Louisi?“

Mladík vyplázl jazyk na Danielle a potom se obrátil na Lucile: „Budeme mít poslední generálku a já bych nerad, kdyby jí Danielle zmeškala, protože chtěla ještě těm hudebníkům k té její vlastní písni říct. Tak by tam asi měla být,“ chvíli seděl na posteli, ale poté ještě jednou uhodil hnědovlásku polštářem. Vyskočil z postele, vyběhl z pokoje a zavřel za sebou dveře, které schytaly mířenou ránu polštářem.

„Tak si slyšela Louise, vstávat,“ shodila Lucile svojí kamarádku z postele a ta jenom bolestě zaskučela.  Nakonec se ale doplazila ke kufru a líně ho otevřela. Ne, ani po několika měsících soutěže si ještě nevybalila.

„Tak, co tu máme…“ Lucile se hrnula ke kufru a hned začala různé věci vyhazovat ven.

„Hele,“ ohradila se Danielle, když na ní přistály jedny šaty. „Já si něco vyberu sama.“

„Tak to ani náhodou, zlatíčko. Ještě v Česku jsi mi slíbila, že jestli se někdy dostaneš do X-factoru, tak mne necháš ti vybrat šaty do finále,“ vyplázla na ní černovláska jazyk a pokračovala v přehrabování kufru. Danielle si povzdechla a znova klesla hlavou na podlahu. Doopravdy nevěřila, že by si Lucile pamatovala tenhle slib, který jí dala, když jí bylo třináct.

„Tohle je skvělý!“ Vypískla vítězně Lucile a hodila po Danielle černé roztrhané džíny, červenou kostkovanou košili co se zavazuje v pase a černé tričko do pasu. Dívka si to prohlédla a hodila na svoji kamarádku nevěřícný pohled: „Tak tohle si nevezmu.“