That Girl || One Direction FanFic

chapter seventeen

Danielle stála šokem přikovaná k zemi a s vykulenýma očima stála a upřeně hleděla na Simona, který se na rozdíl od ní usmíval od ucha k uchu. Opravdu byl Simon nadšený? Abyste rozuměli, to se nedělo moc často a právě proto to pro všechny bylo překvapení.

„Bylo to skvělé. Byla tam vášeň, nadšení a všechno, co tam mělo být, ale stejně sis to pojmula svým osobním stylem a to se mi na tobě líbí. Nenecháváš se ovlivňovat stylem jiných umělců. Jsi svá a to je to, co tady dneska potřebujeme." Usmála se a Danielle se zmohla na pouhé děkovné přikývnutí. Pořád byla v šoku z toho, co jí řekl. Přece jenom, pro dívku, která posledních sedm let neslyšela skoro žádnou lichotku, byl tenhle náhlý příval až trochu moc. Musela to vstřebat.

„Já souhlasím," přidal se k Simonovi Louis Walsh. „Je tam vidět nadšení, radost ze zpěvu a taky tvoje charisma je okouzlující. Je osvěžující vidět něco, co jsme tu ještě neměli," skládal jí další lichotky a Danielle stydlivě sklopila zrak k zemi. A byla si jistá, že se červená až za ušima.

Další porotci ji nehodnotili, ale podle jejich výrazů bylo vidět, že jsou z Danielle stejně okouzleni jako jejich dna spolupracovníci.

Danielle se tedy uklonila a potom zašla do místnosti, kde seděli všichni soutěžící. Jakmile vešla, skoro všichni se zvedli ze židlí a ozval se obrovský aplaus. Danielle chvilku nedocházelo, komu tleskají, ale když si uvědomila, že tleskají vlastně jí, zčervenala ještě víc, ale na tváři měla jeden ze svých obrovských úsměvů. Byla šťastná.

„Danielle!" Vykřikl Louis a skočil na dívku tak, že spadla. „Byla si legend- počkej si na to- dární! Legendární!" Zasmál se a Danielle s ním. „Ale ne, vážně. Tohle bylo milionkrát lepší než na zkouškách! Bylo to něco dokonalého a skvělého, ale řekněme si," mrkl na ni. „Co mělo znamenat to Niallovo sólo?" Ušklíbnul se a dívka se již po několikáté podívala do země. Věděla, co dělá při blonďáčkových sólech. Dává do toho asi o dvě stě procent víc energie, má zavřené oči a v tu chvíli nevnímá.

„Promiň, Louis," usmála se. „Prostě zvyk."

Louis zakroutil hlavou a nabídl jí ruku, aby konečně mohli vstát. Ale to se k ní hned nahrnul zbytek kluků se Sarou v závěsu. A všichni jí nadšeně gratulovali.

Potom se ale rozezněl gong a všichni soutěžící se museli dostavit na pódium.

Jakmile byli všichni postavení do jedné lajny, přišel moderátor a začal nadšeně uvádět vyhlášení těch deseti nešťastníků, kteří budou muset opustit soutěž.

Danielle potichounku stála mezi Sarou a ještě jednou holkou od Harryho a klepala se jako ratlík. Ačkoli z pohledu většiny byly její obavy zbytečné, ona stále stála nohama na zemi. Měla zkřížené prsty jak na nohou, tak na rukou a modlila se ke všem možným i všem nemožným bohů, aby nevypadla. Konečně žila svůj sen a bylo to moc dobré na to, aby to skončilo.

„A teď bychom mohli přejít k rozhodnutí poroty!" Křikl Dermot (moderátor) a podíval se na čtveřici sedící za stolem.

„Díky Dermote," poděkovala mu Rita. „Ale nejdřív bych ráda pozvala na pódium lidi, kteří můžou za to, že jsme dnes měli tak moc skvělých čísel. Přivítejte prosím Harryho, Liama, Louise a Nialla!" Vykřikla a všichni začali tleskat, jak kluci s máváním nastupovali na pódium.

„Tak jak byste zhodnotili vystoupení svých svěřenců?" Zeptal se Dermot a jako první si mikrofon vzal Liam.

„Všichni byli skvělí a bylo vidět, jaký obrovský kus práce udělali, a jsem pyšný na to, že jim můžu pomáhat. A navíc jsme skvělá parta, takže jsem naprosto spokojený," odpověděl diplomaticky a pak se ke svým „studentům" vyjádřili i ostatní kluci a všichni říkali ve směsi to samé. Jak jsou na ně moc pyšní a jsou rádi, že můžou být součástí tohohle všeho. Bylo to roztomilé.