That Girl || One Direction FanFic

chapter eleven

„Tak," rozrazil dveře od jedné ze zkušeben, kam vedl skupinu, která měla teď zkoušet. „Tady si sedněte," poukázal na polštáře na zemi a úplně ignoroval fakt, že je tady snad milion kamer a je natáčen snad ze všech možných i nemožných úhlů. Na rozdíl od všech soutěžících (kromě Lucase samozřejmě) nebyl nervózní a choval se naprosto uvolněně.

Všichni se tedy posadili a Louis zavřel dveře. Jeden kameraman strčil kameru těsně k Daniellinu obličeji a ona potlačila touhu jí od sebe odstrčit. Jenom poslušně seděla a čekala na instrukce.

„Bude to takhle," začal Louis. „Vezmeme to popořadě. Na každého mám zhruba půl hodiny, takže zazpíváte vybranou písničku, kterou jste se měli přes noc naučit," po téhle větě jedna z holek omítkově zbledla a Louis si něco s nesouhlasným mlasknutím zapsat do telefonu, „ a já vám k tomu něco řeknu a začnem to pilovat. Se mnou budete mít potom zkoušky každý druhý den ve stejný čas, takže snad vše stihneme," usmál se a poté pokynul první dívce, co seděla u dveří: „Tak pojď."

Dívka se nervózně postavila a šouravým krokem přišla doprostřed kruhu. „No, já jsem si vybrala Thriller od Michaela Jacksona."

„Tak začni," vybídl ji s úsměvem Louis.

„It's close to midnight and something evil's lurking in the dark
Under the moonlight you see a sight that almost stops your hear."

Nezpívala špatně, ale možná až trochu ušlápnutě a Danielle hodně připomínala sebe samou, když měla mluvit před velkým davem.

Bůh ví proč, se zpěvem Danielle neměla jediný problém.

„'Cause this is thriller, thriller night
And no one's gonna save you from the beast about to strike
You know it's thriller, thriller night
You're fighting for your life inside a killer, thriller."

Dál, když už se trochu uvolnila, jí to šlo o moc lépe, ale vypadala, jako kdyby se do těch vyšších tónů nutila.

Dozpívala a místností se rozezněl slabý (skoro jenom zdvořilý) potlesk a dívka se chtěla jít posadit, ale Louis ji nenechal.

„Ne ne, ještě tam zůstaň... Ehm," úplně mu vypadlo její jméno.

„Sarah," napověděla mu.

„Něco si k tobě řekneme Sarah," to se koukal ještě na ní, ale poté se podíval na ostatní, co seděli v kroužku. „Někdo nějaké připomínky?"

Ačkoliv jednu Danielle mohla říct, neudělala to. Nechtěla, aby byla za tu špatnou a navíc si byla více než jistá, že za ty chybičky může nervozita z těch všude pohybujících se kameramanů. Nebylo to nic příjemného.

Zato Lucas stejného názoru nebyl a rovnou spustil: „Strašně ses nutila do výšek a celé to vypadalo dost uťáple, místo toho aby z tebe sršelo charisma. Tohle podle mne bylo slabší vystoupení a..."

Danielle vedle něj vykulila oči a začala být velmi zvědavá na výkon, co předvede on. Lucas chtěl ve své destruktivní řeči pokračovat, ale Louis ho se zamračeným pohledem zastavil.

„Myslím, že nemusíme být hned ze začátku tak drastičtí," sklidnil ho. „Podle mě," podíval se na nervózní Sarah. „To bylo dobré."

Sarah jakoby se rozzářila jako sluníčko a přestala se třást. Najednou vypadala o několik let mladší.

„Ale ty výšky si musíš vypilovat sama. Málo zatínáš břicho," vytknul ji Louis a postavil se. Přistoupil k ní a položil si její ruku na břicho. „To musíš takhle."