That Girl || One Direction FanFic

chapter six

Maxmilián ji chtěl pořádně zbít. Opustila dům a přihlásila se do stejné soutěže, jako jeho opravdová dcera. Ale jakmile se na něj otočila a on ji uviděl v TĚCH šatech, v jeho mysli se mu objevily, které dlouho zamykal na několik západů.

*******

„Ježiši, moc se omlouvám!" vykřikla nějaká osoba, která srazila mladíka na chodník. Zvedl se a chtěl osobu pořádně ztrestat, ale jakmile uviděl tu roztomilou slečnu zachumlanou v kulichu, šále a rukavicích, doslova ztratil řeč. V ruce nesla snad milion knih a byla od toho mrazu celá červená. Schovávala svoje dokonalé oči za obroučky černých brýlí.

„To- to je v pořádku." Vykoktal, ale hned si za to dal v podvědomí facku. Kam se poděl ten charismatický kluk, kterého nic nerozhodí?

„Oh díky bohu," bylo vidět, že se jí moc ulevilo. „Můžu tě pozvat na kávu, jako odčinění?"

„Jistě!" Nadšeně přijmul nabídku a společně se vydali do nedaleké kavárny.

*******

„El- já..." zakoktal se Max, když byl s El zrovna na jejich oblíbeném místě. Byl to roh jednoho parku, odkud bylo vidět na všechny strany, ale je nikdo neviděl.

„Ano Maxi?" Usmála se dívka, čímž odhalila perfektně bílé a rovné zuby a tím mu moc nepomohla. Znervózněl ještě víc.

„ Já, jsem jenom..." zhluboka se nadechl. „Známe se dlouho a si ta nejlepší osoba, kterou jsem kdy potkal. Pokaždé když tě vidím, je ta jakoby jsem se znovu narodil a... No prostě já... Miluju tě El." Přiznal se a pevně zavřel oči. Dlouho bylo ticho, protože dívka seděla na dece jako přikovaná. O téhle chvíli snila mnohokrát a často. Vlastně skoro deset měsíců.

Ale Max si její mlčení špatně vyložil. Slzy se mu začaly drát do očí a on si byl jistý, že se za chvíli rozpláče. A co si myslel? Že by někdo jako Eleanor, by mohl být někdy zamilován do někoho, jako je on?

„Já to chápu El... Nemusíš nic říkat, já jsem si myslel, že mne nemiluješ..."

Dřív, než stihl říct něco dalšího, El ho popadla za límec košile a vášnivě ho políbila.

„Vždyť já tě taky miluju." Zamumlala mu do rtů.

*******

„Vezmeš si mne El?"

„ANO!"

*******

„Berete si zde přítomného..."

„Ano!"

„No dobře. A teď se táži vás..."

„Ano!"

„Proč já tu vlastně jsem," zamumlal si oddávající pod vousy. „Vyměňte si prstýnky a dejte si první novomanželský polibek. Prohlašuji vás mužem a ženou."

*******

Blonďatý muž pusinkoval mírně vystouplé bříško svojí ženy a nemohl se zbavit blaženého úsměvu. Byl typický srpnový den a on se dozvěděl tu nejlepší zprávu v jeho životě.

Bude táta.

Podíval se na svoji ženu, která ho hladila po vlasech a byla ráda, jak tu zprávu vzal. Oba dva byli mladí a o dítěti se chtěli začít bavit asi až za pět let. Ale tohle přišlo jako blesk z čistého nebe a Eleanor se dost bála, jak to Maxmilián vezme. A k jejímu štěstí, byl nadšený.