That Girl || One Direction FanFic

chapter twenty one

„Vrať mi to!" Křičela Danielle na Lucase, který nad hlavou provokativně mával rámečkem, která pro Danielle znamenal snad všechno. Z fotky uložené v oném rámečku se usmívala její matka, která měla v náruči zhruba jedenáctiletou Danielle s věnečkem z pampelišek ve vlasech.

„Ale ale, copak to tu máme," zlomyslně se usmál její společník a se znechuceným výrazem se podíval na onu fotku. „Proboha, co je tohle za oblečení? To tvoje matka musela být hodně velký chudák, když nosila tohle a ještě k tomu měla tebe. Asi radši umřela, než aby musela trpět tebe, co?"

Aniž by hnědovláska chtěla, oči jí začaly slzet.

„A pak taky ty její knihy. Bože, to nikdo nevidí, že jsou naprosto příšerné?" Odfrknul si. „Jsou to jenom přeslazené příběhy, a je z nich jasné, že jejich autorka musí být úplně vypatlaná. Oh, promiň, musela by BÝT," škodolibě se usmál a věděl, že tímhle ťal do živého.

I když byly tyhle urážky naprosto trapné a dětinské, dívku to rozpálilo do běla a i když přes slzy ve svých očích už ani pořádně neviděla, napřáhla se a jednou dobře mířenou ranou složila Lucase k zemi. Ten ale ještě předtím než dopadl na zem, stihl rámeček s fotkou upustit a sklo se roztříštilo na několik kousků.

Danielle se napřahovala k další ráně, ale to by jí někdo nesměl pevně chytit za zápěstí. Ten někdo si stoupl před ní a Danielle jasně rozpoznala ty úžasně modré oči, ve kterých byl strach.

„Danielle," promluvila ta postava. „Nech ho být. On ti za to nestojí."

Kdyby tyhle slova byla od někoho cizího, nepravděpodobněji by mu Danielle vrazila taky a šla se dál věnovat Lucasovi, ale jakmile uslyšela ten melodický uklidňující hlas společně s tím pohledem do těch dechberoucích očí, uvolnila se a vzápětí pocítila, jak i stisk na její ruce zeslábl. Postava se otočila na Lucase a se zamračeným pohledem se k němu přibližovala. Mladík na zemi začal rychle couvat, ale postava si ho chytla za košili a výhružně mu zasyčela do obličeje. „S tebou si to ještě vyřídím. Můžeš si být jistý, že organizátoři tohle nenechají jen tak. Ale teď vypadni."

Pustil ho a Lucas i s malinkatým zavrávoráním se rozběhl pryč do vily a cestou si nadával do debilů, kreténu a dalších nelichotivých slov. Tohle bylo přesně to, co nechtěl, aby se stalo.

Pro Danielle ještě rozmazaná postava jí pomohla na nohy a otřela jí slzy, které se hrnuly z jejích víček. A hned jakmile tohle udělal, Danielle ho poznala.

„Nialle," vzlykla a on si jí přitáhl do obětí a konejšivě jí hladil po hlavě a šeptal uklidňující slůvka. Potom se od ní odtáhl a do dlaní jí vtisknul trochu zmuchlanou, ale jinak úplně neponičenou fotku, která byla důvod, proč se několik posledních minut vyvinulo takhle.

Dívka se na ní podívala a na tváři se jí vykouzlil malinkatý úsměv a prsty přejel po tváři své matky. Na ten den si pamatovala až moc dobře.

///\\\

„Mami! Už to zapadá!" Vykřikla dívenka menšího vzrůstu, co právě slavila její dvanácté narozeniny. Rychle přiběhla ke své matce a hlavu ji otočila na západ vstříc zacházejícímu slunci.

Žena se zasmála a přikývla. „Je to nádhera, že ano?" Usmála se a s něžným výrazem se podívala a svého manžela, co se šťastně koukal na svoji dceru. Miloval, když viděl ty šťastně chichotající se jiskřičky v jejích očích.

Dívenka si přisedla a deku vedle své matky a chytla ji za ruku. „Tohle jsou nejlepší narozeniny v životě."

Tuhle větu opakovala každý rok, protože se jí každé narozeniny zdál lepší a lepší.