Taxi zabrzdilo před velkou budovou a řidič se otočil na svoje pasažéry.
„Dvacet liber prosím." Natáhl ruku a Lucile vykulila oči. Vždyť to bylo strašně moc! Danielle ale nic neřekla a místo toho vytáhla svoje směněné peníze a zaplatila řidiči onu sumu. Potom společně vystoupily z auta a taxi odjelo.
„Vždyť to bylo strašně moc!" vyhrkla Lucile a nechápavě se na Danielle podívala. Ta se ale jenom zasmála.
„Tady to tak neberou. Sice je tady libra něco okolo třiceti korun, ale pro ně je dvacet liber něco jako dvě stovky. Nesmíš to převádět." Dala ji dobrou radu do života a poté se podívala na studio před sebou. Najednou se necítila tak jistá a přesvědčená jako v taxíku a zachvátil ji strach. Možná si do X-factoru jít nezasloužila.
„Ani na to nemysli!" vykřikla Lucile, protože přesně věděla na co její kamarádka myslí. Poznala to z jejího výrazu. Tvářila se jako zpráskané štěně. „Ty si tady zasloužíš být a to právem. Podívej, světoznámý zpěvák ti řekl, že máš úžasný hlas a to už něco znamenat musí! A jestli nevěříš jemu, tak ti klidně seženu i zbytek skupiny aby ti to řekli!"
Lucile se tvářila naprosto vážně a Danielle se cítila lépe. Její kamarádka měla pravdu. Zasloužila si tu být. Zhluboka se nadechla, narovnala hlavu a sebevědomým krokem se vydala vstříc studiu. Lucile se sama pro sebe usmála a vydala se za ní.
Danielle prošla velikými dveřmi a mířila k frontě lidí, kteří čekali na svoje pořadové čísla. Postavila se do fronty a Lucile hned vedle ní. Když už byly skoro u výdejního pultu, ozval se za nimi až moc známý hlas. A ten nepatřil nikomu jinému než Terresse.
Danielle strnula na místě a doufala, že ji nepoznají. To by totiž bylo peklo na zemi.
„Vaše jméno?" zeptala se paní za pultem a Danielle řekla co nejpotišeji mohla: „Danielle Felicity."
„Váš občanský průkaz?"
Danielle ji podala svoji občanku a hned poté co si ta paní zkontrolovala její údaje, usmála se a dala ji nálepku s jejím číslem. „Usaďte se tady a až se na tabuli objeví vaše číslo, jděte k tamtěm dveřím." Poukázala na tmavé dveře, které střežily dvě gorily. Skenovaly celou halu, ve které bylo asi dvě stě lidí, a chránily pořádek.
„Děkuji," poděkovala Danielle a společně s Lucile se vydala co nejdále od Terresse a Elis.
„Tak a co teď," zeptala se Lucile, když se usadily. Danielle pouze pokrčila rameny: „Prostě se tvař, jako že tu nejsi."
///\\\
Čekaly tam snad dvě hodiny, a obě dvě byly už docela vyčerpané. A nudily se.
„Hele," nadhodila najednou Lucile. „A jakou písničku tam budeš zpívat?"
Danielle se zamyslela. Měla tolik možností, ale pak si uvědomila, že kompletní podklad má na flešce jenom na jednu písničku.
„Infinity. Je to moje divoká karta a navíc tu mám verzi i s druhým hlasem. Ale, asi bych se měla rozezpívat."
„To bys asi měla," přitakala ji Lucile a nechala se ji rozezpívávat. A nebudu vám lhát, zabralo ji dobrou půl hodinu.
Ale hned jakmile přestala, přišel k ní nějaká člověk ze štábu s kamerou a začal se jí ptát na nějaké otázky.
„Teď mi řekněte, kdo jste, odkud jste a proč jste přišla do X-factoru. Klapka, kamera, akce!"
Danielle byla vykolejená, ale naštěstí se vzpamatovala a začala odpovídat na otázky. „Mé jméno je Danielle Felicity a přijela jsem sem z České republiky. Do X-factoru jsem se přihlásila, protože zpěv je moje vášeň a konečně jsem sebrala odvahu to, co umím někde prodat."
ČTEŠ
That Girl || One Direction FanFic
FanfictionSvětla, hluk, řev a napjatá atmosféra. Klapot podpatků v zákulisí a dívka, která tohle všechno způsobuje. Dlouhé hnědé vlasy a oceánově modré oči společně s odzbrojujícím úsměvem dostanou do kolen kdejakého muže. Dívka pevněji sevřela mikrofon...