That Girl || One Direction FanFic

chapter seven

Elis táhla Danielle někam, kde to hnědovláska vůbec nepoznávala. Elis rozrazila nějaké dveře a hodila ji na zem. Podle studené kachlíčkované podlahy a specifického pachu to Danielle poznala. Byly na záchodech.

„Jak si dovoluješ mně a Terresse ztrapňovat?"

Začala do Danielle kopat jako šílená. Danielle se zkoušela bránit, ale nemohla. Všechno ji bolelo. ¨

„Jsi jenom nicka!" Kopanec.

„Nezasloužíš si být na tomhle světě!" Facka.

„A teď něco uvidíš."

Danielle zvedla svůj pohled a zalekla se. Elis vytahovala ten nůž.

///\\\

„Hej kluci, musím na záchod. Nepozabíjejte se tady," uškrnul se Louis a zavřel za sebou. Dveře. Byl docela unavený. V noci toho moc nenaspal, potom vozil lidi z letiště do X-factoru a teď kluci pořád křičeli a mlátili se. Člověk by řekl, že když je jim přes dvacet, tak budou mít trochu rozumu, ale ono ne.

Opláchl si obličej a v tu chvíli uslyšel tiché kňučení z dámských záchodů. Nechtěl tam chodit, ale jakmile uslyšel vzlyky smíchané s potichým: „Ne, prosím ne!" nemohl tam jenom tak stát. Rychle rozrazil dveře a to, co viděl, mu vyrazilo dech.

Danielle ležela na zemi a nad ní se skláněla Elis, která ji pomaličku řezala do tváře. Louis se na ní vrhl a odtáhl ji od zalykající hnědovlásky co nejdál.

„Co to sakra děláte?" rozkřičel se na Elis, která se ani netvářila vyděšeně, ale vítězoslavně. Nebylo pochyb. Tahle ženská byla nějak psychicky narušená.

„Ochranka!" zakřičel a asi o deset sekund později u něj byl Paul a ještě jeden další z jejich soukromé ochranky. „Odvezte ji někam pryč. Nejlépe do blázince," předal jim Elis a hned běžel za Danielle.

„Lou-Louisi," zavzlykala Danielle, když si ji jmenovaný přitiskl na hruď.

„Šššš. Už je to dobré Dan, už ti nikdo neublíží." šeptal ji do ucha a hladil ji po vlasech. „Ukaž."

Danielle zvedla hlavu a Louisovi se naskytl pohled na docela ošklivou ránu.

„To asi bude na šití. Pojď, je tu zdravotník, odvedu tě za ním."

Oba dva vstali a v tu chvíli na záchody vtrhla Lucile a vyděšeně se na svoji kamarádku podívala.

„Danielle!" vykřikla a vrhla se k ní. „Víš, jak jsem se o tebe bála?! Já tě nechám pár minut samotnou a... a," zakoktala se Lucile, ale Danielle tímhle vykouzlila maličký úsměv na tváři.

„Klid," uklidňoval ještě černovlásku Louis. „Vedu ji ke zdravotníkovi. Jdeš taky?"

Lucile horlivě přikývla a společně se tahle trojice vydala ke dveřím, kde byl nakreslen červený lékařský kříž.

Cestou se za nimi spousta lidí otáčela, ale hleděli spíš na zakrvácenou tvář Danielle, než na slavného Louise Tomlinsona, i když několikrát zaslechli: „To je on! To je Louis!"

Zaklepali na dveře a otevřel jim sympatický mladík, oblečený do bílého. Pozval je dál, a jakmile uviděl Daniellinu ránu, úsměv mu spadl z tváře.

„Co se stalo?" vyzvídal a Louis mu chtěl říct pravdu, ale Danielle se svou lží byla rychlejší. „Jenom jsem rozbila skleničku a spadla to střepů. Nic vážného, jsem jenom nešikovná," zasmála se a Louis vykulil oči. Chtěl vyhrknout něco ve stylu: „Ale to není pravda!," ale Lucile ho chytla za paži a záporně zavrtěla hlavou. Když Danielle nechtěla, aby o tom někdo věděl, tak nechtěla, aby o tom někdo věděl. Akorát by byla smutná a naštvaná.