That Girl || One Direction FanFic

chapter sixteen

Bylo to tu. Byl tu ten den, na kterých se všech šedesát lidí chystalo celých čtrnáct dní. Další kolo X-factoru, kde měla porota vyřadit prvních deset lidí. A proto se všichni museli dost snažit, aby mezi těch prvních deset nepatřili.

Celý den panovala v domě napjatá atmosféra. Všichni si opakovali svoje choreografické čísla, dopilovávali melodii a opakovali si text, aby jim (nedej bože!) náhodou nevypadl uprostřed vystoupení.

Danielle se sama klepala jako ratlík a moc její pochmurné náladě nepomáhal ani fakt, že má trochu chrapot. A to nebylo ani trochu dobrý.

„Klid," uklidňovala ji Sara, když si odkašlávala jako šílená a snažila se získat svůj původní hlas. „To bude v pohodě."

„To nebude v pohodě," zakňučela Danielle a nešťastně si složila hlavu do dlaní. „To nebude v pohodě. Mě na chrapot nic nepomáhá."

„Ale něco musí!" Vykřikla Sara nešťastně. Danielle byla její kamarádka, a i kdyby měly soupeřit mezi sebou, rozhodně by proti ní neosnovala spiknutí. „Pojď, ještě máme čas, uvařím ti čaj."

A jak řekla, tak taky udělala. Vyhrabala jeden z ovocných čajů, co tam Louis měl a zalila ho horkou vodou. Jakmile byl alespoň trochu pitelný, podala ho hnědovlásce a s nadějí v očích jí sledovala, jak ho pije.

Poslední kapka zmizela z hrníčku a Danielle ho odložila na linku a zhluboka se nadechla.

„Tak co?" Ptala se s nadějí v hlase Sara a její kamarádka se pokusila zazpívat začátek písničky. Mělo to úplně opačný účinek, než ten, ve který doufaly. Bylo to ještě horší, než před chvílí.

„Hej, co tady děláte?" Zašklebila se Lucile, ale úsměv jí opadl, když viděla výraz obou dívek. „co se děje?"

„Mám chrapot," sdělila jí nešťastně Danielle a Lucile vykulila oči. Danielle neměla nikdy chrapot.

„Jak to?" Ptala se zvědavě, ale odpovědí jí bylo jenom pokrčení rameny a bolestné zakňučení. „Zkoušelas jí dát čaj?" Obrátila se na Italku.

Ta přikývla: „Ale je to ještě horší."

„Tak to bychom měly..." Nestihla to doříct, protože do dveří vrazil Louis.

„Holky! Odjíždíme!"

Všechny poskočily a Danielle se Sarou se rychle hnaly k přistavenému mini autobusu, který je měl odvézt do studia. Nebo spíš, do divadla, ve kterém se bude dnešní díl natáčet. A to nejhorší bylo, že to pojede živě. Stejně jako zbytek celé soutěže, což byla zase novinka. Zdálo se, že všechno se proti Danielle tenhle den spiknulo.

Sedly si se Sarou na svoje místa a autobus se se zaskřípěním kol rozjel.

„Hej, co vy dvě tady sedíte jako hromádky neštěstí?" Objevil se najednou vedle nich Louis a sedl si na jediné zbývající volné místo v autobusu, které bylo vedle nich.

„Její hlas," poukázala na svou kamarádku Sara. „Odmítá spolupracovat."

„Co?" Zasmál se Louis. „Jak jako odmítá spolupracovat?"

„No co myslíš," štěkla Danielle a Louis vykulil oči. Zaúpěl.

„Ale ty nesmíš být nemocná, Danielle!" Rozmáchl rukama. „Ty je musíš všechny rozdrtit. S rukama jsme se vsadi-..."

„Proč máte takové nutkání furt se na někoho vsázet," ušklíbal se Danielle. „Ale s tímhle hlasem moc lidí neohromím."

„A ani čaj ti nepomohl?"